Smutnější chvilky

Deník

Pořád okupuješ moje srdce,
Pořád držíš můj svět ve své ruce,
Pořád tě mám plnou hlavu,
Netuším jak život bez tebe zvládnu.

Jsme spojení, ty a já,
Jen s tebou se cítím života plná,
Nechápu, proč jsem si nevybrala tebe,
Když jsi mi v dlaních nosil modré z nebe.

Uběhlo půl roku už,
Pořád v zádech cítím ten nůž,
Cítím i ten tvůj,
Vytáhnu ti ho, stůj!

Básním o tobě v deníku,
Snažím se zapsat každou vzpomínku,
Prožívám je zas a znova,
Běžíš mi v hlavě celý dny dokola.

Chybí mi zpívat v autě jako šílená,
Necítit se ani chvíli nechtěná,
Mít tvoji plnou pozornost,
I když ti říkám nějakou blbost.

Chci běžet polem za východem slunce,
Chci proplést naše ruce,
Chci líbat se v letním dešti,
Jen ať si ta bouřka kolem nás běsní.

Chci abys vyprávěl pohádky fazolce,
Která nikdy nebyla pod stejným sluncem,
Chci být zase tvůj Olaf,
Co tě bude vřele objímat.

Nejspíš jsem udělala životní chybu,
Bez tebe, věř mi, já sotva žiju,
Naživu mě drží jen ty vzpomínky,
Který vyhasínají jako svíčky plamínky.

Nad hlavou přistavěnej velkej vůz,
Vzpomeň si na ty chvíle, jen to zkus,
Na cestu svítí jen pár mizernej hvězd,
Nikde žádná křižovatka našich cest.

Už dávno nejsem tvoje milá,
Na to si musím loknout vína,
A jdu dál psát všechno, co ti chci říct,
I když to ty nikdy nebudeš číst...