Change ||Dramione, FF ✅

9. Kapitola

11. března

Hermiona těsně před devátou hodinou ranní vyšla z krbu v Malfoy Manoru. Leknutím sebou škubla, jelikož Draco opět seděl v tom křesle a upíral svůj pohled na ni. Usmál se. Ona mu úsměv rozpačitě opětovala. Je hezké, že na ni čeká, ale...mohl by ji přestat děsit?

„Sluší ti to," řekl a zvedl se. Přišel k ní a lehce ji pohladil po paži. Zadíval se do jejích oříškových očí. Její vůně mu útočila na všechny jeho smysly. Čekal na ni jen z jednoho jediného důvodu. Chtěl dokončit to, co předchozí den jeho matka nevědomky překazila.

Jenže...

„Hermiono, jsi tu brzy," usmála se na kudrnatou čarodějku právě příchozí Narcissa. Draco zaťal čelist a ruce zatnul v pěsti. Přísahal by, že kdyby to nebyla jeho matka, trefil by ji kletbou mezi oči.

Hermiona se nervózně usmála, když Narcissa pozvedla obočí, jelikož si všimla, jak blízko u sebe ti dva stojí. Mladší čarodějka velice nenápadně o krok ustoupila. Upřímně, nenápadné to nebylo ani trochu. Narcissa pozvedla obočí o něco výš. „Ano, domluvili jsme se s Dracem, že začneme brzy," vysvětlila kudrnatá čarodějka a muž na souhlas přikývl.

„Děkuji, vám oběma. Nevím, co bych si bez vás počala," povzdechla si Narcissa vděčně.

Draco přišel k matce, naklonil se a políbil ji na tvář. „To je samozřejmost, matko," řekl a Narcissa se na svého syna usmála a odešla. Blonďák přesměroval svůj pohled na Hermionu. „Pojď, půjdeme si prohlédnout první místo."

***

O tři a půl hodiny později vyšli z hotelu, který byl na seznamu jako poslední, co se kouzelnického světa týče. Neuspěli. Všichni je odmítli s tím, že musí mít pro tak velký počet lidí rezervaci minimálně dva měsíce dopředu. Zbývala jen mudlovská místa.

Stáli před dveřmi hotelu a nevěděli, co si počít. Co jen budou dělat? Nemůžou sbírku zrušit, na to bylo příliš pozdě, jelikož vše bylo zařízené. Vše, kromě místa samozřejmě. A to byl problém kolosálních rozměrů.

„Na co myslíš?" zeptal se Draco po chvíli, strčil si ruce do kapes, když si všiml jejího zamyšleného výrazu.

Hermiona si povzdechla a našpulila rty. „Mám hlad," řekla.

Draco přikývl a rozhlédl se. „Cestou sem jsem zahlédl nějakou restauraci. Myslím, že byla italská. Mohli by jsme tam zajít, co říkáš?“

Zářivě se usmála. „Jasně, mám ráda italskou kuchyni."

Cesta do restaurace probíhala v tichosti. Bylo to celkem nepříjemné, ale naštěstí restaurace nebyla daleko. Draco otevřel dveře a nechal Hermionu vstoupit jako první. Cítila se velmi zvláštně. Nebylo to poprvé, co spolu obědvali, ale teď to bylo jiné. Něco mezi nimi bylo jiné a viselo to nad nimi jako obrovský černý mrak. Otázkou je, kdy z něj začne pršet. Draco narozdíl od ní vypadal naprosto v pohodě.

Restaurace byla hezčí, než očekávala, a byla ráda, že je vhodně oblečená, jelikož restaurace očividně patřila mezi ty luxusní. Mlčky si prohlédli jídelníček, a když přišel číšník, objednali si. Přece tam nebudou sedět jen tak, ne?