Naučíš mě to?

22. Kapitola

Pohled Yoon Giho:

Když jsem byl na cestě do obchodu, můj mozek pracoval na plné obrátky. Nemohl jsem z hlavy vytěsnit včerejší moment ve škole. Nijak mě nepřekvapilo, že Woo Hyunova parta mě opět zmlátila. Byl jsem však trochu v údivu z toho, že se mě Ho Seok tak hezky zastal. Nejvíce se mi, ale do hlavy zaryl Jung Kook. Rozhodl se mi pomoci i přesto, že jsem důvod hádka s jeho nejlepším kamarádem. Ačkoliv spíše pomohl Ho Seokovi a ne mně.
Když už jsem se blížil k obchodu uviděl jsem mladšího avšak vyššího kluka než jsem já. Šel po chodníku naproti mně a kopal si cestou do kamínku. Jung Kook vypadal, jakoby usilovně přemýšlel.
Když kopl do kamínku větší silou, dostal se až ke mně. Přišlápl jsem kamínek, čímž jsem si získal jeho pozornost.
„Co to...? Eh.. ahoj?“ Pokusil se o úsměv, ale vzešel z toho spíš pošklebek.
„Ahoj“ odpovím mu nazpět. „Nechceš si promluvit? Chtěl bych ti něco říct.“ Přešlápnu si z jedné nohy na druhou. Jsem lehce nervózní. Z toho co se mu chystám říct.
„Jasně. Projdeme se?“ Pokrčí rameny a povytáhne obočí.
„Spíš bych se raději posadil, jestli to nevadí.“ Poukázal jsem na malé dětské hřiště, kde si děti snad nikdy nehrály. Bylo tam i pár laviček, kde si měli sedávat rodiče a sledovat své ratolesti jak si hrají. Jung Kook přikývl a vydali jsme se společně na dětské hřiště. Na dětském hřišti jsem si sedl na první lavičku, která mi přišla do cesty. Jung Kook si sedl také a nechal mezi námi větší mezeru. Nestěžoval jsem si.
„Často vynecháváš školu?“ Zkusím trochu uvolnit dost napjatou atmosféru. Jung Kook se uchechtne, což je pro mě náznak zlepšení.
„Ne. Vlastně je to poprvé. Ale o tom asi nebudeme mluvit...“ Nechá větu nedokončenou. Já se zhluboka nadechnu a odvážím se promluvit.
„Chci ti poděkovat. Za včerejšek ve škole. Vím sice, že tvá pomoc nebyla mířená mně, ale pomohl jsi mi.“ Začnu s mým nepřipraveným proslovem.
„Jsi Ho Seokův kamarád. Takže jsem to dělal i pro tebe. Sice já a Ho Bi spolu teď nemluvíme, ale užírá mě to.“ Jung Kook svěsí hlavu a prohrábne si své nejspíše nově ostříhané vlasy.
„Jo.. to bude nejspíš má vina.“ Načnu téma o sobě.
„Ne to není. Choval jsem se jako idiot. Byl jsem prostě zvyklý, že se Ho Seok s nikým jiným nebaví. Tak jsem žárlil. A nenapadá mě žádná omluva.“ Povzdechl si a očima začal skenovat okolí.
„Taky chci, aby jste spolu zase mluvili. Ho Seok se kvůli tomu dost trápí. A já nejsem zrovna člověk, který by o něm věděl vše. Ačkoliv jsme se dost sblížili, tak je mi jasné, že jakmile se udobříte bude zas jen s tebou. Na to se spoléhám.“ Povzdechnu si i já.
„V tom se pleteš. Ho Seok se s tebou nepřestane bavit. Není takový. Vím že ho doučuješ, ale taky mi došlo, že se dost přátelíte. Že tě má rád.“ Jung Kook na mě pootočí hlavu. Povzdechnu si. Musím mu říct pravdu.
„Pamatuješ si, když jste se pohádali na té chodbě a přestali se spolu bavit? Ta hádka, kde jsem byl já hlavní téma...“ Odmlčím se. Jung Kook se zadívá na zem a přikývne v souhlas.
„Slyšel jsem vás. Celý rozhovor. Ho Seok ti nechtěl říct mé tajemství. Od té doby jsem mu začal věřit. Jsi jeho nejlepší kamarád a on ti to přesto neřekl... Chci, aby to mezi vámi bylo zase jako dřív. A tak ti mé tajemství řeknu. Je mi už nějak jedno jestli se to dozví více lidí. Jsem na to připravený.“ Odmlčím se. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Jung Kook se na mě otočí s očekáváním v očích.
„Jsem gay.“ Podívám se na Jung Kooka. Jeho výraz je zmatený.
„To je vše? Jen to, že jsi gay? Já čekal něco víc.. dramatického.“ Odpoví Jung Kook a já se uchechtnu.
„Nejsem člověk co soudí lidi za sexualitu... Mám jen otázku.“ Přikývnu v souhlas, aby pokračoval.
„Ty a hyung....?“ Nechá otázku vyznít do prázdna. Já vykulím oči překvapením.
„Co? Ne, ne.. jsme přátelé. Ví toho o mně spoustu, ale jsme jen přátelé.“ Uchechtnu se.
„A my? Jsme přátelé?“ Zeptá se znenadání Jung Kook.
„Pevně v to věřím.“ Usměju se.

~~~

V obchodě nakoupím větší tašku zásob, abych neumřel hlady. Jung Kook odešel až po mém nakoupení. Řekl mi o Ho Seokovi spoustu nepodstatných věcí. Jako, že jeho oblíbená barva je zelená. Nechal jsem si ty informace hluboko v hlavě. Někdy se mohou hodit.
Přicházel jsem akorát k paneláku, kde bydlím a začalo opět pršet. Rychle jsem prozvonil Ho Seoka, aby mi odzvonil dveře.
Trvalo to pár minut a už jsem vcházel k sobě do bytu. Položil jsem tašku v předsíni a vyzul si boty. Bundu jsem si odložil na věšák a s nákupem se vydal do kuchyně. Ho Seok si akorát točil do skleničky vodu.
„Nenudil jsi se tu? Cos tu dělal?“ Zeptám se Ho Seoka a začnu vyskládávat nákup z tašky. Ho Bi odložil své pití a začal mi pomáhat.
„Přemýšlel jsem...“ nedokončil větu.
„Už zase?“ Uchechtnu se a začnu dávat zabalené těstoviny do skříňky.
„Jo. Poslední dobou musím pořád nad něčím přemýšlet.“ Sklízel u toho potraviny do lednice.
„Můžu ti nějak pomoct?“ Zeptám se automaticky.
„Zahrál by jsi mi něco?“ Podívá se na mě.
„Jasně“ usměju se na něj. Uklidím prázdnou tašku a vydám se s Ho Seokem k mé pracovně.
Ho Seok se posadil do křesílka co nejblíže k mému klavíru. Já usednu na své sedátko před klavír.
„Nějaká speciální skladba?“ Zeptám se Ho Biho.
„Ne. Nějakou zahraj. Nějakou ve spojitosti se mnou.“ Usměje se. Já se zamyslím dokud mě nenapadne jedna skladba.
Nevím jestli je vhodná, ale než si to stihnu rozmyslet, tak se místností rozezní už první tóny písně. Nechám se unášet svými pocity a skladbou.

~~~

Když jsem dohrál skladbu Ho Seok vypadal veseleji, ale stále zadumaně.
„Hele co ti je?“ Zeptám se se starostí v hlase.
„Ale nic. Nech to plavat. Nepůjdeme udělat oběd?“ S mírným zamračením kvůli zamyšlení přikývnu.
V kuchyni jsme s Ho Seokem začali připravovat maso k rýži a nějakou vhodnou omáčku.
„Chtěl bych ti něco říct.“ Vypadne ze mě, když restuji kousky masa.
„A co?“ Podívá se na mě Ho Seok, který má na starosti krevetovou omáčku.
„Mluvil jsem s Jung Kookem. Potkal jsem ho, když jsem šel na nákup.. a promluvili jsme si. Chtěl by to s tebou dát zase do pořádku. Jenže neví jak.“ Povzdechnu si nad nenadálou úlevou.
„On se chce udobřit? Vždyť ale.. já měl za to, že už se beze mě obejde...“ Ho Seok začal překvapeně a zmateně blekotat.
„On si myslel o tobě to samé. Vyvedl jsem ho z omylu.“ Pousmál jsem se na Ho Seoka.
„V co nejbližší době si s ním promluv.“ Vybídnu ho.
„Banánové mléko.“ Zamumlal Ho Seok.
„Cože?“ Otočím se na něj zmateně.
„Musím mu sehnat banánové mléko. Miluje ho. Když se s ním mám usmířit, tak jedině ve stylu. Což znamená koupit banánové mléko.“ Vysvětlí mi Ho Seok.
„Vy jste mi povedená dvojice“ usměju se. Dál se už věnujeme jen přípravě jídla.

Slibovaná dlouhá kapitola za mojí aktivitu-neaktivitu už je zde! Má taky přes tisíc slov!!
Doufám, že se kapitola líbila 😃 můžu vám už teď s jistotou oznámit, že first kiss, která se blíží už delší dobu bude v příští kapitole!!

Jinak mi můžete napsat jestli chcete usmíření mezi KookSeokem nějak víc emotivní nebo ne...