Popiš mi hvězdy

7

Užaslá Sasha se koukala z okna jedoucího auta na budovy, které se tyčily okolo cesty. Nikdy moc nebyla mimo jejich města. Byli sice jen kousek, ale tohle bylo pro ni jiný svět. Za to Nicolas seděl a ani se nepohnul. Občas se chytil sedadla, když sebou auto cuklo. Pořád nechápal, jak se jeho život mohl zhroutit, tak rychle během pár hodin. Ještě před pár hodinami byli jedna šťastná rodina. Byl už smířený s tím, že jeho rodiče se nikdy nepřestanou hádat, ale tohle by nikdy nečekal, že by se až tak pohádali.

Auto začalo zpomalovat až se úplně zastavilo. Jejich otec stiskl volat silně až mu z tomu zbělely klouby. Věděl, že dělá dobrou věc, ale netušil, co má dělat. Věděl, že je nemůže nechat s ní. Každou chvíli se mohla zhroutit a něco jim udělat. A to by si nikdy neodpustil. Jeho otevřeným okýnkem se prohnal teplý vítr, který mu pročesali jeho už trošičku našedlé vlasy. Pořádně se nadechl a otočil se k jeho dětem. Jediný, kdo reagoval byl Nicolas, který ucítil, že se na něj dívá. Sasha byla zajatá dětmi, které si hráli na ulici.

„Teď mě poslouchejte," na chvíli se odmlčel, aby získal pozornost Sashy.  Čekal až se na něj Sasha podívá. „Pro nějakou dobu budeme bydle tady. Je to dům vaší tety, která zrovna není ve městě a poprosila mě jestli bych se o něj nestaral až bude pryč," ukázal na dům, který byl napravo od nich. Sasha se naklonila co nejvíc, co jí pás dovolil. Nepamatovala si, že by nějaká z tet bydlela v takovém domě. Ani Nicolas si nemohl vzpomenout na žádnou tetu, která by bydlela takhle blízko, ale radši nic neříkal. Asi chtěl, aby mu Sasha věřila. „Ukážu vám pokoje a pak poprosím sousedy, jestli by vás nepohlídali," usmál se na ně. Sasha se na něj usmála taky. Nicolas se začal odpoutaval, ale zastavil ho táta, který si všiml, že se chce odpoutat sám, tak vyběhl z auta, aby mu pomohl. Ale než dokázal dojít ke dveřím, tak byl už odpoutaný.

„Dokážu to i bez pomoci," zamával rozepnutým pásem, když uslyšel, že se otevřeli. 

„Já věděl, že jsi šikovný," usmál se a rozdrbal mu vlasy. „Ale ty to nedělej," vykřikl, když si všiml, že i Sasha se chtěla odpoutat.

Stále přemýšlel nad tím o jaké tetě mluvil. Nejbližší příbuzní, o kterých ví bydlí aspoň přes sto kilometrů od nich. Ani si nedokázal vzpomenout na žádnou tetu. Odjakživa si myslel, že jeho otec měl jen bratry.

„Budeš tady sedět?" ozval se hlas zas u jeho dveří. Šlo jim to nějak rychleji než obvykle. Vzal si batoh, který celou cestu měl poblíž sebe a opatrně vylezl, aby se nepraštil. Až když se ujistil, že se nemůže praštit do hlavy, tak se narovnal. Tohle bylo asi poprvé co ho někdo nechal vystoupit samotného. „Tak jdeme," vzal obě svoje děti za ruku a vedl je k domu. Nicolas se najednou zaposlouchal do okolních zvuků. I přes to, že si na ulici hráli děti, tak slyšel moc povědomý hlas. Přemýšlel, proč mu ten hlas byl tak povědomý. Nikdy tady nebyl. „Pozor schody," upozornil otec. Přestal se zajímat o okolí a vnímal jen to kam jde. První schod, trošičku o něj zakopl, ale nebylo to nic strašného. Druhý schod, nečekal, že první schod bude tak dlouhý, takže na tom dalším stál jen polovinou nohy. Zvedl nohu, aby se ujistil, kde je třetí, poslední schod. Tři schody. Tohle si musel zapamatovat.

„Dobrý den," ozval se ženský hlas. Otec se otočil směrem odkud šel pozdrav. Hned se usmál, když viděl, že to byla sousedka. Strčil klíče do zámku, ale netočil jimi.

„Dobrý den paní Black, jak se máte?" pozdravil ji nazpět.

„Mám se dobře," usmála se na něj taky. „Tohle jsem ty vaše děti?"

„Ano," ukázal na ně. „Tohle je Sasha, naše nejmladší," zvedl do náruče Sashu, která okamžitě zamávala. „A tohle je Nicolas, je stejně starý jako jeden z vašich synů," poplácal ho po rameni.

„Těší mě," zamával taky Nicolas.

„Taky vás konečně ráda poznávám, já jsem Victoria Black,"

„Mohl by tě o něco poprosit?" zeptal se jí táta a položil Sashu zase na zem. Victorie přikývla. „Jděte zatím dovnitř," řekl dětem a odemkl dveře. Sasha radostí poskočila a vzala Nicolase za ruku. Ten jí okamžitě následoval do domu. „Sundejte si boty,"

„Ano!" zakřičela Sasha na zpět a začala si sundávat boty. Nicolas udělal to samé, když ho zaujala vůně domu. Vonělo to tady jak jeho teta. Pokaždé, když k nim přijela, tak měla na sobě podobnou vůni. Že by to byl doopravdy dům tety?

„Tak co na to říkáte?" zeptal se, když domluvil se sousedkou. Nečekal ani na odpověď a začal mluvit na Sashu: „Pojď, ukážu ti pokojík," usmál se na ní a zavřel za sebou dveře. Nechali ho tam samotného stát u dveří. Vytáhl z tašky slepeckou hůl, kterou následně rozložil. Začal se pomalým krokem pohybovat po místnostech. 

31.05.2021
Po delší době máme tady novou část
Snad se bude líbit