Temné proroctví - ✔

Jarní útok

Zmijí se vyhříval na slunci. Sníh pomalu roztával a ze země vykukovali první stébla trávy. Slunce svítilo a probouzelo přírodu k životu.
Došla k němu Havranka a usadila se vedle něj. Přitiskla se ke Zmijímu a zavřela oči. Její černý kožíšek se krásně leskl.
Půjdeme na lov? Zeptal se Zmijí.
Havranka otevřela jedno oko a usmála se.
Jasně. Kořisti bude víc se začínajícím novolistím. Zajásala a rozběhla se přes mýtinu.
Že mě nechytíš! Zavolala na něj laškovně Havranka.
Jen počkej! Zavolal za ní Zmijí a rozběhl se jak nejrychleji mohl. Běžel do kopce. Havranka se mu ztratila z dohledu.
Mezi keříky se mihl černý kožíšek. Zmijí se rozběhl a skočil. Přistál v kaluži vody.
Havranka se nad ním tyčila a smála se.
Zmijí si stoupl a nechal vodu ať se mu vsakuje do srsti. Olízl Havranku na tváři. Havranka se dívala kamsi do dálky. Najednou sebou trhla.
Liška! Zakřičela.
Zmijí se rychle otočil. Celý se naježil a vytasil drápy. Nikde nic nebylo.
Havranka se začala válet po zemi a smála se. Zmijí se uklidnil a začal se taky smát. Stoupl si předními tlapkami na Havrančin hrudník a snažil se svoji váhu přenášet do zadních tlapek. Dotkl se Havranky nosem. Havranka začala vrnět.
Z jejich láskyplné chvilky je někdo vytrhl. Zmijí se otočil a Havranka z vedla hlavu.
Stála tam Laní hvězda. Měla hustý krémový kožíšek a nezvykle mohutnou postavu. Sledovala Zmijího svýma jantarovýma očima. Od chvíle kdy se porval se Strakáčem ho neměla už v oblibě. Spíš ho nesnášela.
Zmijí odstoupil od Havranky aby se mohla postavit.
Dnes jdu k Zařícím kamenům a chci aby Havranka šla jako můj doprovod. Oznámila ledovým hlasem.
Havranka zoufale pohlédla na Zmijího, ale na konec jen slabě přikývla. Laní hvězda kývla a odkráčela pryč. Zmijí se otočil k Havrance zády a šel lovit.
Zmijí, počkej... Zažadonila Havranka.
Omlouvám se, ale byl to rozkaz velitelky. Vysvětlila mu a svěsila uši i ocas.
Zmijí se zastavil. Skočil po myši. Vzal myš do tlamy a došel k Havrance. Položil ji před ni a posadil se. Havranka si kousla do myši.
Cítíš to? Zeptala se náhle a rozhlížela se.
Zmijí zavětřil. Ucítil pach Mračných. Za chvíly zahlédl jak k nim běží kočky Mračných.
Šlo o útok.
Běž! Zavolal Zmijí a rozběhl se. Havranka běžela hned za ním. Vřítily se do tábora.
Jdou sem Mrační válečníci! Zakřičela Havranka. Kočky se vynořily z doupat.
Mrační se prodrali do tábora a útočili. Laní hvězda vyběhla z doupěte a skočila po jedné z koček. Zmijí viděl jak Dřevka a Plamen útočí na válečníka který je asi tak dvakrát větší než oni. Cizí válečník srazil Plamena k zemi. Dřevka zasyčela a svými malými ostrými drápky sekla po útočníkově oku. Ten se rychle otočil a běžel pryč.
Zmijí padl k zemi. Stála nad ním velká zrzavá kočka. Sekl po ní tlapama. Kočka sebou nehla a sklonila se. Otevřela tlamu a připravila se k smrtelnému kousnutí. Zmijí se nemohl bránit. Kočka mu zaryla své ostré zuby do krku...

Trochu dramaaaaaa!
No jo to jsem prostě já!
Tuhle kapitolu jsem ukončila otevřeně, aby jste se těšily na další, která zřejmě dlouho nevyjde, ale budu se snažit!💪
Tak zatím zduř!