Závod mého života

8. Zaseknutá

Zbudí mě světlo, které na mě dopadá z okna. Nechtějí se mi otvírat oči a tak se jen otočím a schovám hlavu pod polštář, na to se ozve nesouhlasné zamručení. Počkat, sednu si a podívám se vedle sebe. Leží tam Skoč v tričku, a snaží se najít polštář, který jsem mu vzala.

Nenápadně dám polštář k jeho ruce a on si ho zmuchlá pod hlavu. Rozhlížím se po pokoji po něčem co by mi řeklo kolik je hodin. Nikde nevidím žádné hodiny a tak to vzdám a lehnu si vedle Skoče.

Hlavu si podložím rukou, protože polštář si přivlastnil on. Prohlížím si ho, ještě jsem totiž neměla možnost na něj takhle zírat zblízka bez jeho vědomí. Vypadá takhle po ránu až nevině, dokonce bych řekla že i nevinný je, kdybych si nevšimla růžový podprsenky na židli u stolu.

Pohodlně si lehnu a pokusím se znovu usnou, což se mi nejspíš i povedlo, protože když mě probudí volání a bouchání na dveře. Sednu si a rozhlédnu se po pokoji. Skoč běhá sem tam. Když okolo mě běží už asi po třetí chytnu ho za ruku a on sebou cukne. 

Podívá se na mě a naznačí ať jsem potichu pak vezme moje věci a dá mi je do náruče a ukáže na další dveře kterých jsem si všimla až teď. Řekne mi pár instrukcí o tom ať jsem potichu a že nemám vylízat dokud pro mě nepřijde.

Zavře mě v Koupelně, ale tohle je Koupelna s velkým K. Je tu prostorný sprchový kout, vana, umyvadlo a záchod. Je to strašně velká a luxusní Koupelna. Dřepnu si ke dveřím a dívám se klíčovou dírkou co se děje vedle.

Skoč odemyká dveře a pak je otevře, do pokoje vlítne rozzuřený chlap, div se mu nekouří z uší. Měla bych přestat koukat na malovaný pohádky. Ten chlápek v pokoji něco nebo spíš někoho hledá, mám takový podezření že mě. „Kde je?!" Zařve a já sebou cuknu a strčím do skřínky za mnou.

Vše se děje jak ve zpomaleném filmu, ze skřínky padá nějaký šampon a já ho chytila kousek nad zemí. I tak určitě bylo něco slyšet, protože při mém cirkusovém kousku bylo vedle úplně ticho až do teď než ten protiva začal zase ječet. 

„Schováváš ji v koupelně viď" Řekne a začne se přibližovat ke dveřím. Rozhlédnu se po Koupelně a přemýšlím kam se schovat. Mám těch nápadů víc, ale nakonec se nacpu do proutěného košíku na špinavé prádlo. Ještě že je prázdný. 

Koukám mezi škvírami na dveře, který ten protiva otevřel a hned se za ně podíval, tak to bylo jen tak tak, kdybych se schovala za ně tak už mě má. Jen tak se nedá a prohledává koupelnu. Dokonce koukal i do šuplíků. Přeměřil s znovu místnost a odešel, zavřel za sebou dveře.

Cítila jsem takový to ticho před bouří a tak jsem zůstala radši ještě chvíli schovaná. Ještě že tak, proběhlo mi hned hlavou když se dveře znovu otevřeli. Ten protiva očima znovu skenoval Koupelnu a já si všimla za jeho zády Skoče, kterému se dost očividně ulevilo že jsem stále schovaná.

Protiva novu zavřel dveře a pak se za dveřmi odehrával rozhovor, který jsem sice slyšela, ale nerozuměla jsem jim. Potom bylo chvíli ticho, a ticho následně přerušilo prásknutí dveřmi. Chtěla jsem už z košíku vylézt, jenže jsem se zasekla. Situace začala připadat dost vtipná a já se musela zhluboka nadechnout, bych nedostala záchvat smíchu to by v tuhle dobu nebylo zrovna to nejlepší.

Nasadila jsem poker face, a byla co nejvíce potichu. Dveře se totiž znovu otevřeli, ale naštěstí už tam nebyl ten mrzout ale jen Skoč. „Em...Můžeš vylízt, už odešel" Otočil se a chtěl odejít, ale v tom jsem mu zabránila. „Skoči?...Budu potřebovat pomoc..." Bylo vtipný se na něj dívat, nevěděl kde jsem a tak koukal všude po místnosti jako ten mrzout.

Dostala jsem záchvat smíchu a tak jsem se prozradila Skoč se blížil ke košíku na prádlo a otevřel ho. Naskytl se mu pohled na mě, alá sardinku v plechovce. „Počkej..." Řekl a dostal záchvat smíchu. „Ty... ty... ses tam... opravdu... zasekla" Vyblekotal mezi záchvaty smíchu. Začala jsem ho propalovat zabijáckým pohledem a on zmlknula hlasitě polknul, na to jsme oba dva dostali další záchvat smíchu.

Když Skoče přestal pohled na mě jako na sardinku bavit tak mi pomohl vylézt, vyvázla jsem z toho jen s pár odřeninami. Potom Skoč zmizel v pokoji a když se vrátila podával mi hromádku věcí, kde bylo oblečení ručník a hřeben.

Vzala jsem si od něj věci a prohlídla si ho od hlavy až k botám. „Co na mě koukáš, to jsem vzal u sestry." Znova jsem ho sjela pohled a než jsem mu zabouchla dveře před nosem jsem prohlásila „Jen aby..."

Užívala jsem si teplou sprchu a přemýšlela nad budoucností, jestli budu mít taky takovou boží Koupelnu. Nad minulostí, při čem pár slz opustilo mé oči. I nad přítomností, už dlouho jsem se takhle upřímně  od srce nesmála. 

Vlasy jsem si stáhla do drdolu a oblékla jsem si věci od Skočovi sestry, což byli kraťasy, který mi byli docela velký a volný růžový triko. Grr, nemám ráda růžovou. Dokázala jsem si jeho sestru živě představit jako Barbie. 

Než jsem vylezla z koupelny, tak jsem se pomocí klíčové dírky přesvědčila že je v pokoji jen Skoč a nevrátil se ten... Mrzout, který jen řve a tříská dveřmi. Byl tam jen Skoč a ten seděl na posteli. Když jsem otevřela dveře do pokoje tak se na mě Skoč otočil a vyprskl smíchy. „Asi dostanu cukrovku." Nechala jsem jeho poznámku bez povšimnutí a svalila se do jeho postele.

„Nezmínil ses že máš setru" Řekla jsem a čekala co mi odpoví, a dále se přitom rozvalovala na té božské posteli. „Nevlastní" utrousil a já ho chtěla praštit, jenže to bych se musela zvednout a to se mi nechtělo. Já s sestru vždy přála skoro jsem ji měla, jenže pak mamka potratila. „A ten mrzout?" 

Skoč se nad mím pojmenováním pousmál, ale když začal mluvit nasadil kamennou masku. „Nevlastní otčín" Bylo vidět že o tom také nechce mluvit, tak jsem se jen zeptala na čas a jestli mě dopraví do děcáku. Dozvěděla jsem se že je teprve sedm hodin.

Prošli jsem prázdnou vilou a on mě odvezl k děcáku, pomohl mi se vyhoupnout do okna a pak jsme se rozloučily. Já se běžela převlíknou a pak se vydala na autobus. Nikdo si nevšiml že jsem byla pryč a Kat to bylo očividně jedno.

Tak máme tu další kapitolu, doufám že se vám to bude líbit. Vaše Em - 22.4.2021

Ps. Tak Nikol doufám že nejsi zklamaná, žádná romantika nebyla.