Tajemství minulosti✔️

23.

Doufala jsem, že to bude nějaký z jeho spolužáků, když to byla jejich šatna.

Určitě by si neodpustili pár vtípků na účet toho, že si začal se sestrou jeho nejlepšího kamaráda, ale Markovi by to neřekli.

Maxův spolužák to byl, ale ne ten, kterého jsem mezi dveřmi chtěla vidět.

Rychle jsem od Maxe odstoupila a tím setřásla jeho ruce z mého těla.

Oba jsme z toho byli zaskočení. Co oba, ale všichni tři. Nevěděla jsem co dělat. Omluvit se? Začít vysvětlovat?

,,Jacksone" vyhrkla jsem, když vycouval ze dveří a rozběhl se po schodech dolů.

Na nic jsem nečekala a zamířila za ním. Jackson pro mě byl rozhodně důležitější než Max.

Vyběhla jsem ze dveří u baru, ale Jacksona mezi davem tančících lidí nikde neviděla.

,,sakra" zašeptala jsem si pro sebe a začala se prodírat mezi lidmi až k našemu stolu.

Doufala jsem, že tam bude, ale nebylo tam po něm ani stopy.

,,nebyl tu Jackson?" přejela jsem naše rodiče pohledem. U stolu byli jen oni. Ani Mark nebyl k nalezení.

Všichni zakroutili hlavou, takže jsem sebrala telefon, šla ze sálu pryč a vytočila jeho číslo.

Několikrát to zazvonilo, ale pak mi to típl. Zkusila jsem to znovu, ale stalo se to samé a napotřetí už telefon vypl.

Vyšla jsem ven a rozhlédla se. Nebylo tam moc lidí, ale Jackson mezi nimi nebyl.

,,Caro" zastavil mě Max, když jsem chtěla sejít schody, abych se dostala na ulici.

Setřela jsem si slzy z tváří a otočila se na něj. Nemělo to tak dopadnout. Měl to slyšet ode mě.

Měla jsem mu to říct hned v ten den, kdy jsme se spolu vyspali poprvé.

Byl by naštvaný, hrozně, ale aspoň by to nezjistil omylem. Já v první řadě neměla s Maxem chodit do jejich společné šatny.

Já blbá myslela jen na to, jak to mezi námi je, nebo bude. Bylo mi ze sebe zle.

,,pojď sem" s povzdechem si mě přitáhl do objetí, které jsem mu trochu nechtěně opětovala.

Mohlo se stát, že měl Jackson stejné myšlenky a chtěl odejít z plesu, ale vyšel by až po nás.

Bylo by na něj moc, kdyby nás viděl ještě se objímat, takže jsem se odtáhla.

,,nech to být. Kluci ho viděli odcházet" no co říkám. Bože můj. Na co jsme sakra mysleli? Celé se to posralo!

,,nech to být? Děláš si srandu? Právě nás viděl jak... proboha! Jestli odešel, tak šel určitě domů. Půjdu za ním" chtěla jsem odejít, ale stáhl si mě za ruku zpět.

Chtěla jsem začít nanovo a pěkně mu to vytmavit, ale začal on.

,,půjdu s tebou. Ještě jsem nepil, takže můžu řídit. Jen si skočím pro klíče" chtěl odejít, ale já ho nenechala.

,,to není nejlepší nápad, Maxi. Bude lepší, když za ním spolu nepůjdeme a hlavně tohle je tvůj ples. Měl by sis ho užít, půjdu za ním sama" přejela jsem mu rukou po paži.

On si prsty zajel do vlasů a rozhlédl se po okolí. Takhle ho nenajdeš.

,,tohle je pro mě důležitější než nějaký ples" povzdechl si a opřel se o zábradlí schodů.

,,já vím, ale půjdu za ním sama. Pak ti dám hned vědět, dobře?" pousmála jsem se.

On nakonec přikývl, setřel mi slzy z tváří, sundal si sako a hodil mi ho přes ramena.

,,dávej na sebe pozor" políbil mě na čelo. Bylo to roztomilé, ale riskantní. Už takhle nás viděl Jackson. Zkoušel štěstí, jestli nás neuvidí někdo další?

,,zvládnu to. Řekni něco rodičům, aby se nebáli" odtáhla jsem se od něj, sešla schody a zamířila k nim domů. Už jsem se radši ani neotáčela.

Cestou jsem si pobrečela a zanadávala si, ale někde v hloubi duše jsem toho nelitovala.

Mrzelo mě, že to dopadlo takhle, ale stejně by se to dříve nebo později dozvěděl.

Max z toho chtěl udělat oficiální vztah a ten bychom jen tak neutajili a ani bychom to pravděpodobně už tajit nechtěli.

Zastavila jsem před dveřmi jejich domu, několikrát se zhluboka nadechla a zazvonila.

Setřela jsem si slzy z tváří, ale bylo to zbytečné, když se mi na nich obejvily další, když nikdo neotevíral.

Zkusila jsem znovu zazvonit, ale zase nic. Posadila jsem se na schody a hlavu si opřela o zídku vedle.

Třeba chtěl jít domů, ale cestou se ještě někde stavil, a proto ještě nepřišel.

Tímhle jsem se oblbovala asi hodinu, dokud mi nezačala být hrozná zima, ale stále jsem se držela.

Kam jinam by šel než domů? Nestihl si vzít absolutně nic, všechno měl v šatně nebo u stolu.

Byla půlnoc, když jsem to začala pomalu vzdávat a oči se mi začaly zavírat.

Nohy jsem měla zmrzlé a těžké jako kdyby byly z olova. Vůbec se mi nechtělo se zvedat a jít zpátky na ples.

Neměla jsem na to náladu a domů jsem jít nemohla, protože jsem neměla klíče.

Telefon už se mi vybil, jak jsem zkoušela stále dokola volat Jacksonovi, ale telefon nezapl.

Jen pár minut. Zavřela jsem oči s tím, že se za chvíli zvednu a půjdu zpět, ale vzbudila jsem se až když na mě někdo sáhl.

,,sakra Caro, jsi úplně promrzlá" pomohl mi vstát Max a já se začala rozkoukávat.

Venku byla ještě tma a on měl na sobě bílou košili. Až tehdy mi to všechno začalo docházet.

,,je doma?" opřela jsem se o něj, když jsem se postavila, ale mé nohy nespolupracovaly.

,,není, ani nikomu nevolal. Myslel jsem, že se hádáte, když jsi nepsala takovou dobu, tak jsem přijel, ale jak vidím" dal mi ruku kolem pasu.

Z očí se mi spustily další slzy. Úplně jsme to posrali. Totálně.

,,vezmeš mě prosím domů?" zašeptala jsem mu do hrudi. Musela jsem domů. A pořádně se vybrečet.

,,nezůstaneš radši tady? Nechci tě nechávat samotnou" položil mi ruku na zátylek.

Hned jsem začala vrtět hlavou. Kdybych u nich zůstala, on by zase byl přes noc se mnou a Jackson by přišel, tak by se to zhoršilo, pokud to ještě šlo.

Tohle byly zaručeně moje nejhorší narozeniny.

,,tys nepil kvůli mně?" zvedla jsem k němu oči. Pocit provinilosti se stále prohluboval.

Zkazila jsem jim oběma ples. Měl to být nejlepší večer jejich životů a já jim to pokazila.

,,ani jsem nechtěl. Proč bych měl, když můj bratr lítá bůh ví kde po tom, co nás viděl spolu?" přejel mi prsty přes tvář.

,,a teď pojď. Hodím tě k vám, v autě mám klíče. Měla bys začít spát normálně a ne na schodech v takové zimě" pomohl mi až k autu.

Nohy jsem měla dřevěné, jako kdybych si na nich seděla rok v kuse. Karma.