Smutnější chvilky

Známá

Celou dobu nejevil jsi zájem,
Bála jsem se, že já ho mám jen,
A pak překvapils mě jeden večer,
Já přála si ať rychle neuteče.

Už z myšlenky, že bych tě vidět mohla,
Jsem se na slova nezmohla,
Vzpomínala jsem na to jaké to bylo,
Doufala, že až přijedeš, zjistím, že nic se nezměnilo.

A pak jsi tam najednou stál,
Když jsi mě uslyšel, hned ses usmál,
Naproti mi vyšel,
Moje srdce přestalo být, jen kdybys to slyšel.

V tvém objetí ztratila jsem se docela,
Nemusela jsem nic říkat, jen v tichosti mlčela,
A když jsi nepustil mě ani po minutě půl,
Věděla jsem, že jsem tvoje a ty pořád můj.

Když kráčeli jsme vedle sebe,
Přála jsem si : "Bože, ať mě za ruku veme",
Chtěla jsem se přitulit k tvým rtům,
Zlíbat z nich ten z oriflejmu lůj.

Celá ta cesta byla tak krátká,
Přesto na svých vlastních nohách cítila jsem se vratká,
Chtěla jsem tě zdržet jak jen to půjde,
Kam bys spěchal, vždyť jsi můj, ne?

Miluju objetí od tebe,
I když jsme na zemi, berou mě do nebe,
A když mi dáš pusu do vlasů,
Je to jako za starých časů.

A pak ti zavolá tvoje nová láska,
Moje srdce, ač by nemělo, tak praská,
Myslím na to jak se má tvoje máma,
Ale už se to nedozvím, jsem jenom známá...