Smutnější chvilky

Zavržená

Jsem sama v cizím pokoji,
Uvězněná na koleji,
Poblázněná nemocí,
Nic nemůže mi pomoci.

Koukám z okna na hvězdy,
Chybíš mi, no nevěř mi,
Můžu si za to sama,
Celé jsem to posrala.

Jednu lásku jsem odmítla,
Teď sama ve tmě klopýtám,
Druhá mě nechtěla,
Nejspíš pro lásku jsem zavržená.

Ve vzduchu vznáší se vůně bouřky,
Kéž roztrhala by mě na kousky,
Třeba bych aspoň tak k něčemu byla,
Vlky bych sebou nakrmila.

Možná ani jim nechutnala bych,
Ztékají mi slzy, unikl vzlyk,
Vítr odfoukává mi vlasy,
Neustále slyším v hlavě vaše hlasy.

Je noc a přesto světlo,
Jakoby slunce před tmou uteklo,
Kdo z nás je tmou?
Utíkáš ty? Nebo já před tebou?

Chci jít s tebou zářijovou nocí,
Chci ocitnout se v tvojí moci,
Chci tvojí oporou stát se,
Prosím tě, prosím, utop mě v lásce...