S Yoon Gim jsme šli v tichosti vedle sebe. Šli jsme po ulici neurčeným směrem.
Došli jsme k méně obydlené části města. Věděl jsem kde jsme. V jednom z místních domů bydlí Jung Kook. Těkal jsem očima sem a tam jestli ho nezahlédnu.
„Vypadáš nervózně“ konstatuje hyung. Podívám se na něj a všimnu si, jak si důkladně prohlíží moji osobu.
„Ne, jen.. támhle bydlí Jung Kook.“ Ukážu na malý, bílý a především skromný domeček, který je však přesto moc hezký a interiér uvnitř je luxusní.
"Chceš jít pryč?“ Optá se ihned.
„Ne. Jdeme dál.“ Usměju se na hyunga a obejmu ho kolem ramen. Společně se vydáme dál.
Během deseti minut dojdeme k dětskému hřišti.
„Pojď si sednout!“ Navrhnu Yoon Gimu. Ten se na mě dívá s výrazem, jestli to myslím opravdu vážně.
„Nemyslíš to vážně, že ne?“ Zeptá se pro jistotu.
„Jasně, že myslím.“ Čapnu ho za ruku a táhnu ho na hřiště. Hyung si jen povzdechne a následuje mé kroky poté dobrovolně.
Zavedl jsem nás na malý dřevěný kolotoč. Sedli jsme si naproti sobě. Yoon Gi vypadal hrozně drobně, když měl moje černé skinny jeansy a asi jemu o tři velikosti větší černou mikinu s bílým nápisem ‚IN BLOOM‘.
„Mám to tu rád. Chodívali jsme sem s Jung Kookem. Vždy jen my dva.“ Načnu téma.
„Takže jsem tady tak trochu, jako vetřelec.“ Odpoví mi bělovlásek.
„To v žádném případě.“ Povím na oplátku a roztočím kolotoč. Yoon Gi hyung se rychle chytne, aby nespadl a já se mu zasměji.
V tom mě, ale úsměv přejde. Vidím jak se sem blíží dvě osoby. Kluci. Hnědovlasého neznám, ale druhý stejně vysoký černovlasý klučina je pro mě až moc známý.
„Asi půjdeme“ řeknu a zastavím kolotoč. Zvednu se a trochu od něj poodstoupím. Hyung se na mě nechápavě podívá. Zvedne se však také a přistoupí ke mně.
„Co se děje?“ Zeptá se a chytne mě za ruku.
„Stačí když se ohlédneš.“ Odpovím a propletu si s ním prsty. Hyung se otočí a spatří dvojici, jak má namířeno na hřiště. Otočí se zpět na mě a spustí.
„Nechceš si s ním promluvit?“ Zeptá se starostlivě.
„Ne. A teď už pojďme.“ Vydám se s Yoon Gim ruku v ruce pryč ze hřiště. Naproti nám jde, ale Jung Kook s neznámým klukem. Takže se střetu nevyhnu.
Procházíme v klidu kolem nich. Nechci na Jung Kooka mluvit. Teď ne.
„Ahoj Ho Seok hyung.“ Zarazím se na místě. Ohlédnu se za osobou, které patří tak jemný hlas.
„Ahoj Jung Kookie“ pokusím se usmát, ale vzejde z toho prapodivný škleb. Jung Kook se však usměje.
~~~
Došli jsme opět ke mně domů. Máma už byla doma a vařila večeři.
„Ahoj kluci!“ Zakřičela na nás z kuchyně, když jsme šli ke schodům.
„Ahoj“ křikl jsem zpět.
„Dobrý den“ pozdravil bělovlásek. Vystoupali jsme spolu schody a pokračovali do mého pokoje. Jen co se zavřeli dveře Yoon Gi spustil.
„Proč si s ním nepromluvíš!? Očividně už neřeší, že před ním zatajuješ mé tajemství. Dneska jsi to sám viděl! Pozdravil tě jako první! A dokonce se i usmál!“ Začne na mě hyung křičet.
„Proč tak moc chceš, aby jsem se s Jung Kookem znovu bavil!? To ti je má přítomnost, tak nepříjemná!? Proč jsi tedy nikdy nic neřekl!?“ Neskrývám před ním slzy v očích. Podél zdi se sesunu na zem a rozbrečím se úplně.
„Tak to není.“ Řekne vlídným hlasem. „Mám tě rád a záleží mi na tobě. Proto chci, aby jsi se s Jung Kookem opět bavil. Je to tvůj nejlepší kamarád.“ Hyung si mě k sobě přitáhne a obejme. Začne mě vískat ve vlasech. Přitisknu se k němu blíž a mé slzy nyní spočívají na mé mikině, kterou má Yoon Gi na sobě.
„O-omlou-omlouvám s-se.“
„Šššš... Nic se neděje.“ Promluví a začne mě více vískat ve vlasech, což mě uklidňuje.
Po chvíli se od hyunga odtáhnu a zadívám se mu do očí. On můj pohled následuje a setře mi svými palci prstů poslední slzy.
„Opravdu se omlouvám. Nemyslel jsem to tak. Nepřemýšlel jsem a ujelo mi to.“ Odtrhnu od něj pohled a zadívám se na svá stehna, kde mám nyní položené své ruce.
„Nic se nestalo, ano? Chápu tě.“ Hyung ze mě nespouští pohled a i tak mě chytí za ruce.
„Mám tě rád a nechci tě ztratit hyung.“ Znovu se na něj podívám. Hyung se na mě nefalšovaně usměje a přivine si mě do objetí.
Blíží se first kiss!! >.<
Chtěla bych se zeptat některých jedinců co si to čtou. Děláte někdo covery? Potřebovala bych k jednomu příběhu. Kdyby jste měl někdo zájem tak mi napište na wattpadu do zpráv. Děkuju~ (◍•ᴗ•◍)❤
ČTEŠ
Naučíš mě to?
FanfictionŽivot. Slovo, které si každý představí jinak. Smrt. Většina si ji spojuje s bolestí. Ta má ale nebyla. Umíral jsem a osoba, do které jsem se zamiloval, mě držela za ruku. Moc ale předbíhám. Řeknu vám příběh o klukovi, který mi přišel obyčejný. Ale n...
