Smutnější chvilky

Pozdě

Napsala mi,
Byla smutná, já to poznal,
Do zpráv brečela mi,
Slova útěchy jsem však neznal.

A tak jsem ignoroval její zprávy,
Radši ať se sama trápí,
Zeptala se, proč nepíšu jí zpět,
Zničená, jakoby se přestal otáčet svět.

Řekla, že pro mě neznamená nic,
Co jsem jí na to měl sakra říct?
Věřit v to jsem ji nechal,
Vyvrátit, se to nechystal.

Myslím, že jsem ublížil jí,
No co, časem se to zahojí,
Musím přátelům se věnovat,
Nebudu ji pořád rozveselovat.

Posloucháš se někdy? Ptá se.
Slovem "asi" vyhýbám se otázce,
Už neodepsala nic,
Mám radost, už nemám starosti navíc.

Proč na mě pořád visí?
Proč už není to jako kdysi?
Kdo je ta holka,
Tamta kilometry daleko, co smutně kouká?

Ta už není moje dávno,
V srdci mám po ní prázdno,
Díky za to bohu,
Můžu píchat holku od vedlejšího stolu.

Už nebudu si s ní lámat hlavu,
Tři roky, co už, zase ji zklamu,
Ona už si zvykla,
Pokaždé když jsem ji urazil jen tiše vzlykla.

Nebyla vyjímečná nebo byla?
Život mi naruby převrátila,
Miloval jsem ji nebo ne?
Řešit to, je už asi pozdě...