Popiš mi hvězdy

11

Pan Davidson Chtěl vypnout telku, kterou nechala Annie zapnutou, když si všiml Nicolase, který seděl na gauči. Byl tam celou dobu? Jak to, že si nevšiml?

„Proč nespíš?" posadil se opatrně vedle něho. Bylo už dost pozdě a i on sám byl už dost unavený.

„Povídal jsem si s Annie," odpověděl mu.

„Je milá, že?" zeptal se ho a natáhl se pro ovladač. Nicolas jen přikývl. „Nechceš si tady chvíli popovídat?" zeptal se ho, když vypl televizi s díky tomu se všechno utišilo. Bylo to příjemné ticho. 

„Můžeme," odpověděl mu okamžitě. Moc rád si s ním povídal. Když byl starší tak začali řešit cokoliv. Ať to bylo řešení jeho vztahů do budoucnosti nebo jak bude žít, pokaždé se dokázali bavit. Líbilo se mu takhle povídat s jeho otcem.

„Dáš si pivo?" postavil se. Už několikrát se ho takhle ptal. Nikdy neodmítl. Vždycky si dali jen jedno a to mu stačilo. Vydrželo mu dlouho. Nicolas přikývl na souhlas. Měl na něj zrovna chuť, takže byl moc rád, že se ho zeptal. Jeho otec ho pohladil po vlasech. Musel se usmát nad tím. Vypadal jako normální kluk. Moc si přál, aby měl normální život. Ale bál se o něj.

„Děkuju," řekl Nicolas, když mu podával vychlazené pivo. Láhev byla tak moc studené, že se trochu oklepal. Nahmatal víčko od piva, které už bylo otevřené a mělo jen tak položené to víčko, takže ho jen tak sundal a položil vedle sebe.

„Tak na zdraví," řekl jeho otec a cinkl svojí flaškou o tu jeho. Nicolas se usmál a napil se. Studená tekutina mu projela krkem a zanechala mu tam příjemný pocit. Tohle doopravdy potřeboval. Bylo to už moc. „O čem jste si povídali s Annie?" zeptal se, když už dlouho bylo ticho.

„Ptala se na věci ohledně mojí slepoty," pokrčil rameny. Ani se nedozvěděl, proč se ho na ty otázky ptala. Moc ho to zajímalo. 

„To se jí ani nedivím," upil si trochu piva. Jeho táta něco věděl? Věděl proč se ho na ty otázky ptala.

„Co tím myslíš?" zeptal se bez myšlenkovitě. 

„Ona ti to neřekla?" trochu se zadivil. Čekal, že mu to řekne, ale jak poznal, tak mu nic neřekla. Nicolas zavrněl hlavou. „Ona má zelený zákal," vysvětlil mu a zas si upil piva.

Zelený zákal? O tom už něco slyšel. Znamenalo to, že mohla taky oslepnout? Proto se na ty otázky ptala? Chtěla vědět co jí možná bude čekat v budoucnosti. To je tak pesimistická?

„Ale jinak je to moc milá holka," usmál se otec na Nicolase, který vypadal dost šokovaně. 

„Jo to je," opřel se o opěradlo upil si. Může být stejná jako on. Tohle se nemohlo stát. Někdo jako ona by si to nezasloužil. „To má dědičné?" zeptal se na otázku, která mu zrovna proběhla hlavou. Možná to udělalo ta trošku alkoholu co měl v krvi, že to hned vyslovil. Věděl, že zelený zákal mohl být vrozený a nebo dědičný.

„Nikdo to v jejich rodině neměl," řekl mu po chvilce rozmýšlení. „Byla tady i myšlenka, že její matka někde zahýbala s někým jiným. Ale to nikdy nebyla pravda,"

„Aha," tohle bylo jediný co ze sebe dokázal dostat. Najednou už neměl takovou chuť na pivo. Začalo mu jí být líto.

„Ale Nico," řekl mu jeho přezdívkou, když viděl, že nějak zesmutněl. „Nelituj jí. Ona se s tím smířila a nejhorší věc co by si mohl udělat její litovat," položil mu ruku na rameno. Měl pravdu. I Nicolas neměl rád, když ho někdo litoval, že byl slepý. Tohle je jeho život a tak to zůstane. Nikdo to nezmění. „Půjdeme už spát, co ty na to?" navrhl, když už dopil poslední kapku z flašky. Oba vypadali unaveně. Dneska toho bylo moc. Nicolas přestal myslet na Annie a pokývl. Spánek by mu bodl. 

„Je to dobrý nápad," poznamenal Nicolas a postavil se. 

„Dopil si?" zeptal se ho táta ještě na sedačce. 

„Vezmu si to do pokoje," pozvedl trochu flašku, vzal si slepeckou hůl a vydal se na cestu do svého pokoje. „Dobrou noc,"

„Dobrou noc," řekl mu na zpátky táta, který se pořád nehl z gauče. 

Nicolas pokračoval v cestě. Už nechtěl myslet na ní, ale nešlo to. Nikdy se nebavil s nikým jiným. Pokaždé se bavil jen s rodinou a s přáteli rodiči. Nikdy nepotkal nikoho jiného. Dokonce to vypadalo, že se o něj moc zajímala. Ne jen o jeho slepost, ale i o jeho život. Tohle mu způsobilo příjemný pocit u srdce. Hned jak vešel do pokoje, tak se položil do postele. Z okna, které měl pořád otevřené, se linul příjemný vzduch. Bylo to moc osvěžující.

„Fakt je milá," řekl si sám pro sebe a usmál se.

14.6.2021
Vítám vás u další části.
Jak se dneska máte? A co si myslíte o další části?