Myšlenka

32 1 0
                                    

Když tak čtu ty básničky,
Vzpomínám na naše společné chviličky,
Vzpomínám na ten smích,
Jiskřičky, co šly ti vidět na očích.

Byl 25.březen,
Pohled z okna mě neomrzel,
Bylo krásně, svítilo slunce,
Nevěděla jsem, že moje samota se brzy dočká konce.

Během další hodiny,
Spletly se tvoje cesty s mojími,
Avšak Nevěděla jsem,
Že oživíš můj největší sen.

Trvalo to malou chvilku,
Než otočila jsem k tobě každou myšlenku,
Trvalo delší chvíli,
Uvědomit si, že ses mi líbil.

Nevěděla jsem, jak se chovat,
Za žádnou cenu jsem to nechtěla zvorat,
Chtěla jsem jen dál snít,
Ještě na moment šťastná být.

Najednou to jsou roky dva,
Pořád, doufám, jsem ta jediná,
Překonali jsme těžké zkoušky,
Nerozdělily nás žádné bouřky.

A i když, to tak nemusí vypadat,
Jsem ráda, žes mě nepřestal milovat,
Mám radost, že jsi to byl ty,
Co přivlastnil si napořád moje rty...

Píšu už 2 roky a vy mě celou tu dobu podporujete, přečtení rychle rostou a já vám děkuju, že jste stále se mnou ❤️

Smutnější chvilkyKde žijí příběhy. Začni objevovat