Change ||Dramione, FF ✅

17. Kapitola

3. května

Hermiona se následujícího rána probudila velmi brzy. Ležela jen tak v posteli a přemýšlela, co má sakra dělat. Astorie měla očividně v úmyslu držet se jí jako klíště. Sotva včera přišla na večeři, černovláska už vymýšlela, že se sejdou i na snídani. A proto si dnes Hermiona snídani objednala do svého pokoje. A nejspíš bude snídat jen tady. Možná i obědvat a večeřet. A nebo z pokoje prostě nevyleze do té doby, dokud nebude Astorie zpět v Londýně. Což byla samozřejmě blbost, jelikož se chtěla účastnit přednášek a taky měla svou vlastní, že jo, ale fakt s ní nechtěla trávit víc času, než je nezbytně nutné.

Když Hermiona byla připravená na další přednášku, otevřela dveře od svého pokoje a vystrčila hlavu na chodbu. Rozhlédla se do stran, aby se ujistila, zda tam na ni nečíhá Astorie, a když zjistila, že je vzduch čistý, vyšla ven z pokoje. Oddechla si, protože si opravdu myslela, že když otevře dveře, bude tam ta ženská stát a zírat na ni. Kdo ví, čeho všeho je schopná. Dá si na ni pozor!

Kudrnatá čarodějka kráčela po chodbě a v momentě, kdy zatočila za roh, hlasitě vykřikla a zahodila svůj poznámkový blok.

„Dobré ráno, Hermiono," pozdravila ji s úsměvem Astorie.

Členka Zlatého tria si přitiskla dlaň k místu, kde jí bije srdce a hlasitě oddechovala. Zabodla do černovlásky naštvaný pohled. „Astorie, co tady děláš? Vyděsila si mě," obvinila ji a hluboce se zamračila.

Astorie nad tím mávla rukou a naznačila jí tím, že ji to vůbec nezajímá. „Nebyla jsi na snídani, tak jsem se šla podívat, jestli se ti něco nestalo," pokrčila rameny.

Hermiona se musela kousnout do jazyka, aby nepornesla něco jako: To by se ti líbilo, co? A co se vůbec staráš? „Aha," zamumlala a zvedla svůj poznámkový blok z podlahy. Ta ženská bude její smrt. Fakt. Aniž by se na ni podívala, vydala se chodbou dál. Mířila do hlavního sálu na přednášku a doufala, že najde jedno volné místo pro sebe tak, aby si Astorie musela sednout jinam. Zatím s ní strávila jen pár hodin, ale Hermioně to připadalo jako věčnost. Navíc, ta cácora jí dokázala zkazit i špatnou náladu.

***

Den uběhl docela rychle, za což byla Hermiona ráda. Dokonce měla klid i od Astorie, protože na konferenci potkala nějakou známou, která dorazila až dnes, takže se kudrnatá čarodějka modlila, aby se přisákla na ni. Ale zase se spletla.

Astorie se objevila v hotelové restauraci a samozřejmě, že se posadila k Hermioně, kterou najednou přešla chuť na jídlo. Měla jí už opravdu plné zuby. Nejspíš jí ty vlasy bude muset vážně oholit. Pak by jí třeba dala konečně pokoj.

Černovlasá žena s Hermionou kupodivu prohodila jen pár slov. Vypadala, že nemá zrovna nejlepší náladu. Takže jen v tichosti seděly a vyčkávaly na jídlo, které jim číšník přinesl o deset minut později.

„Jak se má Draco?" zeptala se zničehonic Astorie.

Hermioně málem zaskočil kus masa, který si právě vložila do úst. Pomalu sousto rozžvýkala, spolkla a ještě pomaleji si ubrouskem otřela ústa. „Nevím," odpověděla zcela vážně. Fakt neměla tušení, jak se muž má.

Astoria pozvedla obočí. „Myslela jsem, že jste dobří přátelé."

Byli jsme. Hermiona pouze přikývla. „Nevím, jak se má. Docela dlouho jsme se neviděli," řekla a snažila se vyhýbat jejímu pohledu, který jí byl docela nepříjemný.

„Zvláštní," řekla Astorie a přimhouřila oči. „Líbíš se mu."

Hermiona, která se právě napila své limonády, vykulila oči a rozkašlala se. Nečekala by, že Astorie prohlásí něco takového. „Jak jsi na to přišla?" zeptala se přidušeně, zatímco její tvář nabrala červený odstín.

Astoria si povzdechla. „Myslíš, že jsem si nevšimla, jak se na tebe díval? Všimla jsem si toho už na sbírce pro nemocné děti, na kterou mě pozvala Narcissa. Stála jsem u baru a pozorovala vás, když jste spolu mluvili. Draco se na tebe díval jako na něco posvátného, jako na bohyni," ušklíbla se.

Kudrnatá čarodějka na ni nevěřícně pohlédla. „Já myslela, že má zájem o tebe. Naposledy jste spolu odešli," zamumlala. Draco jí sice řekl, že o Astorii nemá zájem, ale...i tak jí to pořád vrtalo hlavou.

„Nevím, proč mě na tu sbírku pozval. Velmi mě to překvapilo. Tehdy mě pouze doprovodil domů, protože jsem ho o to požádala. Nic se mezi námi nestalo. Draco o mě nikdy neměl zájem," znovu se ušklíbla. „Možná jsem ale doufala, že se něco změní. Jenže, druhý den ke mně přišel a řekl mi, že se omlouvá, ale že to byla chyba. A mně bylo jasné proč."

Hermioně se mezi obočím vytvořila hluboká vráska. „Proč?" zeptala se, i když měla takové tušení, že odpověď zná.

Astorie si pobaveně odfrkla. „Vždyť je to jasné. Zamiloval se do tebe."

Hermiona na ni chvíli jen hleděla s pootevřenými ústy, než je zase zaklapla a zamračila se na ni, když si najednou na něco vzpomněla. Najednou ji zaplavila vlna vzteku. „A co ta dohoda, podle které si tě má Draco vzít?" zeptala se ostřejším tónem, než původně zamýšlela.

Černovlasá žena obrátila oči v sloup. „Ani se nebudu ptát, jak o ní víš. Každopádně si s tím nemusíš lámat hlavu, Hermiono. Ano, chtěla jsem dohodu dodržet, ale nakonec jsem si to rozmyslela. Uvědomila jsem si, že se chci vdávat z lásky, ne pro peníze. Koneckonců, peněz mám dost. Navíc, mám Draca ráda a nechci mu stát v cestě za štěstím," koutkem úst se na Hermionu usmála.

Kudrnatá čarodějka si v hlavě musela její slova několikrát zopakovat. Musela uznat, že ji to velice překvapilo. Myslela si, že si za tou dohodou bude stát a bude dělat všechno proto, aby se dodržela.

No, nejspíš bude muset Astorii vyškrtnout ze seznamu nepřátel. Aspoň jí nebude muset ty vlasy nakonec oholit. Stejně to ale na věci vůbec nic neměnilo. Draco ji ignoroval, protože si nejspíš myslel, že Hermiona chce Marcuse.

V tom Hermioně došla velmi podstatná věc, na kterou jaksi zapomněla. Poslala mu sice několik dopisů, ale ani v jednom nenapsala, že s Marcusem nic nemá, a že s ním ani nic neplánuje. Nejraději by se za to teď nakopala do zadku. Jak na to jen mohla zapomenout?

***

6. května

Všichni, kteří se účastnili konference už byli pryč. Jen jediná Hermiona zůstala, aby si pořadně prohlédla Paříž.

Hermionina přednáška, kterou měla včera, měla obrovský úspěch. Dnes ráno jí dorazil dopis od šéfa, že jí s jistotou čeká povýšení. Byla z toho velmi nadšená a hned tu novinu napsala Ginny, která to samozřejmě vyslepičila ostatním. Takže jí odpoledne přišlo hned několik dopisů, které obsahovaly samé gratulace. Těšila se, až to se všemi oslaví.

Bylo už docela pozdě, když se Hermiona stále procházela ulicemi Paříže. Neměla už co dělat, ale spát se jí nechtělo. Na jednu stranu se těšila domů, ale na tu druhou se toho trochu děsila.

Tady se každý den účastnila přednášek a taky pracovala na své vlastní, takže neměla moc času, aby myslela na Draca.

Jenže až se vrátí...

Nechce se už dal trápit. Musí to skončit. Ale jak toho dosáhnout? To netušila.