Naučíš mě to?

6. Kapitola

„Už to konečně chápeš? “ Podíval se na mě s tuškou v ruce.
„Nechci říkat hop, dokud nepřeskočím.. ale asi...? “ Podíval jsem se na něj s mírným úsměvem. Seděli jsme tu už přes dvě hodiny a měli jen jednu pauzu.
„Tak já ti napíšu příklad a ověříme to.“ Přikývl jsem na jeho návrh. Hyung mi na jeden z mnoha popsaných papírů, našim rukopisem, napsal příklad.
Když jsem to nejdříve viděl, chtěl jsem mu to vrátit zpět, ale najednou mě něco osvítilo. Nejspíše chvilková naděje, že budu rozumět matice.
Vypočítal jsem celý příklad a podíval se na Yoon Giho hyunga. Netrpělivě jsem čekal jeho odpověď.
„Máš to správně“ řekl Yoon Gi hyung s lehkým úsměvem. Moje oči se rozzářily a koutky rozjely do velkého úsměvu. Moje radost byla tak veliká, že jsem se neudržel a musel hyunga obejmout. Ten nečekaný nápor mého těla nevydržel a sesunul se na zem, takže jsem ho spíše zavalil než objal.
„Zapomněl jsem ti říct, ty určitá pravidla. “ Vysípal Yoon Gi hyung vedle mé hlavy.
„Jedno z nich je, žádné dotýkání do čehož, tak trochu patří i objetí. “ Naprosto jsem ho ignoroval a pokusil se ho v prapodivném objetí více stisknout.
„Jsem prostě strašně rád, že jsi mě to naučil hyung. “ Položil jsem mu hlavu na rameno. Poté jsem ucítil Yoon Giho ruce, jak mě pomalu a nejistě objímají nazpět.

~~~

Yoon Gi hyung se zdržel ještě dlouho. Jen tak jsme seděli u mě v pokoji a k mému údivu si i povídali.
„Už je pozdě, měl bych jít. “ Vstane Yoon Gi hyung z postele. Podívám se z okna, kde je už delší dobu tma jak v pytli.
„Nechceš raději přespat? V noci se tu toulají různý individua. “ Postavím se naproti němu. Momentálně dost nechápu své chování. ‚Mám o něj starost? Tak jsme dost možná přátelé.. proč bych o něj, však ale neměl mít starost? ‘
„Nejsem si tím jistý. “ Podívá se z okna do noci.
„Pokud jde o tohle tak se neboj. Klidně se vyspím na gauči.“ Přejdu k němu blíž a hyung se na mě podívá. Dělí nás pár centimetrů.
„Ne o to nejde, ale díky. Jsi první člověk, co se po tom zjištění ke mně chová tak mile. “ Mírně se usměje.
„A co tví rodiče? “ Zeptám se zaskočeně.
„Nechci o nich mluvit. “ Odvrátí pohled zpět k posteli.
„Přespíš tedy? “ Zeptám se znovu. Yoon Gi jen kývne.

~~~

„Dobře. Tak jestli chceš klidně můžeš jít spát. Půjčím ti kdyžtak i něco na sebe. Já si jdu připravit ten gauč. “ Chystám se k odchodu.
„Gauč? “ Zarazí mě. Otočím se na něj zpět.
„Aby ti nebylo nepříjemné vedle mě spát. “ Promluvím prostě.
„Nic si připravovat nemusíš. Pokud ti teda nevadí, že vedle tebe bude ležet gay. “ Hořce se ušklíbne.
„Lehnu si vedle tebe klidně na smrtelnou postel hyung. “ Usměju se a i na jeho tváři vidím úsměv. Konečně plný úsměv. A musím říct, že hezčí úsměv jsem ještě neviděl.
„Děkuji. V tom případě pro tebe udělám to samé. “
„Beru tě za slovo, hyung. “

~~~

V noci mě probudí osoba ležící vedle mě. Škube sebou až mě skoro vytlačila z postele. Přes mírné světlo u sebe v pokoji uvidím, že bělovlasému hyungovi stékají po tvářích slzy. V tu dobu bolestivě zasténá.
Rozhodnu se ho probudit. Jemně s ním zatřesu za ramena.
„Yoon Gi hyung. Probuď se. Je to pouze ošklivý sen! “ Mluvím na něj polohlasně. Nereaguje.
„Hyung! Prosim! “ Obejmu ho, aby se sebou nešil. Jeho hlava spočívá na mé hrudi. „Prosím Yoon Gi hyung! Probuď se! “ Přiložím si k němu hlavu. Ucítím z vlasů jeho šampon. Jeho ruce se znenadání obmotají kolem mého těla.
„Jsem vzhůru. “ Zachraptí ospale a lehce  vyděšeně. Zmáčknu ho pořádně v objetí.
„To jsem rád. O čem byla ta noční můra? “ Zadívám se na jeho hlavu, kterou si opřel o moje rameno.
„O něčem z minulosti. “ Zamumlá spíše pro sebe.
„A řekneš mi o čem? “ Zkusím se zeptat.
„Někdy možná ano. Teď chci spát. “ Otočil se ke mně zády.
„Dobře. Dobrou hyung. “ Otočím se k němu a opět ho obejmu.
„Dobrou.“ Uslyším tiše nazpět.

~~~

Ráno nás oba vzbudil můj budík. Hyung začal nespokojeně bručet a tak jsem budík vypl.
Vstal jsem z postele a jal se ke skříni, převléct svoji osobu. Převlékl jsem si akorát tričko a přehodil si přes to namachanou mikinu.
„Ho Seoku? “ Promluvil na mě rozespalý Yoon Gi hyung. Až teď mi došlo, že je to poprvé co mě oslovil jménem.
„Ano? “ Ohlédl jsem se na něj. Právě vstával z postele.
„Mohl bych si půjčit něco na sebe? Stačilo by jen tričko, kdyžtak... A nebo nemusíš nic jestli ti to nějak vadí. “ Rozmluvil se znenadání. Aby zmlkl, tak jsem mu podal tričko i s mikinou.
„Obleč si to. Snad ti to bude. “ Usměju se na něj. Hyung si ode mě zaskočeně vezme oblečení a otočí se zády. Převleče se do mého oblečení, které je mu lehce volnější.
„Sluší ti i když to není tvoje velikost. “ Věnuju mu další úsměv a hyung jen sklopí hlavu.