18 kapitola: again...

1.3K 89 19
                                    

Zase to píšu pozdě ale to nevadiii hehe užíjte si čtení <333

Pov. George
Když jsem se ráno probudil tak jsem byl uražený a nechtělo se mi nic. Ale musel jsem jít do práce a to bylo pro mě ještě horší v tom že tam určitě bude Dream, když jsem se šel upravit měl jsem kruhy pod očima od pláče
Jak může slovo "kamarádi" tak bolet ? Řekl jsem si když jsem se snažil v zrcadle upravit. Když jsem šel do práce vzal jsem na sebe uniformu a na to nějakou černou mikinu a nasadil jsi kapuci a šel.
,, Georgi ? Jsi v poho ? Trochu života do toho umírání prosimtě!" Řekl mi kamarád z práce a já jenom prohodil očima a vyslékl si mikinu a začal utírat skleničky aby nebyli od prachu který se tam přes večer nachytal.
Když jsme otevřeli vzal jsem si zástěru a začal rozdávat objednávky ale pak jsem uviděl ve dveřích Dreama který mě zřejmě hledal.
,, Georgi? Georgi !? Tady jseš! Jsi v pořádku, já se o tebe tak bál ! Proč jsi mi neodpovídal?" Běžel za mnou a obejmul mě.
,, Nic..." Ani jsem ho neobímal protože jsem prostě nechtěl, byl jsem na něj bezdůvodně naštvaný
,, Georgi? Co se děje ? Já vidím že nejsi v pořádku..." Odobejmul mě ale pořad mě držel za ramena a já se měl chuť zase rozbrečet a taky jsem tak udělal.
,,J-já potřebuju jenom na vzduch" vyšel jsem z kavárny se slzami v očích a Dream šel rovnou za mnou 
,, No tak, kamaráde copak se děje? Mě můžeš říct všechno" sedl jsem si na zem a Dream hned vedle mě
,, Prostě mi tak neříkej! Já se stěnou nechci kamarádit! Už to pochop..." Stoupl jsem si a začal na ně s pláčem a přeskakujícím hlasem řvát
,, A co chceš teda?! Ty děláš že mě máš rád a pak mi řekneš tohle " odpověděl mi a malinko se mi u toho klepala rty
,, Já chci jenom jedno..." Už mi přišlo v tu chvíli zbytečné zvyšovat hlas a jenom jsem odešel spátky do kavárny a dělal svojí práci. Když jsem konečně došel domů tak jsem se převlékl z pracovního a pak máma přišla
,, Běž ven aby si nebyl furt zavřenej doma" vešla mi do pokoje a hned odešla protože nesla koš s prádlem. Já se rozhodl že bych mohl jít do parku abych se prošel. Jediná mikina kterou jsem měl a byla v tu chvíli nositelná byla ta dreamova tak jsem si jí oblékl sice nerad ale oblékl a šel jsem.
V parku bylo pár houpaček tak jsem si na jedu sedl a pohupoval se a poslouchal písničky a doufal že mě rozveselý jenže když slyšíte veselou písničku jak se někdo baví a pak se kouknete na sebe je vám ještě hůř.
,, Já myslel že mě nemáš rád? Proč máš mojí mikinu ?" Kouknul jsem se hned nahoru a stál tam Dream s rukama v kapsách, byli zřejmé že byl taky smutný. Sedl si vedle mě a začal se houpat
,, J-já jinou doma neměl..." Odseknul jsem a zase mi začly téct slzy
,, Georgi, já jsem si jistý že máš doma bundy jako každý. A když mě tak nenávidíš tak proč právě kvůli mě brečíš huh ?" Řekl a z jeho hlasu bylo slyšet naštvanost a pomsta
,, PROTOŽE TĚ MILUJU! To si tak pitomý že si to furt nepochopil ?!" Trhnul jsem sebou z houpačky a pak odešel. Dream se mě snažil zastavit ale já odmítal.
,, Nech mě být !"
Dream mě silně vzal za ruku a přitáhl, vzal mě za boky a druhou rukou mě chytl pod krkem ,, Ty mi odmítat nebudeš!"

Takže doufám že se vám líbilo a já zase nemám co říct takže do roku noc nebo dobré ráno nebo dobrou chuť podle toho co děláte a papa <3

jeden pohled , jedná láska Kde žijí příběhy. Začni objevovat