Naučíš mě to?

12. Kapitola

Zalezli jsme si opět ke mně do pokoje. Vzal jsem notebook a dal ho Yoon Gimu. Posadil se s ním na postel a začal vyhledávat. Já vzal ještě papír a tužky. Mezitím co Yoon Gi vyhledával, já vyzdobil papír nadpisem ‚Homosexualita‘ a nakreslil jsem na papír příslušné značky, včetně duhové vlajky.
„Dobře.. asi jsem něco našel... Nevím jestli si to chceš číst... “ Pronesl hyung a já se na něj zadíval.
„Tak mi to řekni a já to připíšu na tento seznam, který jsi pak vezmeš. “ Usmál jsem se. Yoon Gi se podíval na papír.
„Hezký“ pronesl a začal. „No takže, našel jsem tady nějaký divný rituál indiánů, ale to je nepodstatný. Maximálně, že homosexualita tady byla už od prvních lidí, a ne vždy byla tak uznávaná. Nejvíce se za homosexualitu prosadil Karl Heinrich Ulrichse. Který byl...? Vydrž někde to tu bylo... Jo už to mám. Byl z Německa. Takže tam můžeš napsat jeho. Já budu zatím hledat dál. “ Dopověděl Yoon Gi a já si opsal jméno dané osoby i s účelem.
Než hyung najde něco dalšího, vejde mi do pokoje mamka. Yoon Gi stuhne a více se zapře o zeď, o kterou se oba opíráme.
Podívám se nechápavě na mámu. Ta se také dívá zaskočeně.
„Pardon. Nevšimla jsem si, že tu Yoon Gi ještě je. Už je dost pozdě na učení.“ Zavrtí hlavou a očividně čeká na vysvětlení.
„Neboj, za chvíli budeme končit.“ Pousměju se na ni.
„Yoon Gi nechceš zůstat na večeři? Je toho dost.“ Zeptá se mamka mile hyunga. Ten jen kývne a potichu dodá: „Rád.“
Mamka poté zavře dveře a nechá nás o samotě. Yoon Gi se opět dá do hledání.
„Můžu mít otázku?“ Zeptám se aniž bych opravdu chtěl.
„Jo“ odpoví mi, aniž by pohled odtrhl od monitoru.
„Jsi na mě milý opravdu jen kvůli tomu, že se viníš za mou hádku s Kookem a nebo mě vnímáš jako kamaráda se kterým by jsi si mohl promluvit o čemkoliv? “ Bez mého vědomí mi steče jedna slza po tváři. Yoon Gi hyung se na mě otočí a odloží notebook. Setře mi tu jednu neposednou slzu.
„Chtěl jsem ti pouze pomoct s doučováním a donutit tě promluvit si s Jung Kookem. Ale ty jsi tak otravný.. vtipný.. dokážeš brát věci vážně, když na to přijde. Ani kdybych chtěl, tak si tě ze života nevymažu. Chci být tvůj kamarád tak dlouho, jak jen to půjde. Budu tvůj kamarád do té doby, dokud budeš chtít. “ Neohrabaně jsem Yoon Giho objal.
Když jsme se odtáhli, hledali jsme dál. Hyung našel první pride průvod. Což je docela událost. Byl v roce 1970. Kousek od toho jsme našli, že v roce 2013, nějací kluci z Ameriky dali Guinesův rekord v líbání. Prý to natáčeli a i streamovali. Jestli jsou stále v čele žebříčku to nevíme.
„Závidím těmhle lidem. Mají s kým ukazovat svoji lásku. A nikdo je nesoudí. “ Řekne Yoon Gi, když našel ony dva chlapce. Je o tom i kniha.
„Soudí je. “ Řeknu vzápětí. Yoon Gi se na mě zmateně podívá. „Vždycky se najdou lidi co tohle budou odsuzovat. Byli tu dřív, jsou tu teď a taky tu budou. A ty si musíš bojovat za to, koho miluješ. Ať je to v nějakém průvodu a nebo jen tak v autobuse. Nesmíš se to bát říct. “ Usměju se na něj a vstanu. „A teď pojď. Mamka už nejspíš čeká s večeří. “

~~~

Bylo nezvyklé, že jsme u stolu seděli tři. Jsem zvyklý být tu jen s mámou. Ano občas tu s námi sedával i Jung Kook, ale jeho jsem považoval jako součást naší rodiny. Jako mého mladšího brášku. Ale i když tu dnes s námi sedí Yoon Gi, tak jsem rád, že zrovna on je ta třetí osoba.
Seděl tam v tichu a vychutnával si jídlo.
„Přesspíš u nás Yoon Gi dongsaeng? “ Zeptá se ho během jídla máma.
Yoon Gi znejistí.
„Pokud vám to nebude vadit? “ Odpoví otázkou.
„Velmi rád se s tebou znova podělím o postel. “ Zasáhnu do konverzace a usměju se na Yoon Giho.
„Ty toho moc nenamluvíš, viď? “ Začne se mamka opět vyptávat.
„Nejsem moc společenský typ. Odpusťte mi to. “ Yoon Gi se pokusí na mamku usmát, ale vzejde z toho prazvláštní grimasa. Do úsměvu měl daleko.
„To je v pořádku. Chtěla jsem tě jen trochu poznat, když zde každý den doučuješ Ho Seoka.“ Sklopím pohled a raději se už nesnažím navázat konverzaci.
„Nejsem moc zajímavý noona. Řekl bych, že jsem v podstatě víc jak nudný. “ Mamka na něj kouká zvláště.
„Myslím, že jsi dost zajímavý. “ Vrhnu se znovu do tématu.
„No.. tak si určitě někdy pořádně popovídáme. Teď si už běžte lehnout.“ Mamka sesbírá prázdné talíře a já s Yoon Gim, který se mamce uklonil, odejdeme zpět ke mně.
V pokoji zatáhnu žaluzie na oknech, aby nás každý kolemjdoucí neočumoval.
„Jestli už chceš jít spát tak můžeš. “ Ukážu na postel. Yoon Gi se na mě podívá se zdviženým obočím.
„Ano mám rád spánek, ale nemusím jít spát v šest hodin večer. Nespal bych až do rana.“ I přesto se uvelebí na mojí posteli.
„Fajn. Co tedy plánuješ dělat? Jen tak ležet a čučet do stropu?“ Rozhodím rukama a začnu a začnu se štrachat ve skříni. Po chvíli po Yoon Gim hodím volné tričko s tepláky.
„Můžeš si to půjčit na spaní.“ Vytáhnu si věci i pro sebe a odložím si je na stůl.
„Děkuju.“ Pípne Yoon Gi hyung.
„Za to oblečení? To by udělal každý.“ Přejdu k posteli a lehnu si vedle něho.
„Za dnešek.“ Promluví znovu. „Už dlouho jsem s nikým pořádně nic nepodnikl. A necítil se šťastný. Dneska s tebou jo.“ Dodá a mě ta slova zahřejí u srdce.
„Taky jsem s tebou rád. Kdykoliv spolu můžeme něco podniknout. Když nepůjde o doučování.“ Řeknu lehce ironicky poslední větu.