Do školy jsem přiběhl deset minut před zvoněním.
‚Nesnáším, když zaspím a musím pospíchat.'
Do třídy jsem se dostal kvůli davu až se zvoněním. Usedl jsem na své místo uprostřed třídy, u okna a akorát vešel učitel. Všichni jsme se tedy postavili a vyčkali až si učitel sedne. Poté jsme se posadili i my.
„Kang Soo Hee dongsaeng, rozdala by jsi tyto papíry na test? Děkuju." Požádá učitel jednu z mých spolužaček, která sedí ve přední lavici. Dívka s tmavě hnědými vlasy, lehce pod ramena se ihned zvedne a jde rozdat ony papíry. Na prázdno polknu. Matematika není moje silná stránka. A na test nejsem vůbec připraven.
Soo Hee mi dala papír na kterém bylo pět příkladů. Koukal jsem jako vyvoraná myš. ‚Co s tím mám proboha dělat? '
Jak plynula hodina všichni odevzdávali své testy. Musel jsem i já. Tak jsem podepsal svůj prázdný papír, protože jméno bylo to jediné co jsem věděl, a odnesl ho učiteli.
Akorát zazvonilo a já byl oproštěň od spárů čísel a prapodivných znamének.
„Jung Ho Seoku dongsaeng, můžete na moment?" Zavolal si mě k sobě učitel zpět. Ani jsem si nevšiml, že ještě neodešel. Zvedl jsem se tedy ze své lavice a došel k němu.
„Proč jste nevyplnil test? " Zeptal se na tu nejvíc stupidní otázku. Měl jsem chuť protočit očima a plácnout se do čela. Mám, ale nějakou tu úctu ke starším a tak jsem to neudělal.
„Protože jsem nic nevěděl. " Pokrčím rameny.
„Ho Seoku dongsaeng. Tvoje známky se poslední dobou zhoršily. Zkus si najít doučování a nebo klidně přijď za mnou. " Podíval se na mě učitel vážně.
„A kdybych, chtěl pomoct od někoho ze třídy.. Kdo z mých spolužáků má nejlepší známky? " Promluvím znovu na učitele. Ten se podívá do svých papírů.
„Min Yoon Gi dongsaeng. Má ode mě pokaždé za jedna. " Podívá se na mne znovu.
„Tak já se zeptám Yoon Giho hyunga. " Pokývne hlavou a já se mírně ukloním a jdu zpět do své lavice.
O chvíli později si to k mé lavici nakráčel Jung Kook. On je teprve v prváku, ale přizpůsobil se zde celkem dobře. Za to já v této škole trpím už tři roky.
„Nazdár Hobi hyungu! " Sedne si Jung Kook na moji lavici.
„Čauves Kooku.. " řeknu lehce ponuře.
„Co se stalo našemu sluníčku? " Začne se mračit Jung Kook.
„Jaksi propadám z matiky. Nic víc. " Nahodím opět bezstarostný úsměv.
„A já už si myslel, že jsi se zamiloval do někoho, kdo je jako kámen. " Řekl Jung Kook a se smíchem i hraným pláčem si setřel imaginární slzu na znamení, že ho to mrzí.
„Pabo. Já než se zamiluju, ty se oženíš." Rozesměju se.
ČTEŠ
Naučíš mě to?
FanfictionŽivot. Slovo, které si každý představí jinak. Smrt. Většina si ji spojuje s bolestí. Ta má ale nebyla. Umíral jsem a osoba, do které jsem se zamiloval, mě držela za ruku. Moc ale předbíhám. Řeknu vám příběh o klukovi, který mi přišel obyčejný. Ale n...
