Naučíš mě to?

4. Kapitola

Další den jsem začal úplně stejně stereotypně. Do školy jsem vyrážel tentokrát s předstihem. Před školou na mě čekal Jung Kook. Vypadal.. vystrojeně a ustrašeně? Došel jsem k němu a zeptal se na situaci.
„Co se děje? Vypadáš... jinak?“ Volil jsem vhodná slova, aby se neurazil.
„Eh.. hyungu. Je to tak poznat?“ Zeptá se nejistě a poškrabe se na zátylku.
„Jsem v podstatě tvůj nejlepší kamarád. Mne neoklameš.“ Mrknu na něj. „A teď vyklop proč to máš na sobě.“ Řeknu už vážněji.
„No... Dneska k nám má přijít někdo nový. A tak mě napadlo se hezky obléct a líp ho přivítat. Mám tu osobu provádět po škole.“ Znejistí Kook.
„Neboj, to zvládneš.“ Podpořím ho jako on vždy mě.
Odebrali jsme se k cestě do školy.
„A co ty hyung? Nějaká novinka?“ Řekne zvědavě u skříňky.
„Pořád propadam z matiky“ podívám se na něj jako smutné štěně.
„Jaaaj. Chceš pomoc sehnat doučování?“ Zeptá se ochotně.
„Ne v pohodě. Už někoho mám.“ Usměju se a začnu si odemykat skříňku, ke které jsme mezitím došli.
„Vážně? A koho?“ Zeptal se opět s jiskřičkami v očích.
„Yoon Gi hyung ode mě ze třídy. Slíbil, že mi pomůže.“ Řeknu a začne zvonit na první hodinu.
„Myslíš toho věčně uzavřeného kluka co s nikým nemluví a vypadá jako deprese sama?“ Podívá se zmateně Kook.
„Jo, přesně toho.“ Mrknu na stále nechápavého Jung Kooka. Využiju tedy situace. „Hele musím na tu hodinu. Takže zatím.“ Rozloučim se a odběhnu k sobě do třídy.
Jakmile jsem vešel pohledem jsem vyhledal bělovlasého hyunga. Pousmál jsem se, když jsem si všiml, že opět jen tak leží na lavici. Sedl jsem si na své místo a v tu dobu přišel i učitel a začalo vyučování.

~~~

Když začala přestávka rozhodl jsem se nebýt srab a jít za Yoon Gi hyungem. Došel jsem k jeho lavici a čekal jestli se pohne. ‚No tak Hobi! On tě nekousne! Teda myslím..‘
„Ahoj Yoon Gi hyung.“ Promluvil jsem znenadání, až jsem sám sebe překvapil. Hyung mírně zvedl hlavu a podíval se za hlasem.
„Ahoj“ napřímil se, když si všiml mé osoby. „Potřebuješ něco?“ Pozvedne zvědavě obočí.
„No.. napadlo mě jít si s tebou popovídat.“ Řeknu pro začátek trochu nesměle. Yoon Gi se na mě překvapeně podívá.
„Nevím jestli ti to včera nedošlo, ale jinak než že tě budu doučovat se s tebou bavit nehodlám. S nikým z téhle třídy.“ Rozhodil rukama.
„Jasně. Nechceš se nijak sblížit... Promiň, že otravuju.“ Chystal jsem se otočit a odejít.
„Počkej. Když už jsi přišel, kdy chceš doučit tu matiku?“ Otočil jsem se na něj zpět.
„Co takhle počínaje dneškem? Počkám na tebe po obědě.“ Pokrčím rameny a chci opět odejít, abych ho nerušil.
„Počínaje?“ Podívá se zmateně. „Kolik toho tak bude?“ Zeptá se zděšeně.
„No.. dost“ shrnu to. ‚Asi už nejsem tak otravný.‘ Hyung protočí očima.
„Dobře.. eh, tak tedy po obědě.“ Kývne na mě hyung a já od něho odejdu.

~~~

Během biologie, když učitel dopodrobna rozebírá ženské pohlavní ústrojí se tak nudím, že si potají vyndám mobil. Porozhlédnu se ještě po třídě. Bělovlásek má překvapivě hlavu složenou ve svých rukách na lavici. Nenapadlo mě nic lepšího než mu napsat. Doufám, že odpoví brzy.

Jung Ho Seok
To spíš při každé hodině?
Podíval jsem se na učitele stále vysvětlující tutéž látku. ‚K čemu nám to je vidět na obrázku a znát každý detail? Třeba Yoon Gi hyung to do života nepotřebuje.‘ Začal jsem přemýšlet, až moc prapodivně. Podíval jsem se více po třídě a můj pohled zakotvěl v tmavě hnědých očích, které mě propalovaly pohledem. Vypadaly jako dva kaštany. Bělovlásek mi právě teď připomínal nevrlého dědulu, kterého jsem právě probudil. Yoon Gi se zaměřil na svůj telefon.

Min Yoon Gi hyung
Nespím -.- Poslouchám. Líp se takhle vstřebává okolí, když máš zavřené oči.

„Pan Jung a Min! Své telefony prosím.“ Řekl znenadání učitel. Zamkl jsem obrazovku a šel mu ho odnést. Hyung udělal totéž.
„Na konci hodiny si je můžete vzít zpět.“ Dodal učitel, když jsme se s Yoon Gi hyungem vraceli na svá místa. Všichni na něj koukali zvláštně. Pohledem, že právě on provedl něco takového. Kvůli Yoon Gi hyungovi na mě ani nezbila pozornost.

~~~

Z jedné dalších přestávek za mnou přišel Jung Kook. Odešel jsem s ním z poloprázdné třídy na zalidněnou chodbu. Důvodem byla určitá osoba. Bylo mi jasné, že Jung Kook bude chtít mluvit o ní.
„Jak jsi dospěl k tomu, aby tě Yoon Gi hyung doučoval?“ Začne se Jung Kook zajímat, přesně jak jsem předpokládal.
„Zeptal jsem se a poprosil. A on řekl ano.“ Řeknu pravdu oklikou. Dost velkou oklikou.
„To ti nevěřím.“ Zakabonil se Jung Kook.
„Je to tak. Přísahám.“ Chytl jsem ho za paže.
„Ale něco mi neříkáš.“ Zvážněl Jung Kook.
„Nemůžu ti to říct, promiň.“ Sklopil jsem mírně hlavu.
„Jsme nejlepší přátelé. Měl jsem za to, že si věříme.“ Viděl jsem jeho nohy, jak se mají k odchodu.
„Ty víš, že ti věřím jako nikomu.“ Chtěl jsem si ho přitáhnout do mírného objetí, ale on odstoupil.
„Nevypadá to tak.“ Namítl opět Jung Kook.
„Kooku, nemůžeš po mně chtít, abych vyzradil cizí tajemství, které znám neprávem. To neudělám. Jednou mě pochopíš.“ Odstoupím od něj, protože vím, že Jung Kook už se mnou nebude chtít mít nic společného. A je mu očividně jedno, že mám v očích slzy. Ztrácím jediného kamaráda.
„Však ho ani neznáš.“ Podívá se na mě nechápavě.
„Ale záleží mi na něm. Vím jaké to je být na jeho místě Jung Kookie. Odpusť mi to.“ Řeknu provinile a udělám další krok vzad. Ranil jsem ho. Vidím to na jeho očích, které zadržují slzy stejně jako ty moje.
„Už na mě nemluv.“ Otočí se a odejde pryč. Steče mi jedna slza.
„Děkuju“ uslyším za sebou hlas. Škubnutím se otočím. Stál tam Yoon Gi hyung. Přísahám všemu možnýmu i nemožnýmu, že jsem tam jen stál s vykulenýma očima a pootevřenou pusou.
„Ty jsi nás slyšel?“ Řeknu po chvilkové odmlce.
„Emm.. jo. Tak trochu celý rozhovor. Nebyl to účel. Šel jsem jen na chodbu. Když jsem slyšel, že se bavíte o mně raději jsem se schoval.“ Pokrčil rameny. Sklonil hlavu a tak mu jeho bělostné vlasy napadaly do očí.
„Omlouvam se ti..“ začal jsem.
„Ne to já“ přeruší mě a pokusí se mi podívat do očí. „To já bych se měl omluvit, že jsem poslouchal. A zničil ti tvé přátelství.“ Odvážil se mi podívat do očí.
„Já to s Jung Kookem zas nějak spravím.“ Letmo se usměju. „Co tě přimělo se mnou dobrovolně mluvit?“ Zkusím se ho zeptat.
„Když jsem zjistil, že jsem důvod tvé hádky, tak jsem ti musel něco říct.“ Poškrábe se na zátylku.
„Oh... Že by Yoon Gi hyung měl city?“ Lehce se zasměju.
„Každý má city. Jen někdo je dává najevo.“ Řekne prostě hyung.
„Přijdeš mi jako rozumný člověk hyung.“ Usměju se na něj a čekám na jeho reakci.
„Díky.“ Spatřím mírný ruměnec na jeho tváři. Je roztomilý. V ten moment nám zazvonilo na další hodinu. S hyungem jsme se odebrali do třídy na svá místa. Než přišel učitel dívali jsme si přímo do očí.