Tajemství minulosti✔️

6.

S Ashley jsme se zvedly, že půjdeme do učebny na naši poslední hodinu, když do mě někdo vrazil.

Bokem jsem narazila na lavici a málem spadla na zem, ale na poslední chvíli jsem se chytla židle.

Bok jsem měla v jednom ohni a vystřelovala mi z něj bolest do zad.

,,děláš si prdel?" objala jsem se rukou kolem pasu a otočila se na viníka.

Byl to Nick, zakomplexovaný blbeček, se kterým jsme se nenáviděli už od druhé třídy.

Učitelka nás donutila, abychom si spolu sedli a my si začali dělat naschvály, které trvaly až doteď.

Tohle ale bylo přes čáru. Nikdy jsme si fyzicky neublížili.

Trhání sešitů, učebnic a házení propisek do koše bylo normální, ale tohle?!

On se s úšklebkem uklonil a zmizel ze třídy pryč. ,,jsi v pohodě?" přispěchala ke mně Ashley a podepřela mě.

Já se ji vytrhla a i přes bolest zamířila ven, ale Nicka už jsem nikde nezahlédla.

Chtěla jsem si to s ním vyřídit, ale nepřišel ani na hodinu a ten bok mě bolel čím dál víc.

Proto jsem šla radši hned domů a tím odmítla Ashleyino pozvání na kávu.

V chodbě jsem shodila batoh ze zad a vytáhla si tričko, protože v chodbě bylo jediné zrcadlo, kde jsem se viděla celá.

Bok mi začal fialovět, ale nevypadalo to tak hrozně na to, jak to bolelo.

Stáhla jsem si tričko zpátky dolů a s povzdechem si znovu vzala batoh.

Chtěla jsem si jít dát teplou sprchu, ale srazila jsem se s Markem a Maxem, takže mě na sprchu hned přešla chuť.

,,ty ses viděla s Andym?" zastavil se Mark na posledním schodu a Max si stoupl vedle něj.

Znemožnili mi tím jít k sobě, kde jsem se chtěla zamknout a vyhnout se tak Maxovi.

,,měla bych?" nechápala jsem kam tím míří. Kdybych se s ním viděla, tak bych nebyla doma hned po škole.

Ti dva vypadali jako moji rodiče, co mě kárají za to, že jsem přišla pozdě domů.

Bylo to otravné. Moje nálada byla na bodu mrazu a oni tomu moc nepomáhali.

,,divně chodíš" to nemyslí vážně! Co si o mně myslel?! Stále jsem opakovala, že jsem s Andym ještě nespala!

Všichni kluci byli stejní a mysleli jen na to jedno. To není možné.

,,měla jsem zase rozepři s Nickem. Hodil mě na lavici" vytáhla jsem si trochu tričko.

Nevytahovala jsem ho více než bylo nezbytné. Hlaveň kvůli Maxovi.

,,cos mu zase udělala?" sklonil se a podíval se na to zblízka, i když na tom nebylo nic k vidění.

Očima jsem zabloudila k Maxovi. Sledoval mě jako svatý obrázek.

Když se mi podíval do očí, tak jsem hned uhnula. Měla jsem z toho nepříjemné mrazení na zádech.

,,nic. Prostě šel a strčil mě. Utekl dřív než jsem mu to stihla vrátit" vrátila jsem tričko dolů a on narovnal záda.

,,ne že budou volat ze školy. Nebudu tě krýt a hrát si na tvého tátu" rozcuchal mi vlasy a zamířil do kuchyně.

Chtěla jsem jít k sobě, abych se nemusela bavit s Maxem, ale zastoupil mi cestu.

,,Maxi prosím nech mě" zaskučela jsem. Nechtěla jsem z toho dělat drama. Stalo se to, už se to znovu nestane.

Ale co zkoušel? Chtěl to zopakovat? Pokud ano, tak nemusel, protože by dostal ránu.

,,chci si promluvit" dal mi ruku na paži, čímž zastavil mé snažení ho obejít.

Já si s ním chtěla taky promluvit, ale nechtěla jsem, aby nás nedejbože slyšel Mark nebo Jackson.

Tohle bylo naše tajemství, které by neměl nikomu říkat, protože by ublížil jen sobě.

Mark by na něj byl naštvaný, protože se snažil dostat jeho malou sestřičku a Jackson hledal jen příležitosti, kdy se s ním mohl peskovat.

,,já taky, ale ne teď" vytrhla jsem se mu, obešla ho a zavřela se u sebe v pokoji.

Potřebovala jsem spánek, ale ani toho se mi nedopřálo. Chvíli po tom, co jsem si lehla, ke mně přišel Jackson.

Měla jsem ho ráda, ale vždy si vybíral špatné časy, kdy se mohl ukázat.

,,co je s tebou?" objal mě a sedl si na postel. Já si zpátky lehla tak, abych na něj viděla.

Měla jsem tendenci mu všechno vyklopit, ale nemohla jsem.

,,jen poslední dobou špatně spím. Pohádala jsem se zase s Andym. Ale jak se cítíš ty?" rychle jsem změnila téma.

Chyběl kousek a všechno bych mu vykecala. Nesmí se to dozvědět. Nesmí!

,,zkoušel jsem to mámě vymluvit, ale nechce o tom slyšet. Přišel jsem jen abych se na tebe podíval. Max mi psal že jsi měla zase problém s Nickem a vypadáš hrozně" super.

Nejenže se mi motal do vztahu s Andym, on se motal i do toho s Jacksonem.

Tohle nedělal tak často. Zajímali jsme se o sebe, ale ne tolik, abychom hned psali někomu blízkému, že se něco stalo.

,,jsem v pohodě, jen mám modřinu na boku" mávla jsem nad tím rukou.

Dělali z toho zbytečné drama. Neumírala jsem, to bylo hlavní. Aspoň pro mě.

S Nickem jsem si to dokázala vyřešit sama, takže o tom ani nemuseli vědět kluci.

Nebýt Markových blbých keců o Andym, ani by se to nedozvěděli.

,,budu muset jít, jsem tu jenom na skok, abych zkontroloval jestli dýcháš. Zbytek rozchodíš" zase si stoupl.

Několikrát jsem zamrkala, abych se vzpamatovala. Odchází po takové chvíli?

Vždy u nás byl minimálně dvě hodiny, pokud u nás zrovna nespal a najednou to zkrátil na dvě minuty?

,,hlavně se prospi. Vypadáš jako kdybys byla rok po smrti" sehnul se, políbil mě do vlasů a bez rozloučení odešel.

S úsměvem na tváři jsem se přikryla až ke krku a zavřela oči.

Úsměv mi ale z tváře zmizel, když se ozvalo mé sebekritické já a začalo mi nadávat.

Jackson byl úžasný kamarád a já mu lhala do očí. Sice to nebyla lež, jen jsem neřekla co se stalo, ale i tak to bylo hnusné.

Navzájem jsme si říkali úplně všechno a já mu zatajila takovou věc. Účelově.

Po dlouhém přemýšlení nad tím, jak špatný člověk jsem, jsem usnula. A že to trvalo.

Přišlo mi jako kdybych spala jen pár minut, když mě vzbudilo klepání na dveře.

Vzala jsem polštář, hodila ho směrem ke dveřím a spokojeně spala dál.

Předpokládala jsem, že to je jeden z rodičů a že odejdou. Ale oni mě prostě nenechali spát.