Temné proroctví - ✔

Učedníci

Zmijí vedl noční hlídku. Potichu se kradl podrostem a nasával pachy. Za ním se opartrně plížily Sýkorka a Temnota.
Měsíc byl skoro nejvýš. Mělo se konat shromáždění, na které se měla vydat i Havranka. Chtěl tam jít s ní, ale velitelka ho chtěla určit na hlídku.
Přemýšlel o Strakáčovi. Ten mizera ho provokoval a dmul se pýchou.
Chtěl se ho nějak zbavit, ale bylo by podezřelé ho prostě zabít.
Zmijí byl tak zamyšlený, že si ani nevšiml , že překročil hranici Skalního klanu.
Zmijí! Vrať se! Sykla Temnota.
Zmijí se zastavil a rozhlédl se. Pak se rychle otočil a pádil na svoje území.
Trochu jsem se zamyslel. Zamumlal.
Sýkorka se trochu zasmála a následovala Zmijího s Temnotou v patách.
Pomalu se vraceli do tábora. Cestou potkali Myšovouse s Mechotlapem a Bělounkou.
Jdeme na lov. Řekl Myšovous, když kolem nich procházeli.
Zmijí došel do tábora. Z hromady úlovků si vzal hraboše a odnesl si ho ho školky.
Lehl si ke svým koťatům. Sledoval svoje dovádějící koťata, která měla spát, ale nespala, protože je nikdo nehlídal. Vichřice měla jedno kotě a to původně Díštčino a Zmijího, ale to spalo a tak si vyšla mimo tábor se Strakáčem.
Zmijí se pohledem vyhýbal Žaluďáčkovi.
Všechna jeho koťata už uměla mluvit.
Jak se jmenuje Vichřinino kotě? Zeptal se Zmijí svých potomků.
Kapička. Odpověděla rychle Dřívka a skočila po svém bratrovi.
Zmijí se zvedl ze svého místa a došel k mechu kde spala Kapička. Naklonil se k ní a lehce ji olízl.
Nakonec zkusil svoje neposlušná koťata zahnat do pelíšku, aby spala, ale marně. Jeho koťata byla tak rozdováděná, že navrhl aby se šli podívat ke starším. Plamínek odstrčil Úhlíčka a upaloval ven ze školky. Žaluďáček si toho všiml a rozběhl se za svým bratrem. Narazil do něj. Plamínek padl do jemného snížku. Žaluďáček se mu vysmíval a praštil ho tlapkou do hlavy a tak Plamínek zase upadl na zem. Dřívka se snažila Plamínkovi pomoct vstát, ale Žaluďáček ji předními tlapkami srazil a vítězoslavně se zubil a přitom povykoval.
Zmijí už toho měl dost. S trhnutím chytl Žaluďáčka za kůži na krku a odnesl ho zpátky do školky.
Tady budeš ležet, a přísahám ti při hvězdném klanu, že jestli se odtut jenom pohneš tak z tebe zbyde žrádlo pro vrány! Pohrozil mu Zmijí.
Žaluďáček se mu výsměšně podíval do očí a užuž chtěl odkráčet ze školky tak mu Zmijí zatarasil cestu.
Já ti něco řekl. Upozornil svého syna.
Ten se otočil, vznesl ocásek vysoko nad hlavu a odkráčel na kousek mechu, kde si lehl ke vchodu do školky zády a něco tam začal škubat. Zmijí vyšel ze školky a zamířil do svého doupěte. Bylo v něm prázdno. Jen Temnota, která tam seděla a přitom spala. Zmijí musel zadržet mírný smích a lehl si na vlhký mech. Snažil se usnout. Ozval se slabounký výkřik. Zněl jako od kotěte. Zmijí dráp rychle vstal a vběhl do školky. Tam ležela Kapička obalená nějakými bodláky a trním. Nad ní se tyčil Žaluďáček a plácal svojí tlamkou do Kapiččinýho maličkého ocásku.
Zmijí se celý naježil. Vřítil se ke Kapičče. Tlapou odhodil Žaluďáčka a rychle se naklonil k maličkému koťátku. Žalostně fňukalo a kroutilo se. Svými zuby opatrně oddělával trny a bodláky z jejího kožíšku. Kapička měla srst celou pocuchanou. Zmijí si lehl za kotě a opatrně kolem něj omotal ocas. Konějšivě ho olizoval. Žaluďáček na něj nechápavě zíral, ale nakonec si lehl do rohu školky a zavřel oči.
Zmijí se na Žaluďáčka strašlivě zlobil.
Za chvíly slyšel, že se kočky ze shromáždění vrací a tak rychle upaloval za Havrankou.
Cestou jí vysvětlil co se stalo. Havranka vycenila zuby a vběhla do školky.
Žaluďáčku, to se dělá?! Slyšel Zmijí jak Havranka nadává.
Jeho zbylá koťata se už taky vrátila a uložila se ve školce ke spánku.
Nakonec přišla i Vichřice se Strakáčem. Něco si vážně povídali a tiskli se k sobě.
Vichřice vběhla do školky. Bylo slyšet jak si Havranka s Vichřicí povídají.
Laní hvězda vyskočila na Plochý balvan.
Ať se všechny kočky shromáždí pod Plochý balvan! Zavolala.
Kočky se unaveně ploužili na mýtinu.
Období padajícího listí je už skoro za námi, ale nám dochází kožist. Na našem území je málo kořisti a tak se bude po tuto dobu naše loviště rozšířit. Lovit se bude i na Dvounožčí pasece. Toto území nepatří žádnému z klanů. Oznámila velitelka.
Ale tam hodně dvounožců se svými obludami. Vykřikla Flíčka. Ostatní kočky začali souhlasně pokřikovat. Laní hvězda je utišila švihnutím ocasu a začala zase mluvit.
Na tohle místo budou chodit pouze zkušení válečníci. Je to tam více nebezpečné, ale lovit musíme. Vysvětlila klidně, ale šlo vidět, že se k tomu už nebude více vyjadřovat.
Dále. Havrančina koťata jsou dost stará na to aby se stala učedníky.
Řekla a pohledem vyzvala čtyři koťata aby přišli blíž.
Dřívko, Plamínku, Žaluďáčku a Uhlíčku. Jste připraveni stát se učedníky?
Všechna koťata přikývla a nadšeně poskakovala.
Tak tedy, Dřívko. Tvé nové jméno bude Dřevka a tvým učitelem se stane Rizka. Rizko, měla jsi výborného učitele Jezevcouchý, který zemřel před několika úplňky.
Plamínku, tvé nové jméno bude Plamen. Tvým učitelem se stane Vločka. Vločko měla si za učitele Olšového měsíce a očekávám, že tvé znalosti předáš i tomuto mladému učedníkovi.
Žaluďáčku, tvé nové jméno bude Žaludtlap a tvým učitelem se stane Pruh. Pruhu, měl jsi jako učitele Vrbku, která tě naučila vše co musíš znát. Předej tyto schopnosti i tvému učedníkovi.
A ty Uhlíčku. Ty dostaneš speciální postavení. Staneš se učedníkem léčitelky. Přísaháš, že budeš dodržovat zákon léčitele?
Ano! Vykřikl Uhlíček a narovnal se. Zmijí věděl, že jeho sen byl se stát léčitelem.
Dobrá. Řekla Hvězda a pobaveně mrskla fousky.
Tvé nové jméno bude Uhlík a tvým učitelem se stane Jalovčinka.
Ukončila jménování a dotkla se všech nových učedníků čumáčkem.
Všichni jim gratulovali a vykřikovali jejich nová jména.
Zmijí se hrdě nadmul a Havranka to po něm zopakovala.
Viděl jak Laní hvězda vede Jantaříka a Tygřinku ven z tábora.
Tito dva učedníci už byli zralí na válečnické postavení, ale Laní hvězda na ně tak trochu zapomínala.
Zmijí si zalezl do doupěte válečníku. Stulil se do klubíčka a vedle něj se stulila Havranka.
Usnul.

Objevil se někde u potoka. Klidně tam tekla voda. Nebyla slyšet ani hláska. Nikde ani tlapka.
Slyšel křupnutí. Před Zmijím se zjevil Žaludtlap a za ním stála nějaká kočka. Nepoznal ji.
Byla celá krásně bílá s jantarovýma očima. Jen přes tvář měla velké jizvy a jednu z tlapek ošklivě pokřivenou. Usmála se.
Jsem Sněhová bouře. Představila se bílá kočka.
Zmijí nechápal proč tu je. Pohledem hledal Krvavého měsíce. Zahlédl známí kožich a za chvíly se vynořil Krvavý.
Díval se směrem k té bílé kočce - Sněhové bouři. Pomalu kývl. Sněhová se podívala na Žaludtlapa a vycenila své ostré zuby.
V tu chvíly všechno zmizelo.
Zmijí byl někde kde bylo šero. Cítil chladný vítr. Vedle něj spala Havranka.
Byl ve svém doupěti. Potiše si oddychl a položil si hlavu na tlapky.
Zanedlouho zase usnul.

Zase dlouhá kapitola. Vám to, ale snad nevadí Xd
Jinak se nedivte že je Žaludtlap takovej rebel... Mám s ním krásné plány😏
*ďábelský smích*
Dnes mám na vás otázku.
Jaká je vaše oblíbená postava z tohoto příběhu?
Pro mě je to trochu těžká otázka... XoX