Change ||Dramione, FF ✅

3. Kapitola

O čtyři a půl hodiny později už většina hostů odešla a posledních asi třicet se pomalu k odchodu chystalo. Narcissa stála u východu, aby každému popřála dobrou noc a ještě jednou poděkovala za příchod. Hermiona ženu sledovala s úžasem. Stále vypadala, že má energie na rozdávání, zatímco ona už se viděla v pyžamu a v posteli.

Jeden starší kouzelník, který se k odchodu pořád jaksi neměl, právě Hermioně vyprávěl nějakou historku z jeho mladí, ale čarodějka ho poslouchala jen napůl ucha. Rozhlížela se, jestli někde neuvidí muže, kterému dělala doprovod. Nebo...měla dělat. Sotva ho však viděla poté, co ho matka poslala pro pití. Stihli si jen jednou na pár minut zatančit. A Hermioně to bylo líto, neboť uměl fakt dobře tančit. Nevěděla jestli to bylo z těch pár skleniček vína, co vypila, ale při tanci se s ním cítila velmi příjemně.

„Promiň," zašeptal jí někdo do ucha. Zase ta husí kůže. Okamžitě tu osobu poznala a usmála se. „Omluvíte nás?" zeptal se Draco staršího kouzelníka a jemně položil ruku na Hermioninu paži.

„Samozřejmě, pane Malfoyi," odpověděl kouzelník a laškovně na něj mrkl.

Draco nad tím téměř nepatrně nakrčil nos, a pak odvedl Hermionu dál od všech.

„Tvoje matka mě nepřestává udivovat. Všechno to zvládá s takovou trpělivostí a elegancí,“ usmála se Hermiona.

Blonďák jí úsměv oplatil a zastavil se u stolku se skleničkami a šampaňským, následně onou tekutinou naplnil dvě skleničky a jednu Hermioně podal.

Hermiona samozřejmě poděkovala a nápoj přijala. Přiťukli si a oba se napili. Poté si kudrnatá čarodějka povzdechla. „Myslím, že dnešní noc byla úspěšná. Jsem si jistá, že se vybralo dost peněz pro váš výzkum,“ usmála se na něj. Draco jen přikývl a znovu se napil. Nebelvírka sledovala, jak se sál vyprázdňuje. „Užil sis to?"

Pokrčil rameny. „Našel bych si zábavnější a zajímavější způsoby, jak trávit noc," řekl a šibalsky se ušklíbl.

Čarodějka cítila, jak se jí červeň hrne do tváří. „Vím, že to není tvůj nejoblíbenější způsob jak trávit čas, ale je od tebe hezké, že to pro ni děláš,“ řekla a odvrátila pohled od zmenšujícího se davu, aby mohla pohlédnout na blonďáka.

Draco se začal najednou tvářit poněkud rozrušeně. „Víš, Grangerová, nepozval jsem tě -"

„Tady jsi!" Pansy Parkinsonová se zčistajasna dopotácela k nim a přerušila tak Draca. Položila ruku na Hermioninu paži a zářivě se usmála. Dost toho vypila, takže se musela druhou rukou chytit stolu, aby nespadla. „Konečně jsem tě našla. Potřebuji s tebou mluvit.“

Blonďatý muž vypadal, že chce svoji nejlepší kamarádku zabít pohledem, zatímco Hermiona na ni tázavě pozvedla obočí. Nejsou s Pansy bůhví jaké kamarádky, jsou spíše známé. V Bradavicích jí ta holka pila krev. Hodně. Nesnášela ji. Ostatně jako zbytek zmijozelských. Byla hrozně nafoukaná a myslela si, že je královna světa. Po škole, když se vztahy mezi nebelvíry a zmijozely zlepšily, neboť dospěli, se párkrát potkaly na ministerstvu nebo na Příčné ulici. Prohodily spolu pár slov a zase si šly svojí cestou. Hermiona nakonec zjistila, že je Pansy docela v pohodě a už jí nevadila.

„Ptej se," pobídla ji kudrnatá čarodějka.

Pansy se kousla do rtu a začala se tvářit nervózně. „Já...vadilo by ti, kdyby...no, víš, jde o to, že...co by sis myslela o-"

„Promerlina, Pansy, tak už se vymáčkni," zavrčel Draco otráveně.

Hermiona se uchechtla. „O co jde?"