Change ||Dramione, FF ✅

14. Kapitola

9. dubna

„Hermiono! Posloucháš mě?“ Pansy kudrnaté čarodějce mávala dlaní před obličejem, neboť ji už dobrých pár minut očividně neposlouchala.

Seděly v kavárně na Příčné ulici. Bylo poměrně teplo a Pansy neměla co dělat, tak kontaktovala Hermionu, jestli by si někam nechtěla vyrazit. A tak se sešly. Probíraly různé nedůležité věci, jenže Hermiona se po několika minutách ponořila do svých myšlenek a přestala hadí královnu vnímat.

Kudrnatá čarodějka sebou lehce trhla a upřela na hadí královnu zmatený pohled. „Promiň, co jsi říkala?" zeptala se.

„Ptala jsem se, co se na té sbírce stalo?" zopakovala Pansy svou otázku s pozvednutým obočím. „Mezi tebou a Dracem," upřesnila, když jí kudrnatá čarodějka věnovala tázavý výraz. „Oba jste se tvářili, jako by jste povečeřeli citrón."

„Co by se mělo stát?" odvětila s hranou lhostejností Hermiona a zadívala se na šálek s kávou.

„Šlo o Astorii?" vyzvídala dál Pansy.

Hermiona si odfrkla. „O Astorii? Ale prosímtě...Samozřejmě, tvářila se, jako by jí to tam patřilo, ale proč by mělo jít zrovna o ni? To se celý svět točí jen kolem ní?" zabručela nebelvírka mrzutě, čímž vlastně Pansy její domněnku jen potvrdila.

Pansy se zamračila. „Hermiono, nemusíš si přede mnou na nic hrát," usmála se na ni koutkem úst. „Žárlíš," ušklíbla se.

„Co? To teda nežárlím!" vyjekla Hermiona rozpačitě a tváře jí ihned zrůžověly. „No dobře, možná trochu," přiznala nakonec zamumláním, když jí Pansy věnovala pobavený a nevěřícný pohled.

„Co se stalo?" zeptala se pak hadí královna.

Hermiona si povzdechla. „Většinu večera trávil jen s ní. A pak spolu i odešli,“ odpověděla a zašklebila se nad tou vzpomínkou.

Po těch slovech Pansy málem vyprskla obsah svých úst, jelikož se právě napila své kávy. Logicky, přece nebude pít tu Hermioninu, že jo. To by bylo divné. Nevěřícně nad tím zakroutila hlavou. „Odešli? Promerlina, co to s ním je?“ vydechla nechápavě.

Hermiona těžce polkla. „Možná ji miluje," vyplivla znechuceně.

„Hloupost!" odfrkla si Pansy. „Ještě nedávno o ni nejevil sebemenší zájem."

„Nikdy nevíš. Věci se mohou rychle změnit,“ pokrčila rameny Hermiona. „Vím, o čem mluvím," zamumlala si sama pro sebe a zdálo se, že ji černovláska neslyšela.

„Jsem si jistá, že k ní Draco nic necítí,“ prohlásila rozhodně Pansy po chvíli uvažování.

Hermiona znovu pokrčila rameny. „Je mi to fuk," řekla lživě. Samozřejmě, že jí to není fuk, což by asi mělo, že? Přece si řekla, že se o to už nebude starat a bude dělat, jako by se nikdy nic nestalo.

Černovlasá žena obrátila oči v sloup, ale nekomentovala to. Bylo jí jasné, že to Hermioně fuk rozhodně není. A jí taky ne. Astorii nefandí ani trochu, protože upřímně, nikdy ji neměla moc v lásce. Moc dobře totiž ví, že Astorii dávno nejde o Dracovu lásku. Kdysi to tak bylo, ale teď už rozhodně ne. Jde jí jen o peníze, i když jich sama má dost. Jenže... kdo má hodně, chce ještě víc.

Rozhodla se, že s tím musí něco udělat. Musí blonďáka navést na tu správnou cestu, protože když to neudělá ona, očividně to neudělá nikdo. Hned jak Draca uvidí, promluví mu do duše. A jestli to nepomůže... no, asi ho uškrtí na jedné z jeho drahých kravat.