Smutnější chvilky

Nebe

Vždycky jsem byla pro všechny vrba,
Připravená vyslechnout všechny vaše slova,
Ale nikdy tu nebyl nikdo pro mě,
Kdo klečel by u mě, až budu v hrobě.

A pak sis mě všimnul ty,
Oddělil mě od samoty,
Posloucháš mě ve dne v noci,
Propadla jsem celá tvojí moci.

Nutíš mě smát se,
Nutíš mě věřit, že nejsi další zrádce,
Chci abys mě do vlasů líbal,
Ve své náruči mě ke spánku ukolíbal.

Šeptej mi do ucha ty krásné věty,
O tom jak se propojí naše světy,
Dej mi všechnu tu radost a chtíč,
Ale moc tě prosím, nikdy nechoď pryč.

Budeme dál koukat na filmy,
předstírat, že nemáme v břiše motýli,
Venku potajmu koukat na sebe,
A přitom mít přehnaný zájem o nebe.

Budu dál dělat, že tě fotím,
Skrývat, jak se pod tvým pohledem potím,
Budu koukat všude kolem,
Aby tvůj úsměv nedostal mě zase do kolen.

A potom budu na tebe myslet celý den,
Nejde přestat ani na vteřinu jen,
Na kamarády snad myslet můžu?
Říkám si a doufám, že si tím pomůžu...