Popiš mi hvězdy

14

Procházeli se spolu strašně dlouho. Vyhýbali se místům, kde by někoho mohli potkat. Popisovala mu různé věci byli kolem nich. Bylo to trochu těžší než si myslela. Ptal se na tolik otázek na sebou, fakt jak malé dítě. I přestože Nicolas vypadal, že každou chvíli upadne únavou, ale i tak pokračoval. Nechtěl jí zklamat. Annie to příjemně překvapilo, jak se snažil.

„Líbí se ti procházka?" zeptala se, když seděli na lavičce v parku. Musela mu ho nechat aspoň trochu odpočinout. 

„Moc se mi to líbí," usmál se a pořádně se nadechl. Už jen tak tak ji stačil, takže byl rád, že se mohl posadit. Nikdy takhle moc nechodil. „Půjdeme ještě někam?" zeptal se jí hned jak dostal druhý dech.

Annie ho moc chtěla vzít na svoje oblíbené místo, ale nebyla si jistá. Začalo se stmívat a jen tak tak by se dostali domů před západem slunce. Už jen to, že s ním šla ven nebylo příjemné pro jeho tátu. Každou chvíli ji psal a ujišťoval se, že je v pořádku. Nechápala, že měl takový strach o něj.

„Nepůjdeme radši už domu?" otočila se na něj. Přemýšlel. Chtěl ještě někam jít, ale taky už chtěl jít domů. Už jen teď věděl, že bude unavený a usne hned jak přijde domů.

„Je to jen na tobě," odpověděl jí na její otázku a trochu se modlil, aby nikam už nešli. Prohlédla si ho. Už musel být unavený.

„Vstávej," rychle se postavila z lavičky. Bez řečí se postavil. „Půjdeme už domů," zašeptala. Nemohl schovat úsměv. Udělala mu radost, když tohle řekla. Pro dnešek toho prošli dost.

Cesta zpátky byla úplně jiná. Ani ona nic neříkala, nic mu nepopisovala, jen tak mlčela. Občas varovala Nicolase, aby ho nikoho nenarazila, ale jinak byla jejich cesta tichá. To se mu nelíbilo. Chtěl jí poděkovat za to co pro něj dneska udělala. Poprvé se mohl projít venku. A ještě tak daleko. Byl jí neskutečně vděčný. Už se připravoval na to, že jí poděkuje, když v tom se ozval někdo za nimi: „Annie!" Ona sebou cukly, když na ní někdo zavolal. Otočila se za sebe a viděla tam zrovna lidi co nechtěla potkat. Holky z její školy. Už jen podle jejího úšklebku na tváři poznala, že bude zle. Když uviděla mobil v její ruce, věděla, co chce udělat.

„Počkej tady," řekla mu a položila mu ruku na rameno. Přišla k ní blíž a čekala co jí ukáže.

„Liam, tady vypadá jinak," řekla holka před ní a podívala se do mobilu. Už věděla co jí chce ukázat. „Co na to Liam řekne?" ukázala jí fotku, kde byla ona a Nicolas. Annie protočila oči a zasmála se.

„Myslíš, že ho podvádím?" zeptala se jí Annie. Přikývla. „Erin," oslovila jí a zkřížila si ruce na hrudi. „Liam ví, že s ním jsem. Takže ti tohle nevyjde,"

„Doopravdy?" zeptala se Erin jako by právě Annie nic neřekla. Annie čekala, že vytáhne něco dalšího, ale místo toho se otočila a odešla. To jí přišla jen ukázat fotky? Snažila se je zase rozehnat? Erin byla sestra Liama. Nikdy jí neměla ráda. Snažila se dát svojí kamarádku a Liama dohromady, ale vpletla se do toho ona a všechno jí pokazila. Od té doby jí neměla ráda a hledala cokoliv, aby je od sebe dostala.

„Stalo se něco?" zeptal se jí Nicolas, když k němu došla. Sice slyšel celou konverzaci, ale i tak se chtěl zeptat.

„Ukázala mi fotky nás dvou," cukla s ním trochu a tím ho donutila k pohybu. „Myslela si, že podvádím svého přítele,"

„A co je jí do toho?" zeptal se. Nechápal tuhle situaci. Byl normální život takhle složitý? Nebo takhle to má jen ona?

„Je to jeho sestra," odpověděla mu potichu. Cítila se divně, že mu to říkala. Neznala ho tak dlouho a už toho věděl dost. Ale netušila proč, ale cítila se s ním klidně. Měla stejný pocit jaký měl Nicolas. Oba se spolu cítili dobře. Neřešil takové věci jako její přítel. Tohle se jí na něm líbilo.

„Už jsme skoro doma," položila mu ruku na rameno. Byli už kousek od domova. Nicolas už byl dost unavený. Strašně se těšil domů. Nabral sílu, když to uslyšel co řekla. Usmál se a pokračoval. „Zatoč doprava," navigovala ho. Udělal tak. Díky své slepecké holi poznal, že před ním jsou schody. Stejně jako na vzadu na zahradě i tady byli jen tři schody. „Přizpůsobil si se rychle," poznamenala, když viděla jak rychle vyšel ty schody. Čekala, že mu to bude trvat delší dobu. Ani nestihla vyndat klíce z kapsy a už stál vedle ní. Zrovna chtěla odemknout dveře, když v tom se dveře sami otevřeli. Stál tam jeho otec. Okamžitě ho objal. Vypadal hodně starostlivě. Nechtěla mu způsobit takový stres. Mohla se jen modlit, aby mu zas dovolil s ním jít ven zase. Chtěla mu udělat jen radost, nic víc. Aspoň mu udělala radost a to bylo pro ní hlavní cíl pro dnešek.

2.7.2021
Zdravím vás miláčci!
Máme tady konečně prázdniny a já doufám že budu mít víc času na psaní a tak.
Doufám, že vaše vysvědčení dopadlo dobře a už si užíváte prázdniny.