Smutnější chvilky

Hluboce

A je to tady zase,
Sice po delším čase,
Zase zlomená jsem,
Nikomu dobrá nejsem.

Pomohla jsem mu na nohy,
Chránila ho ať ho nic nebolí,
No odkopnul mě během chvíle,
Když zjistil, že se tak líbí i jiné.

Na druhou kolej mě odstavil,
Je mi jakoby mě někdo popravil,
Říká, že se chce dál bavit,
Že mě nechce ztratit.

Říká toho spousty,
Avšak ani nepodívá se na mě mezi sousty,
Jiné říká zlato teď,
Zapomněl na mě skoro hned.

Celou dobu byla jsem jeho víla,
Se kterou šťastný bývá,
Teď jsem opuštěná, obyčejná holka,
Se zlomeným srdcem, co smutně kouká.

Přestal mě mít rád,
Když zjistil, že do hodiny se do něj nestihnu zamilovat,
Sliboval mi společný život, lásku,
Takový ten malovaný na obrázku.

Najednou o nic nemá zájem,
Já jsem ta zlá jen,
Ode mě ho všechno bolí,
Už nejsem ta, co rány hojí.

Možná je na čase, abych odešla pryč,
I když má od mého srdce klíč,
Nechám mu ho na památku,
Klíček k zadním vrátkům.

Už navždy zůstanu prázdná,
Nebudu jasná, ani vzácná,
Usnu pomalu a hluboce,
Utlumím všechny emoce.

Možná budu mít štěstí a odplaví mě voda,
Nebude to žádná škoda,
Všichni kopnou si do mě ještě,
Je to tady, přicházejí deště...

Jubilejní stá básnička ❤️ Děkuji, že jste stále se mnou 🌸