Tajemství minulosti✔️

14.

Max se zasmál a dal mi vlasy za ucho, ale ruku nechal na mé tváři.

,,bolí to hodně?" rukou přejel přes paži až na bok a z něj na stehno. Všechny mé svaly se napnuly.

Nebyla jsem na takové doteky zvyklá a už vůbec ne od něj. Bylo to nepřirozené.

,,nedokážeš si představit jak" poposedla jsem si, protože mi to nebylo vůbec příjemné.

,,promiň, ale nemohl jsem si pomoct" pokrčil rameny a očima sjel na knihu v mých rukách.

,,to si pamatuju" vzal mi ji z rukou, dal jsi ji do pravé ruky, ale tu levou mi dal zpátky na stehno.

Tentokrát ji dal ale mnohem výš a já si začala myslet, že to udělal schválně.

V podbřišku mě brnělo, ale já se to snažila nedat najevo. Jen jsem se v duchu modlila, aby přestal.

,,vzadu je napsáno, že ji chce dát svým vnoučatům" upozornila jsem ho na papír.

Snažila jsem se totiž jakkoliv zaměstnat svou mysl, abych nemyslela na jeho ruku.

On pokýval hlavou a prohlížel si stránky knihy. Znovu jsem si poposedla, takže mu nejspíš došlo o co se snažím.

,,nedělej, že je ti to nepříjemné" odložil knihu a naklonil se ke mně.

Jeho obličej byl pár centimetrů od toho mého, ale já se zaklonila, abych od něj byla dál.

,,je mi to nepříjemné. Nemělo se to stát" kde se ve mně bralo to sebevědomí?!

,,ale stalo. Zpátky už to nevrátíš a stejně na to nedokážeš přestat myslet" a nebyla jsem jediná, co byla sebevědomá!

Chtěla jsem mu něco odseknout, ale on pokračoval dál.

,,takový pocit jsi v životě neměla, nemám pravdu? Já vím, že mám. Jinak bys nereagovala takhle" jel rukou výš.

Na rukou mi naskočila husina. Nepřestávala jsem mu zírat do očí.

Musela jsem se vschopit a něco mu konečně říct, aby nedošlo znovu k tomu, k čemu už jednou došlo.

,,ne neznám a byla bych ráda, kdybys mi dal aspoň chvíli na to to zpracovat" zašeptala jsem.

On se usmál a ruku stáhl k sobě, když se v chodbě ozvaly hlasy.

Ulevilo se mi, že někdo přišel a tím přerušil to napětí, které bylo skoro hmatatelné.

Ještě pár dnů zpátky jsem se bála toho, až moje poprvé přijde, ale teď jsem se bála, že k sexu dojde znovu.

Ano, nebylo mi to ze začátku příjemné, ale nakonec jsem mohla říct, že jsem si to užila.

Sice to byl Max, ale ten aspoň věděl co dělat a nad vším převzal kontrolu.

To bylo super, ale mohlo se to stát jen jednou. Stalo se, takže jsme museli jít dál a neohlížet se za tím. Radši.

Po zbytek dne jsem pomáhala hlavně tam, kde byl někdo z ostatních.

Už jsem znovu nechtěla zůstat s Maxem sama. Nemuselo by to dopadnout dobře.

A tím jsem nemyslela, že by to dopadlo stejně, ale spíš to, že by si někdo něčeho všiml.

Tohle se nesměl nikdo dozvědět. Hlavně ne Jackson. Bral by to jako zradu.

Spustila se mu nejlepší kamarádka s jeho bratrem, dvojčetem, i když jsme si to navzájem zakázali.

Víc jsem si vyčítala to, že jsem podvedla Jacksona, než Andyho.

Bolest nohou jsem aspoň trochu rozhodila, ale i tak jsem chodila jako kačer.

Nikdo, kromě Maxe, si toho ale nevšiml. Aspoň něco dobrého.

Max se na mě vždycky zašklebil, když byl někde poblíž a viděl jak chodím.

Co jsem to provedla. Teď měl další důvod si ze mě utahovat a taky mu to určitě zvedlo sebevědomí.

Domů jsme se dostali až večer, ale Thomas měl byt nádherně zařízení.

Začala jsem mu to i závidět. Kdybych mohla, hned bych se tam nastěhovala a v životě neodešla.

Byty jsem sice v lásce neměla, ale klidně bych kvůli něčemu takovému změnila názor.

Doma jsem do sebe naházela večeři, skočila si do sprchy a šla hned spát, protože jsem toho v noci moc nenaspala.

I tak jsem se v noci ale stále budila. Zdály se mi hrozné sny.

Doprovázelo to hlavě černé svědomí. S Andym jsem to musela co nejdřív ukončit.

A hlavně jsem musela přijít na to, jak to šetrně říct Jacksonovi. Musel to vědět. Aspoň to, že už nejsem panna.

To, že se to stalo s Maxem bych měla tajit až do doby, kdy bych to musela říct.

Řekla bych to až tehdy, kdyby mě mučili. Musela jsem si něco vymyslet. Nebo spíš někoho.

Nějak se to dalo uhrát, jen jsem zatím nevěděla jak.

Celou neděli jsem byla zavřená v pokoji a radši si dělala věci do školy.

Rodiče dělali něco na zahradě a byl u nás zase Max a s Markem zase hráli v obýváku.

Nechápala jsem jak může devatenáctileté kluky bavit hra pro desetileté.

Stále jsem ještě nezpracovala, že jsem se s ním vyspala. Přišlo mi to jako hodně špatný vtip.

Čím déle jsem na to myslela, tím víc jsem toho litovala.

Byl to přecejen nejlepší kamarád mého bratra. Někdo, koho jsem v životě nemilovala.

Své poprvé jsem si takhle rozhodně nepředstavovala.

Koukala jsem do stropu a snažila se usnout, ale myšlenky se mi stále vracely k následujícím dnům.

Musela jsem to říct Andymu. Přes to nejel vlak, jen jsem nevěděla jak.

Měla jsem mu říct, že je v tom někdo jiný? Protože to by nebyla pravda. Nikdo jiný v tom nebyl.

S Maxem jsem nechodila a ani jsem to neměla v plánu.

Nebo jsem mu prostě měla jen říct že je konec a svést to na jeho chování?

To taky nešlo. Nechtěla jsem, aby si to dával za vinu, i když na tom měl svůj podíl.

Radši bych to svedla celé na sebe a měla svou pravdu, kterou on nemusel vědět.

Bylo to hrozné. Bála jsem se jaká bude jeho reakce. A hlavně ta moje. Měla jsem způsobit svůj první rozchod!

,,můžu?" vešel do mého pokoje Max. Vyletěla jsem do sedu a nevěřícně se na něj dívala. Tohle je další noční můra?