Change ||Dramione, FF ✅

22. Kapitola

Hermiona přecházela po čekárně u sv. Munga tam a zpět jako šelma v kleci. Spolu s ní tu byl i Draco, který odešel pro kávu a Pansy s Ronem, kteří po sobě házeli nenávistnými pohledy. Rozešli se sice v dobrém a řekli si, že budou dále přátelé. Jenže po jejich rozchodu se jednou sešli na večeři, která dopadla katastrofálně. Nejspíš za to mohlo množství vypitého alkoholu, že se strašlivě pohádali. Vyčetli si snad všechno. Možná i to, co ani nebyla pravda. No, zkrátka jejich přátelství bylo fuč. Ale to teď není vůbec podstatné. Samozřejmě tu byl i Harry, který byl v nemocničním pokoji se svojí ženou, která v baru zničehonic zkolabovala.

Všichni byli nervózní a měli obrovský strach. Nejen o Ginny, ale i to maličké, které nosí v bříšku téměř tři měsíce.

Když se to stalo, Harry ihned svoji manželku přemístil do nemocnice. Draco s Hermionou se přemístili do domu Potterových, aby Ginny sbalili nějaké věci, jelikož si ji u sv. Munga určitě nějakou dobu nechají. Pansy kontaktovala Weasleyovi a poté se přemístila do nemocnice. Theo byl u sebe doma s Daphne, jelikož se jí udělalo špatně. Takové věci jí zkrátka nedělali vůbec dobře. Blaise zůstal v baru, protože z toho byl úplně mimo a potřeboval panáka nebo dva na uklidnění, než se přemístí k Mungovi.

„Hermiono?" oslovila čarodějku Pansy. Kudrnatá čarodějka se zastavila a pohlédla na ni tázavým pohledem. „Sedni si. Znervózňuješ mě."

Hermiona si povzdechla a přikývla. Sedla si na zem a zády se opřela o zeď. Za malou chvíli se vrátil Draco se dvěma kelímky kávy. Posadil se vedle Hermiony a jeden kelímek jí podal. Čarodějka poděkovala a chabě se na blonďáka usmála.

Draco chvíli váhal a přemýšlel, jestli to má udělat. Nakonec se rozhodl, že to  udělá. Přehodil svoji paži přes Hermionina ramena a přivinul si ji k sobě. Členka Zlatého tria na moment ztuhla, ale zjistila, že je jí to velmi příjemné a začala se trochu uklidňovat. Vnímala jen jeho paži na jejích ramenou a jeho úžasnou vůni. Pansy si toho všimla a usmála se, zatímco Ron je pozoroval s nakrčeným nosem. Podle něj se ti dva k sobě vůbec nehodí, takže se ani nezúčastňoval akce Dramione, stále mu to připadalo tak trochu nechutné a proti přírodě, i přesto, že chodit s hadí královnou mu nevadilo. Ale Ronaldův názor byl všem u zadní části těla, takže... ať si škubne.

Dveře pokoje, ve kterém byla Ginny, se otevřely a vyšel z nich Harry. Dveře za sebou zase zavřel a šel se posadit na židli někam doprostřed mezi Pansy a Rona. Hermiona rychle vstala a Draco se mírně zamračil, neboť mu bylo s Hermionou v objetí skvěle. Polil ho chlad, když mu zmizela z náruče. Poté se však postavil taky. Pansy s Ronem se zároveň narovnali a pohlédli na Harryho.

„Tak? Jak je na tom? Řekni, že je v pořádku," vyhrkla Hermiona. Harry se nadechoval k odpovědi, ale přerušil ho právě příchozí Blaise.

„Už...už jsem...tady," řekl zadýchaně. „Přišlo mi to, jako by ty schody byly nekonečné," řekl, když zklidnil svůj dech a posadil se vedle Pansy, která pozvedla obočí.

„Proč jsi nejel výtahem?" zeptala se hadí královna, zatímco na něj hleděla jako na idiota.

Blaise se zašklebil a plácl se dlaní do čela. Poté svůj pohled upřel na Harryho. „Tak co?"

„Ginny i dítě budou v pořádku. Když se probrala, říkala, že se jí jaksi zamotala hlava. Pár dní si ji tady nechají na pozorování," řekl Harry a všichni přítomní vydechli úlevou.

„Můžeme za ní?" zeptala se pak Pansy.

Harry zakroutil hlavou. „Dnes ne.  Lékouzelník říkal, že Ginny dnes potřebuje klid a navíc spí."

Všichni současně přikývli a vydali se k východu z nemocnice, odkud se přemístí zpět do baru, aby si dali panáka nebo deset na to, že je Ginny i mimčo v pořádku.

***

24. června

Hermiona seděla v kavárně a čekala na Marcuse. Poslal jí totiž od jejich posledního setkání několik dopisů. Moc dobře věděla, že ho nemůže ignorovat do nekonečna. Musela to nějak vyřešit. A tak si s ním domluvila schůzku.

Přišla do kavárny o třicet minut dříve, aby si vše ještě jednou pořádně promyslela a trochu se uklidnila šálkem bylinkového čaje.

Marcus přišel přesně v čas. Její srdce se bolestivě sevřelo, když ho uviděla. Jeho úsměv byl chabý a jeho oči prázdné. Nejspíše tušil, co mu chce Hermiona říct. Nechtěla mu ublížit, ale jak řekl při jejich poslední večeři, její srdce patřilo jinému.

„Ahoj," pozdravil ji, jakoby odměřeně a posadil se naproti ní.

Hermiona se slabě usmála. „Ahoj."

„Přišla jsi dřív?“ zeptal se a hlavou kývl na její poloprázdný šálek.

„Ano. Neměla jsem co dělat."

Marcus přikývl. „Je mi jasné, co mi chceš říct. Tak povídej, ať to mám za sebou,“ řekl poněkud otráveně.

Chvíli mlčela, než si povzdechla a promluvila: „Je mi to moc líto, Marcusi," Hermiona se natáhla po jeho paži, ale muž své ruce ze stolu sundal. Čarodějka sklopila pohled.

„Já to chápu. Možná je to i moje chyba. Neměl jsem tě tenkrát políbit. Bylo moc brzo,“ povzdechl si.

„Nemůžeš za to. Marcusi, věř, že tě mám opravdu ráda, ale ne tak, jak by sis nejspíš přál,“ mírně zavrtěla hlavou a koutkem úst se usmála. „Omlouvám se, nechtěla jsem ti ublížit."

Zakroutil hlavou. „Neomlouvej se, Hermiono. Srdci neporučíš," chabě se na ni usmál. „Každopádně, přeji ti všechno nejlepší, Hermiono. Chci, aby jsi byla šťastná."

Čarodějka se široce usmála. „Děkuji, Marcusi. Přeji ti totéž.“ Marcus přikývl, věnoval čarodějce poslední pohled a odešel.

Hermiona dlouze nasála vzduch a úlevně vydechla, když opustil kavárnu. Proběhlo to mnohem lépe, než čekala. Měla to za sebou a byla za to ráda. Stejně by to nefungovalo, tím si byla jistá.

Když pomyslela na předchozí noc, nemohla se ubránit úsměvu. Poté, co už byli všichni nasáklý jako houby na nádobí, se skvěle bavili. Blaise trval na tom, že se musí pořádně zapít to, že je Ginny i dítě v pořádku. Hermiona se tu noc cítila naprosto skvěle. Draco se většinu času věnoval jen jí. Hltal každé její slovo, když mu o něčem vyprávěla, sem tam se jí letmo dotýkal a málem se i políbili, nebýt Blaise, který se zřídil jako dobytek. Právě v momentě, kdy se Draco začal přibližovat k Hermioně, Blaise se kolem nich snažil nenápadně projít, jenže vlivem velkého množství vypitého alkoholu si zakopl o svou vlastní nohu a spadl přímo na blonďáka.

Draco se poté Hermionu už políbit nesnažil. Byl si jistý, že by to stejně nevyšlo. Ale to nevadí. Budou na to mít ještě času dost, tímhle si jistý byl.