Smutnější chvilky

Hořím

Potkala jsem kluka v nesprávný čas,
Moje srdce vynechává zas a zas,
Nutí mě se cítit krásně,
Chce abych o něm psala básně.

Každý dotek otřásá mnou jako hrom,
Srdce v jeho blízkosti bije jako zvon,
Měl být jen kamarád,
Je možné že jsem se zvládla zamilovat?

Hýčká mě jak jen může,
Neposlouchá, když říkám, že to nemůže,
Princeznu ve mně vidí,
Když je se mnou, trošku se stydí.

Hladí mě a já hořím,
Takhle kamarádka být nevydržím,
Co by na to řekla moje druhá půlka,
Že upřednostňuju druhého kluka?

Žaludek svírá se mi strachem,
Myslím, že shořím a lehnu prachem,
Jsem šťastná jako už dlouho ne,
Moje tělo se s jeho přítomností chvěje.

Je možné aby se to dělo?
To, o čem moje srdce snilo?
Proč mám strach odejít z bolesti
A topit se v radosti?

V mojí hlavě je zmatek a přitom prázdno,
Nevím už, komu mám říkat lásko,
Komu mám srdce nechat?
Bože co mám dělat...