Smutnější chvilky

Duše

Potkala jsem svoji spřízněnou duši,
Byl kolem 4 roky, kdo to mohl tušit,
Neviděl mě, ani já jeho,
Přesto tu bylo něco, co nás svedlo.

Má všechno, co mi na světě chybí,
Statečně přijal všechny moje chyby,
Je tu pro mě, ať je den i noc,
Je jediný, koho kdy požádám o pomoc.

Rozesmívá mě, i když je mu na nic,
Já mu říkám, že má na víc,
Dal by mi všechno, i modré z nebe,
Já mu za to dala sebe.

Ať je venku slunce a nebo bouřka,
Ať mě čeká nebo nečeká těžká zkouška,
Ať ztrácím se ve stádu zvědavých hlav,
On je vždy tady a má mě rád.

Každá by ho chtěla a on stojí o mě,
Mám z něj víc, než dal sám sobě,
A když o nás slyší drby,
Usměje se a je na to hrdý.

Potřebuju ho blíž a zároveň dál,
Dělá vše, aby pocit štěstí mi dopřál,
Bojuje s těmi city jako já,
Ani on ani já nejsem z toho veselá.

Avšak navždy bude mou spřízněnou duší,
Budeme poslouchat, jak nám to spolu sluší,
Vždy ho budu mít u sebe,
Ať jako kamaráda, nebo přítele...

Tahle básnička je věnovaná klukovi, který toho pro mě udělal nejvíc na světě, chtěla jsem mu poděkovat a tohle je jediný způsob, jak to dokážu říct... ❤️