94. Please, don't die

40 1 1
                                    

  „Nééé!" Zakřičel Benjamin, který jen tak tak odskočil ze svého místa a postavil se přede mě, aby mě ochránil před smrtící ránou. Jimmy rychle vystřelil na Brandona, který jako prohnilá švestka upadl k zemi.

„Benjamine!" Zakřičela jsem z plných plic. Můj blonďatý andílek se skácel k zemi. Kulka se mu zavrtala kousek pod rameno, všude okolo se roztřískla krev. „Ne, prosím... Neumírej mi..." rozplakala jsem se. Klečela jsem u něho. 

On položil svou hlavu do mého klína a chraplavě vzlykl: „Možná nadešel můj čas..."

„Ne, prosím!" propadla jsem v histerický záchvat pláče. „Neumírej mi! Prosím! NE!"

„Ne-pla-kej, Vandy." Lehce stiskl mou ruku. „Udělal jsem to pro Te-be. Miluju tě. Slib mi, že pokud to nepřežiju, tak si najdeš jiného muže, který se o tebe bude starat jako o princeznu. Chci, abys byla šťastná." Během chvilky se nad námi všichni sklonili. Zacharymu s Jimmym se leskli slzy v zoufalých očích plných bolesti.

„Záchranka tu bude každou chvíli." Oznámil Tyler, v jehož hlase šla slyšet obrovská bolest a zoufalost, která nešla ničím potlačit. Zacukal svými koutky, aby odehnal slzy droucí se na povrch.

„Neodcházej... Zůstaň tu se mnou!" Hladila jsem ho ve vlasech a nepřestávala ronit obrovské vodopády slaných slz.

„Neplakej zla-to." Smutně se na mě podíval Benjamin, jehož oči se pomalu zavírali. „Navždy tě budu milovat..." Naposledy stiskl mou ruku a zavřel oči. V ten moment, jakoby se mi zastavilo srdce. Celý svět pro mě náhle přestal existovat. Má duše spolu se všemi radostmi se ztrácela v dáli stejně jako světlo zdárného šťastného konce, které mizelo v dáli. Cítila jsem, jak stojím na kraji ohromné propasti. Jak se propadám do temnoty, z které už není cesty ven. Byl to pocit, jako když vám někdo do hrdla zabodne miliony ostrých hrotů. Jako když vám tělem vystřeluje nepřekonatelná bolest. Mé srdce zakalila temnota, prázdnota a chlad...

V tu chvíli do místnosti vběhli záchranáři. Okamžitě se sklonili k Benjaminovi, kterému začali dávat první pomoc. Zachary mě odtáhl od Benjamina a přitáhl mě do svého vroucného objetí. Hladil mě na zádech a pokoušel se mě jakkoliv uklidnit. Nešlo to. Byla jsem jako v transu.

...

Život bez něj nemá cenu. Byl pro mě vším. Ukázal mi v mém temném, pochmurném životě jakési světlo. Právě s ním jsem se cítila šťastná, s ním jsem dokázala zapomenout na všechny své starosti. Ukázal mi, že se nemusím ničeho bát, a že všechno je možné, když se chce. Jeho objetí mě pokaždé dokázalo zklidnit a přenést jako do jiného světa. Poklidná harmonie jeho duše společně s tanečkem konečků dotýkajících se prstů ve mně tvořila příjemné teplo. Teplo, které mi ukazovalo, že přeci jen existuje důvod žít. S ním jsem měla pocit, že se nemusím ničeho bát, že všechno má smysl. Pouze s ním jsem se cítila šťastná, každý moment zářil svou vlastní pozitivní energií, jež nutila mou duši tančit. Byl mou zářivou hvězdou v dáli, která dodávala světlo mým dním. Hvězdou, která vyhasla a ztratila své nebe...

Vždycky jsem v jeho očích viděla jakési kouzlo. Zvláštní jiskru, kterou jsem ještě u nikoho nezažila. Sílu, která by dokázala bourat domy a trhat skály. Divost, která se rovnala divé zvěři a silnému větru šlehajícímu vrcholky nejvyšších světových hor. Smutek, který se tvářil děsivě a okouzlivě zároveň. Přála jsem si ho pochopit, prohlédnout každou skulinku jeho mozku, obejmout každičký maličký atom, který z něj tvořil člověka, jakým skutečně je. Pochopit všechny jeho úmysly a vžít se do jeho role. Ráda jsem o něm přemýšlela jako o oceánu, který mě dokázal silně obklopit. Tak krásný, nekonečný a plný skrytých záhad. Jako o vesmíru plném zářivých hvězd. Jako o tichu, které protkávaly všelijaké hlasy. Jako o světlu, jež prořezávalo ostrou temnotu. Milovala jsem na něm úplně všechno, každý jeho vlásek na hlavě i sebemenší náznak úsměvu. Byl mým dobrým andělem, který mi několikrát zachránil život a přivedl mě na správnou cestu. Byl to právě on, který se rozhodl mi věřit a změnit můj život k lepšímu. Byl to on, kdo ze mě udělal lepšího člověka. To právě on oživil mou duši, rozehřál mráz uvnitř mého srdce a ukázal mi, že za určité věci se vyplatí bojovat...

...

Záchranářům se podařilo Benjamina oživit. Naložili ho do sanitky a s tou největší možnou rychlostí vyrazili do nejbližší nemocnice. Brzy přijela i policie, která celou tuto situaci začala vyšetřovat. Jimmyho, Tylera a dalších pár lidí si odvezli sebou na stanici. Zachary mě vzal za ruku a odvedl mě do jednoho z aut, které nám propůjčil Jimmy spolu s klíči od vily.

Krajina za oknem vedle silnice se pomalu míhala. Ztrácela jsem se v tichu chladného lesa, jehož nejtajnější zákoutí se zdála být temnější, než kdy předtím. Všude jsem viděla JEHO. Nedokázala jsem přestat vzlykat, nepomohla mi ani žádná lichotka či povzbudivé slůvko. Nepomáhalo mi nic. Zachary mlčel, neboť věděl, že to stejně nemá cenu. Ani milion krásných slov nepřemůže temnotu uvnitř duše. V takové chvíli mi přijde lepší zůstat sama a nad vším se pořádně zamyslet, a dobrat se tak k cílové myšlence.

Život je krátký a každá nepatrná chvilka nabývá na síle. Jednou se všechno změní, my zmizíme a naše těla se navěky uloží do podzemní kopky, odkud život vlastně pochází. Už nikdy neuvidíme padající hvězdu, nezaslechneme zvonivý smích našich blízkých ani to teplo v silném objetí, které utváří vlastní romantické příběhy. Už nikdy se nebudeme moct radovat ze života a rozběhnout se rozkvetlou loukou plnou motýlů.

A právě proto je důležité vážit si každého dne a žít tak, abychom nezmařili ani tu nejmenší chviličku. Všechno má svůj smysl, a naše sny jsou na dosah ruky, čekají jen na to, kdy se odhodláme za nimi vyrazit. Ani milion výmluv nesmí překonat jeden úspěch. Pokud máte silnou vůli, nikdo a nic vás nedokáže zlomit. Všichni jsme strůjci vlastního osudu. Ať vše stojí za to.. 



Ahooj <3 

Dneska je to už poslední kapitola, za chvilku sem dám ještě epilog :) 

Chtěla bych strašně moc poděkovat všem, kteří si můj příběh přečetli a dali mu šanci. Budu moc ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu - třeba když mi napíšete, jak se Vám celkově příběh líbil, popřípadě co bych mohla zlepšit. Chtěla bych psát dál, je možné, že se na mém profilu brzy objeví nějaký nový příběh - uvidíme <3 

Každopádně - mám Vás všechny moc ráda <3 


Hvězda bez nebeKde žijí příběhy. Začni objevovat