Tajemství minulosti✔️

19.

,,oba mají jednu čárku, což znamená..." podívala jsem se na krabičky a vydechla.

,,negativní, Ashley. Je to dobrý" objala jsem ji a ona se mi i tak rozbrečela na rameni.

Po chvíli se ale uklidnila a začala si upravovat líčení. Já vyhodila testy a počkala na ni.

Do třídy jsme přišly pár minut po zazvonění, ale učitel to neřešil, když viděl Ashleyiné červené oči.

Vytáhla jsem si telefon a podívala se kdo mi napsal. Měla jsem pravdu. Max.

Jak to tvojí kámošce dopadlo? Bylo od něj hezké, že se zajímal, i když ji skoro vůbec neznal.

Negativní, díky bohu. Odeslala jsem mu odpověď a zkontrolovala Ashley.

Už aspoň trochu nabrala barvu, takže šla rozpoznat od zdi za ní, a něco psala do telefonu.

To znamenalo, že už je při smyslech. Jestli měla náladu na telefon, všechno bylo v pořádku.

Neměla by sis ho udělat taky? Pro jistotu. Neplánoval jsem, že s tebou budu spát, proto jsem u sebe neměl kondomy. Promiň. Musela jsem se potichu zasmát.

Měl z toho větší strach jak já. Ale já neměla důvod si test dělat.

Dala jsem si prášek, Maxi. Nemusíš se bát. Odložila jsem mobil, protože učitel začal rozdávat papíry.

Lekla jsem se, že je to na test, ale měli jsme psát jen slohovou práci o tom, čeho si nejvíce vážíme.

Díky bohu jsme si to mohli vzít domů a měli na to dva týdny. Netušila jsem o čem jsem měla psát.

Přítele jsem si nevážila, nebylo čeho. Přátel jsem moc neměla, o rodičích psali všichni a se širší rodinou jsem se moc nevídala.

,,už jsi to řekla Andymu?" sedla si ke mně s kávou Ashley a tu mou mi podala.

Škola nám skočila a ona mě pozvala na kávu. Prý za ty testy, za které jsem nic nechtěla, a za psychickou podporu.

Pokroutila jsem hlavou a potupeně ji sklonila. Ještě jsem mu ani nenapsala.

To on by měl být ten, co mi měl napsat jako první. Správně by se mi měl omluvit, ale o to jsem ani nestála.

I já měla důvod se mu omluvit. Pořád jsem s ním chodila a přitom jsem ho podvedla...

,,stoprocentně se s ním uvidím v pátek na plese, tak mu to řeknu. Pořád platí že přijdeš, že?" udělala jsem na ni psí oči.

Ona hned nadšeně začala přikyvovat. ,,přijdu s Jamesem. Už máme lístky" vytáhla je z peněženky.

Pak se rozpovídala o tom, že ji donesl růži, jen tak, takže ho musela seznámit s mamkou.

Prý se jí líbil a stejně tak její malé sestře Becce.

Díky tomu jsme se vyhnuly dalšímu rozhovoru o Andym a o rozchodu s ním.

Radši bych byla, kdyby to vdal, protože jsem s ním nechtěla spát a ukončil to on. Já nevěděla jak mu to říct.

Domů jsem se dostala až večer, protože Ashley neměla žádné plány, tak jsme byly spolu.

Večeři jsem si dala sama, protože rodiče už večeřeli a kluci byli taky někde pryč až do večera, takže jedli venku.

,,jsi v pohodě?" sedl si vedle mě Max. Odložila jsem telefon a přikývla.

Byla jsem jen unavená z celodenního poslouchání Ashley a toho, jaké si má nechat udělat nehty.

,,měla by ses konečně pořádně vyspat" pohladil mě po tváři.

Já se ale trochu odtáhla. Mohlo by se stát, že by někdo přišel do kuchyně a viděl nás.

Už jsem neměla náladu vůbec mluvit, natož ještě vysvětlovat, proč se k sobě s Maxem máme víc než kdy předtím.

Po tváři mě pohladil maximálně dvakrát, když mi bylo třináct a měla jsem problémy ve škole.

Od té doby už to nedělal, až doteď. Všem by to přišlo divné.

,,jen se mi špatně usíná. Pak už je to v pohodě" vzala jsem svůj talíř a odnesla ho do dřezu.

Chtěla jsem se vrátit zpátky ke stolu, ale na bocích se mi objevily jeho ruce.

,,jestli chceš, tak ti s tím klidně pomůžu" zašeptal mi do vlasů a rukama přejel níž.

Očima jsem zabloudila ke dveřím z kuchyně. Rodiče se o něčem zapáleně bavili a Markovy dveře byly zavřené.

Neviděla jsem je celé, ale vypadalo to tak. Můžeme si zahřešit.

,,třeba to zvládnu bez tebe" otočila jsem se, lehce ho políbila, ze stolu sebrala telefon a odešla k sobě.

Sebrala jsem odvahu a otevřela konverzaci s Andym. Několikrát jsem se nadechla a začala psát.

Můžeme si promluvit? Nevěděla jsem co víc k tomu psát, takže jsem zprávu odeslala.

Mobil jsem strčila pod polštář a zatřepala s rukama, protože se mi začaly třást.

Už jen ta zpráva mu musela dodat pocit, že něco není v pořádku, no ne?

Mobil mi zavrněl, ale já jen dál seděla a koukala na polštář, pod kterým byl a zavrněl ještě jednou.

Natáhla jsem k tomu ruku, ale pak ji stáhla zpátky k sobě.

To jsem udělala ještě dvakrát, až jsem nakonec sáhla pod polštář a mobil si vzala do ruky.

Tenhle týden nemůžu, uvidíme se v pátek. V druhé zprávě bylo jen promiň.

Hodila jsem mobil na postel, zakričela a potom si lehla.

Já blbá mu to chtěla říct šetrně a citlivě, ale jemu to bylo i tak jedno. Byla jsem si jistá, že chce být s Candy.

,,všechno v pořádku?" vešla ke mně do pokoje mamka a sedla si vedle mě.

Já ale nepřestala koukat do stropu. Byla jsem hrozně naštvaná.

,,máme hrozné problémy s Andym a už mě to nebaví. Pořád se jen hádáme" povzdechla jsem si a otočila na ni hlavu.

Ona mě vzala za ruku a stiskla mi ji. ,,jsi stále zamilovaná?" tak tohle...

Nevěděla jsem co říct. Trápila bych se, kdyby věděla, že se trápím já a ona mi nemůže pomoct.

Ale taky jsem ji nechtěla lhát. Co byla cena za to ji říct pravdu?