Change ||Dramione, FF ✅

24. Kapitola

Věnováno FeltsonDramioneship. Důvod se dozvíš na konci kapitoly. 🙊😁

O dvacet minut později Hermiona vyšla z místnosti a svírala své poznámky tak pevně a křečovitě, až jí z toho zbělaly klouby. Zamířila rovnou do Harryho kanceláře.

Když se blížila ke kanceláři svého nejlepšího přítele, už nedokázala zadržet slzy. Ruce se jí třásly, hrdlo měla nepříjemně stažené. Jejím tělem otřásaly divoké vzlyky vzteku a frustrace.

Harry, který právě vyšel ze své kanceláře, si plačící Hermiony ihned všiml a rychle k ní přispěchal se znepokojeným výrazem na tváři. Brýlatý muž neváhal, lehce ji uchopil za loket a vedl ji do své kanceláře, kterou poté pomocí kouzla zamkl. Pak si ji přitáhl do pevného objetí.

„Hermiono, co se stalo?" zeptal se starostlivě.

Kudrnatá čarodějka hlasitě zavzlykala. „Bylo to hrozné, Harry," postěžovala si a tvář mu zabořila do prohlubně mezi krkem a ramenem.

„Ta schůzka?" zeptal se Harry. Hermiona pouze pokývala. „Pojď, posaď se," odtáhl se od ní a ukázal na malou pohovku v rohu místnosti. „Chceš o tom mluvit?"

I když za ním přišla, protože si potřebovala o tom s někým promluvit, najednou ze sebe nedokázala vypustit jediné slovo. Pouze přikývla. Její rty se stále třásly a další slzy si probojovaly cestu ven.

„To je v pořádku, dej si na čas," řekl Harry konejšivým hlasem, posadil se vedle ní a pohladil ji po zádech.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Bývalý Voldemortův viteál zakoulel očima a kouzlem dveře odemkl. Ve dveřích se objevil Draco, který se zatvářil velmi překvapeně, když si všiml Hermiony. Poté, když si všiml jejích slz, jeho výraz zjemněl. „Hermiono? Co se stalo?" zeptal se blonďák a přispěchal k ní.

Hermiona si setřela slzy a schovala si tvář do dlaní. Nechtěla, aby ji tak někdo kromě Harryho viděl. A už vůbec nechtěla, aby ji tak viděl Draco. Musí vypadat strašně.

„Já...skočím ti pro sklenici vody," řekl Harry a odešel dřív, než stihla Hermiona něco namítnout.

Draco svraštil obočí a posadil se vedle kudrnaté čarodějky. Položil ruku na její záda a palcem ji pohladil. „Co se stalo?" zeptal se starostlivě. Jestli ji někdo ublížil... Draco při té myšlence zatnul čelisti. Jestli jí někdo ublížil, najde si ho a projde se mu po ksichtu. Pětkrát. Nebo padesátkrát.

Hermiona se roztřeseně nadechla. „To ta schůzka s Harrisonem.”

„Udělal ti něco?" zavrčel vztekle blonďatý muž.

Členka Zlatého tria zakroutila hlavou. „Pozval tam další čtyři lidi z jeho odboru," řekla znechuceně a snažila se potlačit další slzy. „Promerlina, připadala jsem si jako u výslechu. Vůbec se mě neptali na otázky ohledně mého projektu. A tomu nafoukanci Harrisonovi to bylo úplně jedno."

„Idioti," odfrkl si Draco. No, tak se projde po ksichtu všem. Nikdo nebude ubližovat Hermioně. Nikdo!

„Věděla jsem, že to nebude jednoduché, ale nikdy by mě napadlo, že to bude tak strašné. Pracovala jsem na tom tak dlouho, jenže je vůbec nezajímalo, co jim říkám. Pokládali otázku za otázkou úplně mimo téma, posmívali se mým odpovědím, dost jasně mi dávali najevo, co si o mně myslí, a že to určitě nebylo nic hezkého," pokračovala Hermiona a její tón se měnil na naštvaný. „Snažila jsem se tvářit vážně a odhodlaně, ale měla jsem pocit, že se tam každou chvíli zhroutím. Byl to obrovský tlak, Draco," dodala zašeptáním, jako by se snad bála, že se jí vysměje.

Draco se koutkem úst pousmál. „Chápu tě. Něco podobného jsem zažíval po válce," řekl a objal Hermionu kolem ramen. „Zvládneš to. Ještě jim ukážeš, co v tobě je," řekl povzbudivě.

Hermiona sevřela čelist a rozhodně přikývla. „Máš pravdu," přikývla. „Máš naprostou pravdu, Draco. Nevědí, s kým mají co do činění."

„Tak se mi líbíš," Draco se na ni zazubil. „Ještě budou koukat," dodal a lehce jí stiskl rameno. Hermiona k němu zvedla zrak. Neuvědomila si však, že když to udělá, bude jejich hlavy od sebe dělit jen pár centimetrů. Zadívala se mu do očí a jemně si skousla spodní ret. Najednou, jako by všechen její vztek zmizel. Jako by zapomněla na všechno, co se před několika minutami stalo. Možná, že zapomněla i to, jak se vlastně jmenuje.

Draco pohledem sklouzl k jejím rtům. Stačilo překonat ten malinký kousek  mezi nimi a konečně by dostal to, po čem už tak dlouho touží. A on si to konečně hodlal vzít.

„Hermiono, nesu ti tu vo-" Harry ztuhl a sklenice s vodou mu vypadla z ruky. „Do hajzlu," zamumlal a kouzlem nechal zmizet střepy i louži vody. „Promiňte, nevěděl jsem, že-"

„V pořádku, Harry," řekla Hermiona a rozpačitě se usmála. „Musím jít," vstala a rychlým krokem opustila kancelář. Draco probodl Harryho ostrým pohledem a nejraději by se nejprve prošel po ksichtu právě němu za to, že je vyrušil. Ale rozmyslel si to. Rychle se rozběhl z kanceláře. Spěchal chodbou a doufal, že Hermionu ještě stihne. Takhle to neskončí. Už ne.

Srdce se mu nepřirozeně rozbušilo, když si všiml, jak čarodějka vstoupila do výtahu. A málem mu vypovědělo službu, když se mříže začaly pomalu zavírat. Co nejrychleji se rozběhl. Připadalo mu to jako věčnost, jako by běžel na místě. Ještě kousek...

Draco rychle zachytil mříže výtahu a vklouzl dovnitř. Hermiona na něj překvapeně pohlédla. Nedokázala rozluštit jeho výraz.

„Draco, co se-"

Blonďák ji zvednutím ruky přerušil. Čekal už dost dlouho. Dál už čekat nemůže, nezvládne to. Prostě si vezme to, co chce.

Přistoupil k ní a svým tělem ji natlačil na stěnu výtahu. Jednu ruku jí položil na bok a prsty na druhé ruce jí vjel do kudrnatých vlasů. Krátce jí pohlédl do očí a poté si konečně vzal po čem tak dlouho toužil. Polapil její rty těmi svými. Čas jako by se zastavil. A bylo to zatraceně úžasné.

Hermiona neváhala. Okamžitě polibek prohloubila a objala ho pevně kolem krku. Samozřejmě, že ho nechtěla udusit, že jo, ale spíš ho chtěla mít ještě blíž, jestli to bylo vůbec možné. Draco nebyl jediný, kdo po tomhle momentu toužil. Chtěli to oba. A oba si to zatraceně užívali. Oba si přáli, aby to nikdy neskončilo.

Dámy a pánové, dnešní den bude zapsán do dějin jako den, kdy se Draco s Hermionou konečně políbili, neboť kdyby nebyli hloupý, mohli to zažít už dávno. A kdyby je někdo neustále nepřerušoval, že jo...