Temné proroctví - ✔

Poslední život

Zmijího probudila Laní hvězda.
Zmijí zvedl hlavu a zamžoural očima do světla.
Potřebuji jít k Zářícím kamenům. Chci aby jsi šel jako můj doprovod. Řekla mu Laní hvězda a usmála se.
Dobrá. Souhlasil Zmijí.
Tak se teď najez a za chvíly vyrazíme. Jde s námi ještě Rákosdrápka. Řekla mu a šla do léčitelského doupěte.
Zmijí si vzal vodního hryzce.
V rychlosti se umyl a vyšel ven z tábora kde na něj velitelka s Rákosdrápkou čekaly.
Šly svižně. Za nějakou dobu narazily na řeku. Byl tam tenoučký led. Nikde nebyli kameny kde by se dalo přejít.
Tady! Zavolala na ně Rákosdrápka.
Zmijí s Laní hvězdou za ní doběhly. Přes řeku byl spadený strom. Voda z něj strhala kůru a tak byl úplně holý.
Rákosdrápka na jěj vyskočila a výtáhla drápky aby se mohla lépe udržet. Během chvilky byla na druhém břehu.
Laní vyskočila na strom. Opatrně šla, Laní ještě nezapoměla na to když se utopila.
Když byla v půlce voda vycákla vysoko do vzduchu a cákla na Laní hvězdu.
Strom se pohnul. Za chvíly celý strom odplouval. Laní hvězda se zachytila drápy do dřeva, ale strom se překulil a Laní se ponořila do vody. Rákosdrápka skočila do vody a snažila se plavat ke stromu. Zmijí běžel podél břehu. Břeh na té straně byl průdký. Nemohl slézt za velitelkou.
Všiml si že na druhé straně není až tak průdký. Rozeběhl se ještě rychleji a mocným odrazem skočil. Letěl přímo nad stromem který unášel Laní hvězdu.
Doskočil na druhý břeh. Zadními tlapkami byl ve vodě. Rychle vběhl do vody. Rákosdrápka byla vyčerpaná a tak se zachytila nějakého kořene co trčel ze země. Strom se mocně vyhoupl do vzduchu, protože nalétl na kámen.
Strom s šplouchnutím dopadl na Laní hvězdu.
Nyní byla už mělká voda. Strom přimáčkl Laní hvězdu k zemi.
Zmijí k ní doběhl.
Laní hvězdě z tlamičky vytékala krev. Ležela nehybně, ale dýchala.
Namáhavě zvedla hlavu.
Zmijí. Řekla a hlava jí padla na zpět na zem.
Strom se najednou uvolnil a posunul se ve vodě o něco dál.
Pohled na Hvězdino tělo byl nechutný.
Laní hvězda sebou škubla a zvedla hlavu.
Jsi v pořádku? Zeptal se hned Zmijí.
Ano.  Řekla Laní hvězda už plná nové energie.
Rákosdrápka k nim přikulhala a s žuhnutím si lehla do mělké vody.
Tvoje tlapka... Vydechl Zmijí.
To nic není. Ujišťovala je Rákosdrápka. Její zadní noha byla jaksi celá pokřivená.
Zmijí, odveď Rákosdrápku zpět do tábora. Já to už zvládnu sama. Řekla Laní hvězda.
Laní hvězdo, to není dobrý nápad. Je to nebezpečné. Řekl Zmijí
Ale já jsem v pořádku. Vložila se do toho Rákosdrápka.
Nejsi. Máš něco s tlapkou. Půjdeme všichni zpět do tábora. Nařídila Laní hvězda a vydala se zpět do tábora.
Zmijí podpíral Rákosdrápku. Laní za chvíly zpomalila aby ji stíhaly.
Když došli do tábora, Uhlík si od Zmijího "převzal" Rákosdrápku.
Laní hvězda shromáždila kočky.
Řekla jim co se stalo.
Budeme potřebovat dobré plavce. Musí se v řece postavit hráz, jinak se nebudeme moct dostat na shromáždění ani k Zářivým kamenům.
Hráz budou stavět: Zmijí, Šedín, Sýkorka a Myšovous. Tyto kočky jsou dobří plavci. Dokončila Laní hvězda a vešla do svého doupěte.
Za nějakou dobu do velitelčina doupěte přišla Temnota.
Zmijí slyšel jak Temnota Laní říká že Vraňačka už porodila. Narodilo se jí šest koťat a z toho jedno mrtvé.
Fajn. Tak už může odejít pryč z našeho území. Nakázala velitelka. Temnota souhlasila a šla zpět do školky.
Po nějaké době vyšla Vraňačka s koťetem v tlamičce, Temnota také vzala jedno a za nimi šla Jizvoouška s dalším koťetem. Rizka nesla čtvrté kotě a páté nesla Vločka.
Společně vyšly z tábora.
Zmijí si zašel lehnout do doupěte. Byla tam Havranka s Flíčkou a navzájem si čistily kožíšky. Zmijí si lehl ke vchodu a zavřel oči.
Byl hrozně unavený.
Zmijí už jen slyšel že se Havranka loučí s Flíčkou a odchází pryč z doupěte. Už bylo načase se přestěhovat do školky.

No jo no. Už se to blíží!