Naučíš mě to?

8. Kapitola

Když jsem se probudil bělovlásek stále ležel vedle mě. Otevřel jsem rozespalé oči a všiml si, že hyung pozoruje strop.
„Ty jsi zůstal?“ Řeknu překvapeně. Otočí na mě hlavu.
„Už jsi vzhůru. Myslel jsem, že se už nevzbudíš.“ Pokusí se pousmát.
„Proč jsi zůstal?“ Zeptám se znovu. Sklopí pohled na mé ruce, které ho stále objímají kolem pasu. A mně to v ten moment dojde. Co všechno se stalo. Rychle stáhnu svoje ruce.
„Omlouvám se“ pronesu tiše a snažím se na něj nedívat.
„Zůstal jsem, protože jsi mě celou dobu objímal a mně nešlo se vymanit.. a taky jsem se chtěl ujistit, že budeš v pořádku.“ Posadí se a odvrátí pohled. Chystá se zvednout, ale já se posadím též a chytím ho za rameno.
„Děkuju“ otočí na mě pohled. „Můžu se tě tedy také na něco zeptat? Hyung?“  Pouze přikývne.
„Proč tě ti kluci ze čtvrťáku mlátí?“ Pustím jeho rameno. Yoon Gi sklopí obličej. „Pokud je ti to téma nepříjemné nemusíš o tom mluvit.“ Řeknu vzápětí, když vidím jeho ustaraný obličej. Bojuje sám se sebou.
„Lee Woo Hyun  má mladšího bratra. Jmenueje se Lee Woo Soo. Je teď v druháku jedné dost dobré školy. Ale pointa je v tom, že jsme bývali přátelé. Když mi Woo Soo řekl, že ke mně cítí něco víc byl jsem překvapený. Jejich rodina je silně proti lidem jako jsem já.“ Zahlédl jsem jak mu stekla slza.
„Chodili jsme spolu něco přes půl roku. Tajně. Ale jeho bratr na nás přišel. Řekl to doma a zapříčinili tomu, že mezi námi byl konec. Nechali ho odjet na internát a já ho od té doby neviděl.“ Smutně si povzdechl a já smutně pousmál.
„Nejspíš mě mlátí kvůli jeho bratrovi. Ale pravý důvod taky neznám.“ Vstane z postele a jde si posbírat své věci. Já jen sedím a pozoruji své ruce.
„Yoon Gi?“ Promluvím na něj a on se na mě otočí od své tašky.
„Nevím co přesně ti na to mám říct. Věřím, že tvoje minulost není moc růžová, ale je jedna věc kterou ti můžu slíbit. Já už tě neopustím. “ Zvednu se z postele a rozhodnu se ho pořádně obejmout.

~~~

Ráno při cestě do školy jsem dost uvažoval, jak to dát mezi mnou a Jung Kookem znovu dopořádku. V hlavě mi však vyskakovala myšlenka: ‚Chce také obnovit naše přátelství?‘ Bál jsem se že ne. A ten strach byl tak ochromující, že jsem s ním už nedokázal ani promluvit. Zkusím se na určitou dobu Jung Kookem nezabývat. Alespoň se budu soustředit na věci, které mě dřív nezajímaly.

~~~

Ve škole jsem si chtěl jít promluvit s Yoon Gim, ale když jsem viděl jeho obličej ve stylu: ‚Já jsem Pan chladný a nemluvný, dejte mi všichni pokoj!‘ Raději jsem ho nechal být.
Počkal jsem na něj tedy po škole. Přišel ke mně a spolu jsme se vydali na cestu. Po chvíli jsem to už nevydržel a musel se zeptat.
„Stalo se něco? Nebo se něco děje? Ani jsi se nezaměstnával tím mě pozdravit nebo se na mě podívat.“ Bylo mi to líto. Měl jsem na to, že jsme přátelé.
„Omlouvám se.“ Stočil ke mně pohled. „Jen přemýšlím.“
„A můžu se tě zeptat nad čím přemýšlíš?“ Zvídavě si ho začnu prohlížet.
„Přemýšlím proč jsi si na doučování vybral zrovna mě. Z tolika lidí co tě to může naučit... Jsem to já ten co nemá rád lidský kontakt.“ Promluví a povzdechne si. Když to podá takhle, zní mi to vůči němu jako nějaký zákon schválnosti. Ale není.
„Učitel mi doporučil někoho ze třídy. Řekl že ty máš nejlepší známky a tak jsem šel za tebou. Neznal jsem tě a nevadilo mi se začít bavit s někým novým. Ale pak se stalo co se stalo...“ Dokončím nějak svoji větu.
„Takže jsi skončil u mě jen, protože tě za mnou poslal učitel? Sám by jsi nešel?“ Věta zněla trochu zklamaně a já nevěřil, že to říká Yoon Gi.
„Skončil jsem u tebe, protože tobě jde matika. A jsem ti vděčný, že jsi mi tehdy nakonec řekl ano.“ Pousměju se a začneme se blížit k mému šedému domu.