Tajemství minulosti✔️

33.

Přišla jsem domů pár dnů po porodu a všimla si, že už mám zabalené nějaké věci.

Už jsem se necítila jako doma. Otec mě doslova vyhodil, dokonce mi i zabalil tašky!

,,jdu zavolat Jacksonovi o té škole" sebrala jsem nohy na ramena a utekla do pokoje.

Mamka z toho byla stejně špatná jako já, ale ani jedna jsme k tomu nemohly nic říct.

Udělaly bychom to jenom horší. Šlo to vůbec?

Pobrečela jsem si, ale pak jsem se uklidnila a vytočila Jacksonovo číslo.

Tentokrát jsem mu nevolala na videohovor, protože jsem nechtěla, aby viděl můj ubrečený obličej.

Taky jsem si připadala nateklá po dnech v nemocnici, ale přitom jsem o tolik neztloustla.

I kdybych ale přibrala dvacet kilo, byla jsem šťastná, že jsem měla zdravou holčičku.

Nebyla to moje sestra, za kterou ji chtěli vydávat, ale dcera.

,,Caro! Sakra co se stalo, žes mi několik dnů neodpovídala? Už jsem si začal hledat kdy mi něco jede zpátky do LA. Měl jsem strach" spustil hned po přijetí hovoru.

Nemohla jsem mu říct ani slovo. Už jednou se mi vymstilo, že jsem mu lhala, ale tohle bylo něco zhola jiného.

S Maxem to byl úlet, tohle taky, ale mnohem vážnější. Nesměl nic vědět, stejně jako všichni ostatní.

Zhluboka jsem se nadechla, abych mu zvládla nadále lhát.

,,poslední dny jsem trávila s mamkou. Dělaly jsme na zahradě a tak podobně, protože se s ní teď dlouho neuvidím" nakousla jsem začátek lži.

Pokud jsem měla přijít o své dítě, musela jsem u sebe mít aspoň jeho.

Byl má první a poslední volba. Měla jsem na výběr jít kamkoliv a já si vybrala jeho. Vždy to tak bylo.

,,počkej cože? Proč se neuvidíte?" nechápal. Je to malá lež, Caro. Milosrdná lež.

,,budu se stěhovat. Daleko odsud, abych šla na střední. Už bych měla mít všechno zařízené" pokud to on dodržel...

Když už mě chtěl dostat z domu, tak pro to musel něco udělat. Nenávidím ho.

,,proč jsi něco neřekla dřív sakra? Kam se budeš stěhovat?" začal vyšilovat a zasypávat mě otázkami.

Polovinu z nich jsem neslyšela, protože jsem si dala telefon dál od ucha, abych vzlykla a on nic neslyšel.

,,do Colorada, Jacksone. Měla jsem na výběr a chci za tebou" řekla jsem mu část pravdy.

Nic víc už jsem ale nemohla, bohužel. Tak ráda bych mu všechno řekla.

Potřebovala jsem se vybrěcet na jeho rameni, všechno mu povědět a nechat se uchlácholit tím, že to bude dobré.

,,děláš si srandu? Kdy přijedeš? A ani nemysli že půjdeš na ty jejich školní baráky, nebo do svého. Půjdeš hezky ke mně. Vzpomínáš jak jsme o tom snili jako děti? Kriste pane Caro já jsem tak nadšený!" začal si malovat růžovou budoucnost.

Kdyby ale věděl pravý důvod mého stěhování, tak nadšený by určitě nebyl...

Řešili jsme to dlouho do noci a já si přitom dělala poznámky, co za lži jsem mu řekla, abych se do toho nezamotala.

Měla jsem odjíždět pravděpodobně za týden. Po tom, co mi měli vyndat stehy z břicha.

Škola měla začínat za dva týdny, takže jsem to bohužel všechno stíhala.

Další den jsem to oznámila i Ashley a ta mi slíbila, že zařídí, abych mohla jet s ní, Jamesem a jeho bratrem.

Všechno se zdálo být na dobré cestě, až na mou dceru.

Stále byla v nemocnici a nikdo mi nechtěl říct jak na tom je. Řekli, ať na ni zapomenu jako na dceru...

To ale nešlo. Nosila jsem ji pod srdcem skoro osm měsíců. Noc co noc jsem si s ní povídala.

Už jsem k ní měla vztah a oni mi ji tak chladnokrevně odepřeli...

Řekla jsem si, že budu bojovat, ale neměla jsem sílu. Prvně jsem se musela sebrat. V Coloradu.

Nadešla chvíle, kdy jsme to měli oznámit i Markovi. Tedy spíš kdy mu to měli říct rodiče.

Odříkali to jako kdyby na to měli scénář, který se učili celou noc.

,,tvoje sestra se rozhodla, že na střední chce do Colorada, za Jacksonem a Ashley a my se nechtěli vracet do prázdného domu. Brzo bychom se z toho ticha zbláznili, tak jsme si adoptovali malou holčičku. Jmenuje se Morgan a měli by nám ji dát přibližně za měsíc"

Bylo mi z toho zle, ale před Markem jsem se musela tvářit normálně, protože u toho byl i Max, bohužel.

Měla jsem chuť začít křičet, že to není pravda, že je to má dcera a Max je otec, ale nedokázala jsem to.

Marl byl tak šťastný... zklamalo by ho to. Zklamala bych ho já, stejně jako rodiče.

Nevypadáš nadšeně. Přišla mi zpráva od Maxe. Rodiče se ptali jak to Markovi jde na škole, takže jsem odešla.

Už jsem takové věci nepotřebovala slyšet. Jen mě zajímalo jakou verzi naší lži řeknou.

Jen se mi nechce tak daleko. Ani tu malou neuvidím, což mě mrzí... lži se nabalovaly a já už tu tíhu nezvládala.

Neuměla jsem lhát. A ještě k tomu v něčem takovém. Bylo mi ze sebe zle.

Budeš u sebe mít Jacksona, zvládnete to spolu, jako všechno. S Markem někdy přijedeme. Slyšel jsem, že si tě k sobě Jackson nastěhuje. Pousmála jsem se.

Věděl to dřív než jsme mu to řekli, což znamenalo, že se s Jacksonem baví.

Chytli se, když se Max dozvěděl že je gay a nebavili se dlouho. Snad už to bylo v pohodě.

Jako kdyby tě to překvapovalo. Jsem ráda, že tam budeme spolu. Nedokázala bych si to bez něj představit.

Naše psaní pokračovalo až do noci a stejně to šlo i další týden, než jsem odjela.

Poznal, že se něco děje a držel mě nad vodou tak, jako nikdo. Hodně mi pomohl, i když to nevěděl.

S Ashley jsme se těšily na novou střední a s Jacksonem jsme byli nadšení ze společného bydlení.

Tohle byl zlomový okamžik, kdy se můj život měl obrátit vzhůru nohama.

Musela jsem hodit za hlavu minulost a smířit se s tím, dokud bych nepřišla na to, jak to vyřešit. To zvládneš, Caro.