Smutnější chvilky

Schránka

Za svůj život milovala jsem dva muže,
Oba odkvetli rychle jako růže,
Jednoho odvál vítr daleko pryč,
Druhý řekl, že život se mnou je kýč.

Zůstala ze mě jen prázdná schránka,
Ani u dveří nezůstala "vstupte" pozvánka,
Nezůstaly mi ani slzy,
Už mě nic nemrzí.

Už nevztekám se ani,
Vyhýbám se lhaní,
Všem přeji radost a lásku,
Aby jejich život nevisel, jako můj, na vlásku.

Všichni jsme uprostřed boje,
Přeji ať podaří se vám oboje,
Stačí natáhnout ruce,
Tam nahoru za sluncem.

Nebo stačí přestat věřit na štěstí,
No uvidíte, že se vám zrovna poštěstí,
Jestli se cítíte sami,
Přijměte to a budete mít nápadnic a nápadníků lány.

Usmějte se na svět,
Aby ta bolest odešla nazpět,
A pokud to jen tak nejde,
Nebojte, ono to přejde...