Change ||Dramione, FF ✅

Prolog

31. prosince

Hermiona Grangerová byla rozená organizátorka a workoholička. Měla ráda barevně zvýrazněné texty, tabulky a kilometry dlouhé seznamy úkolů. Měla ráda různobarevná pera, inkousty, lepící pásky a pořadače.

Organizovala snad všechno - své knihy, svůj šatník, svůj rozvrh... Měla ráda věci pod kontrolou a také, když šlo všechno podle plánu. Měla svou ranní i večerní rutinu a nerada by se jí vzdala. Zkrátka vše mělo svůj pořádek, svůj řád.

Válka skončila před sedmi lety a většina věcí se konečně pohybovala správným směrem. Měla práci na ministerstvu, přesněji na Odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů a byla to práce, kterou zbožňovala. Bydlela v malém, avšak útulném bytečku v mudlovské části Londýna s výhledem na Temži. Další věc, kterou měla, byl naprosto plný kalendář.

Jak už bylo zmíněno, Hermiona byla workoholička. Kdyby mohla, pracovala by dvacet čtyři hodin, sedm dní v týdnu. Pracovala téměř každý den přes čas a brala si práci navíc i domů. Neustále vymýšlela různé projekty, na kterých pracovala dlouho do noci.

Její přátelé si začínali myslet, že je prací naprosto posedlá, což možná i byla. Často jí říkali, aby si odpočinula, ale ona si nikdy nedala říct a to ani tehdy, když jí to říkal sám ministr kouzel, ale ani ten jí nepřesvědčil. Stejně jako dnes...

Byl silvestr, a přestože se měla zúčastnit novoročního večírku, ve čtvrt na osm stále seděla za svým pracovním stolem ve své kanceláři.

Pracovala totiž na projektu, který vyjímečně nebyl jejím výmyslem, a který měl být hotový až za měsíc, ale Hermiona prostě chtěla mít projekt dokončený co nejdřív, aby ho následně mohla minimálně stokrát překontrolovat, aby se ujistila, jestli někde neudělala nějakou chybu.

Hermiona dopsala větu a brk odhodila na stůl, jelikož jí bolestivě píchlo v zádech. Vstala a záda si protáhla. Uklízečka, která uklízela v atriu se leknutím skácela k zemi a málem spolkla hadru, kterou máchala v kýblu, když Hermioně v zádech hlasitě zapraskalo.

Kudrnatá čarodějka úlevně vydechla. Vytáhla malé zrcátko ze šuplíku a podívala se na svůj odraz. Měla obrovské kruhy pod očima a její pokožka byla bledá. Nejspíš její přátelé měli pravdu a vážně by potřebovala volno. Schovala zrcátko zpět, vzala si svůj kalendář a nalistovala měsíc leden. Nenacházela však ani jeden volný den na to, aby se mohla doma jen tak válet a relaxovat.

Kalendář obsahoval pracovní záležitosti, charitativní večírky, sem tam nějaký nákup a setkání s přátely, kterých ale bylo žalostně málo. Ne těch přátel, ale spíš setkání s nimi.

Hermiona, ač nerada, si musela přiznat, že se cítila vyčerpaně. Ani si pořádně nepamatovala, kdy naposledy měla čas jen sama na sebe. Najednou se jí chtělo spát, ale vzpomněla si na večírek pořádaný Nevillem a jeho snoubenkou Hannah Abottovou. Nejraději by se na něco vymluvila, ale slíbila jim to. A ona své sliby plní.

Dveře její kanceláře se najednou otevřely a dovnitř vešel její nejlepší přítel „Hermiono, hodláš tady vypustit duši nebo co?" zeptal se Harry a přešel k jejímu stolu, o který se opřel svým pozadím.

Zhluboka se nadechla a nuceně se na něj usmála. „Ahoj, Harry, taky tě ráda vidím," ušklíbla se a poté si povzdechla. „Musela jsem něco dodělat."

Harry nesouhlasně zakroutil hlavou, ale rozhodl se to nechat být. „Jsi připravená na večírek?" usmál se.

„Ano," odpověděla jednoduše.

„Dobře. Uvidíme se tam," řekl a vydal se ke dveřím. Po pár krocích se zastavil a otočil se zpět na Hermionu. „Měla by sis dát pauzu. Začíná ti to přerůstat přes hlavu," věnoval jí poslední pohled a odešel. Hermiona přikývla, i když to Harry už vidět nemohl, jelikož byl už fuč. Znovu se podívala do kalendáře. Stejně jako leden, neměla volný ani únor a březen zrovna tak. Duben na tom byl lépe, ale do té doby v kanceláři fakt nejspíš vypustí duši.

Čím víc přemýšlela nad svými plány, tím víc si začala uvědomovat jednu věc. Něco jí chybělo. Až do teď si nikdy nepřiznala, že pociťovala mírnou bolest, kdykoli byla se svými přáteli, kteří byli v manželství nebo měli vážný vztah.

Hermiona si povzdechla. V životě měla jen jeden vážný vztah a to s Ronem, který ale skončil před pěti lety. Samozřejmě byla párkrát na rande, ale nikdy z toho nic nebylo, protože zkrátka a jednoduše vždy řekla, že se ozve, ale nikdy tak neučinila, neboť na to kvůli práci zapoměla. A ona si uvědomila, že by vztah chtěla. Chtěla mít někoho, kdo na ní bude doma čekat a vtáhne jí do hřejivého objetí, jakmile přijde domů. Chtěla někoho s kým bude usínat a zase se probouzet. Chtěla milovat a být milovaná.

Srdce se jí rozbušilo. Cítila najednou příval nové energie. Byla definitivně rozhodnutá. Byla rozhodnutá začít znovu. Musí za tímhle životem udělat tlustou čáru a začít jinak. Potřebuje obrovskou změnu. Nemůže dál jen sedět v kanceláři při práci a občas zajít někam s přáteli. Potřebuje čas i na sebe a čas, aby si našla partnera, protože jinak skončí sama a bude mít deset koček. Třeba. Nebo klidně patnáct. A to vážně nechtěla. Odhodlaně přikývla a začala si balit věci do korálkové kabelky.

Dnešní večer prožije ještě jako stará Hermiona Grangerová, ale pak nastoupí ta nová. Přehodnotí svoje priority, změní plány a dá si život do pořádku.

Začne zase žít.