Tajemství minulosti✔️

4.

Max se zasmál a posadil se vedle mě. I on měl přes ramena přehozenou tenkou deku, ale hruď měl nahou.

Znala jsem ho až moc dobře, abych věděla, že si tím jen zvedá ego.

Nechápala jsem to. Proč měli kluci potřebu ukazovat svou hruď, ať ji měli jakoukoliv?

,,proč nespíš?" začal konverzaci, když jsem se k ničemu neměla. Záměrně.

Chtěla jsem chvíli klidu, ticha a samoty. Narušoval mi to, ale možná to bylo lepší. Aspoň jsem se nemusela tolik užírat.

,,nedokážu přestat myslet na tu hádku s Andym" svěřila jsem se mu.

Byl pro mě jako bratr a stejně by se to dozvěděl. Řekla bych to Jacksonovi, až by mu bylo lépe a on by to řekl Hilary.

Vždy se ptala jak se mám, když nemáme možnost se vidět a on ji všechno pokaždé vykecal.

,,nemusíš se kvůli tomu trápit, Caro. Zasloužil si to. S Candy se kvůli tomu taky hádáme. Prostě si nás nezaslouží" znovu se zasmál.

Měla bych myslet na to samé, ale nešlo to. Kdybych byla v něčem lepší, třeba by si mě Andy všímal víc.

,,stejně za to můžeš ty" vyhrkla jsem a přimhouřila na něj oči.

,,cože?" otočil se na mě čelem a naklonil hlavu k ramenu. Vypadal jako malé dítě.

,,no samozřejmě. Kdybys trávil méně času s Markem a víc s ní, tak by neměla důvod lézt za Andym" vysvětlila jsem mu.

,,to máš pravdu, ale za nikoho ani za nic bych nevyměnil to přátelství, které s Markem mám. Ani Candy mi za to nestojí" musela jsem mu dát za pravdu.

Já kdybych si měla vybrat mezi Andym a Jacksonem, beru Jacksona. Bez přemýšlení.

,,mrzí mě, že se vaši rozvádí" zašeptala jsem, i když jsem věděla, že ho to nevzalo tolik jako Jacksona.

I tak jsem mu nechtěla nějak ublížit. Určitě to i on snášel těžce.

On sebou cukl a zadíval se na oblohu. Nejspíš jsem to neměla vytahovat, ale nemohla jsem si pomoct.

On při mně stál a radil mi už když jsme byli malí. Teď jsem měla možnost pomoct mu a tím mu to oplatit.

Jednou jsem omylem rozbila vázu a Max u toho zrovna byl. Mně bylo devět a jemu třináct.

Pomohl mi to uklidit a pak jsme porcelánové střípky společně zakopali na zahradě.

Poradil mi jak správně zalhat, že nevím, kde ta váza je. Rodiče mi to sežrali a nikdo nebyl potrestaný.

Tohle byla jedna z mnoha situací, kdy mi pomohl. Byl i u zrodu mého vztahu s Andym, bohužel.

Šla jsem si pro radu za Markem, ale jelikož byli jako siamská dvojčata, byl u toho i on.

,,hele to s tím Andym pusť z hlavy. Jestli nemá zájem o tebe, neměla bys ho mít ani ty o něj. Stejně ho nemiluješ" prosím?

Jak on to mohl vědět? Proč se nestaral o svůj vztah a svoje city?!

Tohle byla moje věc, moje malé tajemství. Možná jsem ho milovala, jen jsem nevěděla, že je to ten pocit, který jsem cítila.

Když jsem byla s ním, bylo to zvláštní. Vždy jsem byla nervózní a nemohla jsem se uvolnit.

Ale když jsem byla bez něj, chyběl mi pohled na jeho úsměv, na něj samotného.

Tyhle dvě věci se hrozně bily a já nevěděla jak to doopravdy je. Když jsem to nevěděla já, jak to mohl tak sebevědomě vědět on?

,,kdybych ho nemilovala, tak s ním nejsem" lež. Jen jsem si nechtěla přiznat pravdu.

A taky jsem nechtěla přiznat, že by mohl mít pravdu i on.

Byla jsem ještě mladá, až moc mladá na to, abych věděla, co je to láska.

Ani on nebyl bůh ví jak starý, aby na první pohled poznal, jestli někdo někoho miluje!

,,vidím tvé pohledy, když jsi s ním. Bojíš se ho" bojím se toho co po mně bude chtít.

Nebála jsem se jeho. On by nezabil ani mouchu. Jen jsem se bála toho, co zkoušel.

,,jo, když jsem s ním, což už se nestalo dva týdny. Ty nemůžeš vědět co k němu cítím" odsekla jsem mu.

Štvalo mě, že měl v něčem pravdu. On ji neměl nikdy! Byl to chlap!

Co si tím vůbec dokazoval? Když nechtěl mluvit o rodičích, měl to normálně říct a ne přijít s takovou podpásovkou.

,,podívej se na mě" přisunul si židli blíž ke mně. Spustila jsem nohy na zem a znuděně se na něj podívala.

Měla jsem chuť se zvednout a odejít, ale zajímalo mě co z něj vypadne tentokrát.

Očima jsem zabloudila k oknům. Z jednoho důvodu, protože mi přišlo trapné na něj zírat jako na svatý obrázek a z druhého pro ujištění, že nás nikdo nesleduje.

Kdyby nás takhle viděl Mark, myslel by si bůh ví co a oba by nás stáhl z kůže.

Max by ho za nic nevyměnil, ale Mark by ho vyměnil. Za mě. Stále jsem byla jeho malá sestra.

Měl až přehnanou potřebu mě chránit, i když to někdy nebylo na první pohled vidět.

V poslední době jsme spolu ale moc času netrávili, bohužel.

Oba jsme měli jednoho z bratrů Johnsonů, kteří nám vynahrazovali všechno a všechny.

Max mě vzal za bradu, přitáhl si mě k obličeji a přitiskl své rty na ty mé.

Byla jsem v šoku. Co si to vůbec dovolil? Byl nejlepší kamarád mého bratra!

Tohle bylo nevyřčené pravidlo, které měl dodržovat. Jak to mohl vůbec udělat? Proč?

Nic jsem k němu necítila, nikdy, ani před polibkem, ani po něm. Co to sakra...

Já jsem v podstatě podvedla Andyho! Nemohla jsem za to, ale podvedla jsem ho!

,,kdybys ho milovala, tak se hned odtáhneš" zašklebil se a opřel se o židli.

Nemohl jsem uvěřit svým očím. Však on neměl ani výčitky! I on podvedl Candy!

,,jsi normální? Cos to sakra udělal?" udeřila jsem ho do hrudi. Držela jsem se, aby další neschytal do obličeje.

Bylo mi z toho zle. Hlavně ze mě. Měla jsem ho hned odstrčit, ale překvapil mě tím.

Tohle se Andy nesmí dozvědět. Byla to jen blbá pusa, kterou jsem ani nechtěla. Nemohla jsem za to. To on!

Byla jsem z toho všeho hrozně roztěkaná. Nevěděla jsem co říct.

,,políbil tě a ty ses nebránila. Jak říkám. Nemiluješ ho" připomenul mi, jako kdybych byla úplně blbá.

,,tohle už nikdy nedělej. Andyho miluju a ty nejsi ten, co by to měl rozhodovat nebo mě o tom přesvědčovat" prudce jsem se zvedla.

Dělalo se mi zle od žaludku. Z něj. Tohle neměl dělat. Neměl právo mě políbit bez varování. 

Kdybych věděla co chce dělat, tak bych to nikdy nedopustila.

Stáhla jsem si deku z ramen, hodila ji po něm a co nejrychleji odešla do svého pokoje. Jackson.