Naučíš mě to?

23. Kapitola

Pohled Ho Seoka:

Po obědě jsme ani jeden neměli náladu na nic. Venku přes ustání prelo. Yoon Gi si sedl ke svému klavíru a očividně trénoval nějakou píseň nebo moná skládal vlastní. Já jsem si zabral místo na mení pohovce a četl si jednu z hyungových knih.
Dějově mě moc nenadchla, ale nevěděl jsem, jak jinak momentálně zabít čas. Někdy po deseti minutách jsem přestal vnímat děj knihy a začal přemýlet nad sebou. Skenoval jsem u toho podlahu.
Poslední dobou se cítím dost jinak. Kvùli Yoon Gimu.
Zaregistroval jsem, e se v místnosti neozývají ádné tóny klavíru. Porozhlédl jsem se a zjistil, e Yoon Gi sedí naproti mnì na pohovce. Sledoval mì upøeným pohledem.
„Řekni mi co se děje. Celý den jsi divný a já nevím proč. Pokud jsem něco řekl nebo udělal... Řekni mi to, prosím. Mně můžeš věřit, to přece víš.“ Yoon Giho hlas nezněl nikdy tak starostlivě.
Povzdechl jsem si a přikývl. Řeknu mu své trápení.
„Víš.. poslední dobou mě trápí jisté myšlenky a já nevím, jak se cítit.“ Vydechnu přebytečný vzduch. Prohrábnu si vlasy a podívám se na hyunga.
„Jaké myšlenky?“ Zeptá se nejistě Yoon Gi. Nevím jak mu to říct. ‚Myšlenky na tebe? Na to, že tě mám rád, víc než bych měl?‘
„Mám někoho rád. Hodně. Ale nevím jestli dotyčná osoba by byla schopná to cítit stejně.“ Obejdu pravdu. Proč to musí být tak těžké?
„Tak to té druhé osobě řekni. Neboj se odmítnutí. Pochybuji, že by tě ten někdo odmítl.“ Pousmál se lehce Yoon Gi.
Moje ústa byla rychlejší než racionální uvažování.
„Právě jí to říkám. Takže stále pochybuješ?“ Podíval jsem se bělovláskovi přímo do očí. Hyung byl překvapený. Očividně si hodně rozmýšlel svou odpověď, což mě zraňovalo.
„Asi raději půjdu...“ vstal jsem s úmyslem obejít Yoon Giho a rovnou vypadnout z bytu. Hyung se však postavil přede mě.
„Ne, počkej.. já.. promiň. Zaskočilo mě to. Nikdy by mě to nenapadlo...“ odmlčel se opět.
„Nechtěl jsem ti to říkat. Čekal jsem až ty pocity odezní. Jenže nechtějí odeznít. Mám tě rád Yoon Gi hyung, hodně rád. Ale nech to být. Chci jen, aby jsi mě přinejmenším pochopil.“ Chtěl jsem ho opět obejít, ale Yoon Gi mě chytil za paži.
„Pochopit? To asi nevím přesně jak. Nedokážu pochopit, že máš rád zrovna mě. Proč já? A ne kdokoliv jiný? Já ti nemám ani co nabídnout...“ V očích se mu začali zračit slzy.
„Proč ty? Já nevím. Nejspíš, protože ty jsi vždy ty. Spolehlivý, laskavý, vnímavý, chytrý... Krásný. Já jsem se nerozhodl, že se do tebe zamiluju hyung, ale stalo se.“ Přistoupil jsem k němu o krok blíž.
„Už jsem ti několikrát řekl, že mě zajímá jen jaký jsi. Nepotřebuju, aby jsi byl bohatý a všemi oblíbený. Buď prostě jaký jsi... Buď můj...“ Poslední slova jsem mu zašeptal těsně do obličeje a spojil naše čela.
Yoon Gi zavřel oči. Skrz zavřená oční víčka mu vyteklo několik slz. Chytil jsem ho opatrně za boky a chtěl ho obejmout. Yoon Gi však byl rychlejší. Jeho ruce se objevily na mém boku a zátylku a políbil mě. Pouze přitiskl své rty na mé. Zavřel jsem oči, pro prožití momentu. Hyung mě opatrně začal líbat svými měkkými přesto lehce drsnými rty. Polibky jsem mu začal oplácet. Na chvíli jsem se odtáhl, abych se mohl na Yoon Giho podívat.
„Že budeš můj...?“ Povím polohlasně. Yoon Gi mě chytí oběma rukama kolem pasu.
„Tahle odpověď ti nestačila?“ Pousměje se. Já však nikoliv. Chci aby to řekl.
„Netvař se tak. Samozřejmě, že budu tvůj. A ty zas můj.“ Pohladí mě po tváři a já si ho přitáhnu do pevného objetí. To ovšem netrvá dlouho, protože můj telefon začne vyzvánět.
„Omluv mě“ odtáhnu se od Yoon Giho a odejdu z místnosti, v rukou svírající telefon. Jakmile jsem mimo pokoj přijmu hovor.
„Ano mami?“ Snažím se nedát najevo své pocity.
„Proboha kde jsi!? Víš jaký jsem měla strach!?“ Popravdě řečeno jsem na mámu úplně zapomněl.
„Promiň mami. Zapomněl jsem se ozvat. Jsem s Yoon Gim.“ Podívám se do hyungovi pracovny, kde bělovlásek chodí sem a tam. Usměju se nad tím.
„Dobře. Mohl by jsi, ale už přijít domů? Měla jsem pro nás na odpoledne program.“  Nestává se často, aby máma pro nás program. Proto jsem měl jednoznačnou odpověď.
„Jasně mami. Hned vyrazím.“ S tímhle jsem vytípl hovor. Vrátil jsem se do místnosti za Yoon Gim, ale zůstal jsem stát opřený o futra. Čekal jsem až hyung naváže oční kontakt. Po chvíli jsem se dočkal.
„Volala mi máma“ řeknu a přejdu k němu. „Chce, abych přišel domů. Nezlobíš se?“ Chytím ho kolem pasu.
„Ne. Půjdu s tebou. Chci si něco zařídit.“ Usměje se.
„A co?“ Pokusím se vyzvídat.
„To je pro tebe zatím překvapením“ dodá a lehce mě políbí.
„Tak fajn“ zazubím se a oba se přichystáme na opuštění bytu.

Moc se omlouvám všem, kteří tento příběh čtou!!! Nemám vůbec čas na přidávání nových kapitol natož na psaní... 90% svého času trávím v práci a zbylý čas se snažim rozdělit mezi tréninky, rodinu a přátele. Takže jsem na tom opravdu hekticky.
KAŽDOPÁDNĚ doufám, že se vám kapitola líbila. Je to taková odměna, kteří se na tuto kapitolu těší už déle. ❤️