Probudilo mě svítící sluneční světlo. Otevřel jsem oči a přizpůsobil je světlu. Podíval jsem se po pokoji a po menším uvědomění mi došlo, že jsem přespal u Yoon Giho.
Ten ještě spal. Objímal polštář a mírně pochrupoval. Byl roztomilý.
Vstal jsem z postele s úmyslem udělat snídani. Zastavil mě však hlas. Rozespalý hlas.
„Kolik je hodin?“ Posadil se na posteli hyung, protahujíc se.
„Nemám tušení“ pozasmál jsem se. Yoon Gi se snažil rozkoukat. Nejspíš zjišťoval, kde má telefon.
„Dojdu se podívat a udělám snídani, ano?“ Promluvil jsem na Yoon Giho. Ten jen přikývl a zamručel v souhlas.
„Půjdu ti pomoc“ zamumlal ještě, ale já už byl mimo pokoj.
~~~
Po společné snídani jsme Yoon Gimu pomohl vše uklidit. Po domytí a uklízení posledního talířku jsme se přesunuli do obýváku.
„Co podnikneme?“ Zeptal se znenadání Yoon Gi, když jsem si sedal na jeho pohovku.
„Co dát maraton nějakých sériových filmů?“ Navrhl jsem. Yoon Gi pozvedl obočí a uchechtl se.
„A jakých? Na Harryho Pottera se koukat nebudu.“ Řekl se smíchem. Ušklíbl jsem se a začal přemýšlet.
„A na něco od Marvelu, jo?“ Povytáhl jsem obočí a čekal na jeho reakci.
„To klidně“ usmál se.
~~~
Byli jsme tak v polovině druhého filmu od Marvel. Peter Parker se právě snažil zachránit svoji tetu z obrovského paneláku.
Mně však v hlavě začali létat různé otázky. Ne a ne se jich zbavit.
„Můžu se na něco zeptat?“ Otočil jsem hlavu hyungovým směrem.
Ten odvrátil pohled od televize a pokynul mi hlavou.
„Je nějaké místo nebo stát, kde by jsi chtěl bydlet ve své vysněné realitě?“ Přesednu si na pohovce, aby se mi sedělo lépe.
„Ani nevím. Myslím, že je mi nějak jedno jestli bych žil jinde. To lidi dělají daná místa dobrými, ne ta místa sama. Místo je tak dobré, jak dobří jsou tam lidé.“ Odmlčel se a já se zamyslel.
„Chtěl bych jednou, ale cestovat. A možná, kdyby se mi někde hodně líbilo.. zkusil bych tam žít.“ Pokrčil rameny a podíval se mi zpříma do očí.
„A kde by jsi si to tak představoval?“ Otázka mi mezi rty proklouzla samovolně.
„Prvně bych chtěl do Japonska. Podobná kultura a tak... Proč se na to tak vyptáváš?“ Yoon Gi zaměří plnou pozornost na mě a tak film začínal být pouhou kulisou.
„Nevím. Někdy mě napadají různé myšlenky o různých lidech. Pravý význam těch otázek nikdy moc neřeším.“ Yoon Gi se uchechtne.
„Dokoukáme film a já skočím nakoupit. Nemám tu nic na oběd.“ Načne Yoon Gi nové téma.
„Půjdu s tebou“ navrhnu ihned.
„Ne. Počkáš tady. Nejsi jediný, kdo má plnou hlavu zbytečných myšlenek.“ Zamítne hyung. „A navíc si nebudu muset brát klíče.“ Dodá vzápětí. Uchechtneme se a věnujeme nadále filmu.
Kratší kapitola, ale nebojte nic. Příští bude o mnoho delší a můžete se těšit, že bude z pohledu Yoongiho. 😊
ČTEŠ
Naučíš mě to?
FanfictionŽivot. Slovo, které si každý představí jinak. Smrt. Většina si ji spojuje s bolestí. Ta má ale nebyla. Umíral jsem a osoba, do které jsem se zamiloval, mě držela za ruku. Moc ale předbíhám. Řeknu vám příběh o klukovi, který mi přišel obyčejný. Ale n...
