Pokaždé říkám "to je krása",
Lidem připadám naivní zdá sa,
O každého se starám,
Někoho kdo postará se o mě hledám.Jsem optimistická až za hrob,
Lidi prosím, dejte mi to vyrýt na hrob,
Vždy s úsměvem na tváři,
Na pohled celá zářím.A potom se potloukám ve tmě,
Čekám na někoho komu řeknu "veď mě",
Přišlo jich hodně, ale jen na chvíli,
Všechno ze mě vzali a kufry si sbalili.A tak zase sbírám síly,
Ztrácím poslední kousky víry,
V to že lidstvo za něco stojí,
Je to k smíchu? Pláči? Nejspíš obojí.No já nepřestávám věřit,
Nikdy neváhám svoje srdce vám svěřit,
Doufám v někoho, kdo bude to stejné cítit,
Budu ho milovat a bude se mi líbit.Všichni říkají, že jsem hloupá,
Nejsem, jen pořád doufám.
Připadám si jako náruč charitativní,
Možná jsem, no nejsem naivní...
ČTEŠ
Smutnější chvilky
PoetryPokračování sbírky SMUTNÉ CHVILKY, pokud vás oslovila první sbírka, budu moc ráda pokud nahlédnete i do této (: - Nina Obrázky od: Muhammed Salah Artwork 🎨 30.5.2021 #9 v kategorii POEZIE 31.5.2021 #5 v kategorii POEZIE