Naučíš mě to?

13. Kapitola

Prosím přečtěte si ty moje kecy dole! Děkuju..💜❤

‚Běžím po chodbě. Po školní chodbě. Hledám východ ze školy. Proč utíkám? Sám nevím. Uslyším křik. Známý křik. Vydám se směrem odkud výkřiky přicházejí. Uvidíme Jungkooka. Nějací kluci do něj kopou. Chci mu pomoct, ale nemůžu se hnout. Je to strachem? Čím jiným by to bylo. Mně neznámí kluci přestanou kopat do zkrvaveného Jung Kooka. Ten na mě obrátí pohled. Chci k němu jít, ale nemůžu.
„Nějaký hnusný buzny se zastaneš, ale mě ne!? Vždyť ho ani neznáš ty zrádce!! “ Zakřičel na mě z posledních sil, než upadl do bezvědomí.‘
Trhnutím se probudím z té noční můry. Ihned se mi spustí slzy. Sáhnu po telefonu, který si dávám vždy pod polštář. Musím se ujistit.

Jung Ho Seok:
Jsi v pořádku? Prosím odepiš mi brzy ❤️

Vzlyknu nahlas a osoba vedle mě se na mě otočí.
„Děje se něco?“ Zeptá se potichu Yoon Gi.
„Jen zlý sen. Nestojí to za řeč, když sluníčko jako ty brečí uprostřed noci.“
Poposedne si ke mně.
„Musel jsem s-se dívat, j-ja-jak nějací k-kluci ko-kopou do Ju-Jung Koka. Byl z-zkrvaven-ný a.. a upadl d-do bezvědomí. J-já musel j-jen stát a přihlížet. Nn-nemhl-nemohl jsem mu pomoct.“ Začnu znovu brečet s hlasitými vzlyky.
Hyung se přesune až ke mně a obejme mne kolem ramen. Schovám mu hlavu do ramene a obejmu ho kolem pasu. Yoon Gi hyung mě začne hladit po vlasech. Pomůže mi si opět lehnout. Nechci se od hyunga vzdalovat a tak ho pevně objímám a tisknu se k němu. Po chvíli oba usneme v náručí toho druhého.

~~~

Když se ráno probudím, cítím kolem sebe obmotané paže. Otevřu oči a rozmrkám se. Spící Yoon Gi vypadá jako koťátko.
„Budeš mě dlouho pozorovat? “ Zahuhlá hyung a já s narůžovělíma tvářema sklopím hlavu.
„Promiň.“ Pípnu pouze.
„Nic se neděje. Cítíš se líp? “ Nadzvedne mi jednou rukou hlavu. Zahledím se mu do kaštanově hnědých očí.
„Jo. Děkuju.“ Usměju se na něj.
„Měl bych jít domů. “ Yoon Gi se pokusí zvednout, ale já si ho více přitáhnu k sobě.
„Chci se dnes válet v posteli. S tebou. “ Promluvím lehce stydlivě. Yoon Gi se usměje a lehne si zpět ke mně.

~~~

Když se rozhodneme vstávat, alespoň na menší snídani všimnu si na mém telefonu upozornění v podobě zeleného světýlka. Vezmu si telefon a podívám se na upozornění. Jung Kook mi odepsal. Rozkliknu zprávu.

Jeon Jung Kook:
Jsem v pohodě. Proč se ptáš?

Jung Ho Seok:
To jsem rád. Nedělej si starosti.

„Děje se něco? “ Zeptá se Yoon Gi hyung. Otočím na něj pohled a odložím telefon.
„Ne. Vše je v pořádku. “ Lehce se usměju a vydám se z pokoje.

~~~

„Víš že jsi mi vždy přišel, jako obyčejný nudný kluk?“ Řeknu, když s Yoon Gim jíme müslli.
„Vážně? A já měl vždy za to, že tě nezajímám.“ Ušklíbne se.
„Do nedávna ne. Ale změnil jsi mě. Většinou se jen nudím doma a ty se mnou dobrovolně trávíš čas. Co na to říct... asi tě mám rád. “ Zvednu se od stolu a položím misku do dřezu. Hyung ji tam dá chvilku po mně. Vypadá zaraženě.
„Není ti něco? A neříkej ne, protože vidím, že jo. “ Mírně se ušklíbnu.
„Jen.. řekl jsi, že mě máš rád... Nepatřím zrovna do složky lidí, které má někdo rád. “ Podívá se na mě zmateně.
„No asi jsem ve stejné složce lidí jako ty, protože já tě mám rád. “ Usměju se a Yoon Gi hyung se mi vrhne do objetí.

_______
Takže, ti co toto čtou..
U každého svého příběhu mám vždy 'charakter ask'.
Ale je jen na vás jestli ho chcete nebo ne. Já bych byla pro ho udělat, ale potřebovala bych, aby jste souhlasili a napsali nějaké otázky, ať na dané postavy nebo na mě.
Beru cokoliv.. Ano i ne. Děkuju💜❤