Smutnější chvilky

Iluze

Celý den slyšíš
Jak jsi k ničemu,
Nic neumíš,
Divíš se? A čemu?

Musíš dělat všechno,
Přitom neumíš nic,
Tělo ti únavou lehlo,
Ale oni pořád chtějí víc.

A tak se znovu postavíš na nohy,
Probudíš se z mrákoty,
Řekneš si, že něco uděláš,
Ovšem u všeho slyšíš, že na to nemáš.

A tak se schováš do svého pokoje,
Strachu se vydáváš bez boje,
Přemýšlíš, jak přežít další den,
Ráno si přeješ, aby to byl další zlý sen.

Zlomili tě na víc, než dvě části,
Ale tohle nespraví žádné léčivé masti,
Jen doufáš, že pořád někdo jsi,
I když neodpovídáš jejich iluzi.

Měla bys vědět to a to,
Nevíš to? Vypadni z tohohle světa zlato,
Musíš umět tamto a tohle,
Nikdo ti ale nepomůže najít odpověď.

A tak děláš jediné,
Kopeš si hrob,
Snad tě hlína celou zakryje,
A nepropadne se ti strop.

Proč bys měla bojovat,
Když můžeš se vzdát?
Proč bys měla se ze života radovat,
Když tebe nikdo už nemá rád?