Smutnější chvilky

Výdech

Celým městem hudba se ozývá,
Já sedím tu sama, smutná a nevinná,
Sedím tu a čekám, až přijdeš ke mně,
Čekám až si všimneš, že jsem jinde.

Chtěla jsem tančit, smát se,
Ale už nejsem asi ta, kterou máš v lásce,
Před chvíli tvrdil jsi opak,
No není to znát.

Nevím, jestli jsem pořád na prvním místě,
Opravdu to nevím jistě,
Na chvíli jsem se cítila úplná,
No teď jsem zase opuštěná.

Všechno co jsme měli, se pomalu ztrácí,
Všechen čas spolu zabijeme školou, prací,
Čím dál méně se vídáme,
I když se zdá, že je to tahle nejvíce, jak to jde.

Už skoro nevím jak vypadáš,
Nevím, jestli na mě taky myslíváš,
Jenom pořád čekám až displej se rozsvítí,
Čekám na zprávu, co lapí mě do sítí.

Napsal jsi, jen ne to, co jsem čekala,
Jsem hloupá, že jsem to bez odpovědi nechala,
Teď doufám v další zprávu,
Nepřišla v noci, ani brzy k ránu.

Napsat bych ti chtěla,
Ale vím, že rušit bych tě neměla,
A tak tě nechám bloudit ve svých snech,
I v momentu, kdy z mých úst vyjde poslední výdech.

Zdravíčko ❤️ chtěla bych vám všem poděkovat za 8K přečtení u Smutných chvilek a za to že obětujete tolik času mým básničkám ❤️ i tady přečtení pomaličku stoupají ❤️
Děkuji za každý komentář, či jinak vyjádřenou podporu, moc si toho vážím a klidně pište dál, ráda si s vámi popovídám ❤️
Ještě jednou děkuju, mějte se krásně ❤️