Popiš mi hvězdy

12

Ráno ho probudila Sasha, která už byla připravená do školky. Nicolas zamručel. Byl dlouho to noci vzhůru a přemýšlel nad ní. Najednou z něho někdo sundal peřinu. Objala ho nepříjemná zima. Litoval toho, že si zapomněl zavřít okno.

„Budeš dneska vstávat?" ozval se ženský hlas. Cuklo to ním. Takhle nemluvila Sasha nebo jeho matka. Byla to Annie. Rychle vstal. „Dobré ráno," zasmála se a položila mu peřinu na postel.

„Dobré ráno,"

„Snídani máš v kuchyni, ale jestli chceš, tak ti jí přinesu," poškrábala se na zátylku a podívala se na Sashu, která stála u postele. Nicolas zavrtěl hlavou. Má tohle brát jako že nemusí? „Pojď Sasho, půjdeme za taťkou," vzala jí za ruku, když uslyšela, že jí volal. Sasha na rozloučenou zamávala. Nicolas, ale jinak nereagoval. Jen seděl na posteli.

„Proč se nerozloučil?" zeptala se Sasha se smutným pohledem. Annie si k ní klekla a utřela jí slzu co jí stekla po tváři.

„Je jenom rozespalý. A teď se úsměv," štípla jí do tváře. Sasha se začala usmívat jak jí to řekla. Annie se zrovna chtěla narovnat zpátky, když se Sasha rozeběhla chodbou s velkým smíchem. „Ty jedna potvoro, že tě doženu," zasmála se a rozběhla se za ním.

Nicolas to všechno poslouchal. Sasha si s ní moc rozuměla. Tohle jí záviděl. Taky chtěl mít takový vztah se svojí sestřičkou. Pomalu se zvedl z postele a zamířil si to k oknu, které nechal otevřené celou noc. Mohl být rád, že tak nikdo nevlezl. Zhluboka se nadechl. Venku bylo hezky teplo.

„Nebyla ti večer zima?" ozval se její hlas za ním. Otočil se jejím směrem. Slyšel jak se usmála. Nicolas záporně zavrtěl hlavou. Byla to sice lež, ale nechtěl říkat pravdu. „Co budeš dělat tady tu dobu než přijdu?"

„No," zamyslel se. Neměl toho moc co dělat. Možná se mohl projít co celém domě. „Asi projdu celý dům a pak budu na zahradě," pokrčil rameny.

„Nechceš se pak projít?" posadila se na postel. Nicolas se začal radovat. Měl možnost se projít venku s někým jiným než s rodiči.

„Byl bych moc ráda," neskrýval radost. Annie se zase usmála. Udělala mu velkou radost.

„Tak dobře," postavila se z postele. „Už budu muset jít. Tak ahoj," zamávala mu. Nicolas aniž by věděl, že zamávala, tak zamával zpátky. Mile jí to překvapilo.

„Tak později," usmál se Nicolas. Ještě před tím než odešla z jeho pokoje, tak si vzala tašku co měla položenou u dveří. Podívala se na něj znovu. Stál tam a koukal jejím směrem. Podívala se na digitální hodinky na jejím zápěstí. Za chvíli měl přijet. Rozběhla se domem.

„Annie Black!" zakřičel někdo, když zrovna zamykala vchodové dveře. S velkým úsměvem na tváři se rozeběhla za osobou co jí volala. Byl to její přítel, který jí každé ráno vyzvedával. Byl trochu zmatený, když i viděl vyběhnout z jiného domu. „Co jsi tam dělala?" zeptal se jí, když mu vběhla do náruče.

„Hlídala jsem sousedovi děti," odpověděla a políbila ho.

 „A co jsi tam dělala, tak brzo?" zeptal se jí na další otázku a zvedl jedno obočí. Připadalo mu to podezřelé.

„Soused má slepého syna, takže jsem mu šla udělat snídani," odtáhla se na něj. Nedůvěřoval jí. Skryl svojí žárlivost a otevřel jí dveře. Annie poděkovala a nastoupila si. Zavřel dveře za ní a prohlédl si celý dům, ze kterého vyšla. Zahlédl osobu co stála v okně. Koukal jen tak před sebe. Nahnalo mu to strach. „Liame?" stáhla okno Annie, když tam už dlouho stál a koukal na dům. „Nastoupíš?"

„Jo, ano," přikývl a s pohledem pořád na té osobě se posadil do auta. „Je děsivý," poznamenal a zapl si pás.

„Ale prosím tě. Je milý," protočila oči. 

„Nemyslíš, že ti lže? Co když tě chce vidět nahou?" položil jí ruku na stehno a podíval se jí do očí. Co tohle bylo za myšlenku. Začala se ukazovat jeho žárlivost. Nikdy jí ani nedovolil chodit ven bez něho. 

„Proč by tohle dělal?" položila svojí ruku na tu jeho. „Sám si ho viděl. Je doopravdy slepý,"

„No tak dobře. Ale dávej si na něj pozor," usmál se na ní a sundal ruku ze stehna. Nastartoval auto.

Nicolas ještě nějakou dobu poslouchal její hlas na ulici. Byla s někým. Možná to byl kamarád, možná ne. Nechal to být. Vzal si slepeckou hůl, kterou měl položenou u kraje postele. Pořád moc dobře neznal tenhle dům, takže se ještě neodvážil jít bez ní. Namířil si to do kuchyně, kde byl měl bych připravenou snídani. 

Došel k jídelnímu stolu. Snažil se nahmatat talíř nebo cokoliv na stole. Když ho konečně našel, tak se posadil na židli, která tam byla. Vedle talíře ucítil i hrnek. Přičichl si k němu. Byl to čaj. Byl jí moc vděčný za tu snídani. Bez nějakého čekání se  pustil do jídla.

19.6.2021

Tak jak jste se dneska měli? Doufám, že jsi den pořádně užili.