Change ||Dramione, FF ✅

6. Kapitola

26. února

Hermiona zamávala na Ginny, která přešlapovala u obchodu s famfrpálovými potřebami. Zrzka se zářivě usmála a jakmile k ní Hermiona dorazila, vtáhla ji do pevného, přátelského objetí.

„Víš, o co jde?" zeptala se rudovláska a přitáhla si límec kabátu blíže ke krku, jelikož byl mrazivý únor a všude centimetry sněhu.

„Nemám tušení," Hermiona pokrčila rameny. „Proč by asi Pansy chtěla, abychom se sešly zrovna tady? Myslíš, že chce začít hrát famfrpál?"

Ginny se zasmála a záporně zavrtěla hlavou. „Pochybuji. Jednou jsem ji v Bradavicích viděla sedět na koštěti. Ta holka je na to levá jak šavle."

V tu chvíli se před nimi objevila černovlasá žena v červeném vlněném plášti. „Dobrý, jste tady," vydechla úlevně.

„Samozřejmě. Vyhrožovala jsi nám ublížením na zdraví, kdyby jsme nepřišly," poznamenala Ginny s pozvednutým obočím.

Pansy se ušklíbla a bez dalších slov vešla do krámu. Hermiona obrátila oči v sloup, Ginny se zasmála a obě hadí královnu následovaly. Pansy šla až k zadnímu pultu, kde stál prodavač, který se na čarodějku podíval tázavým pohledem.  „Pansy Parkinsonová. Posílala jsem vám sovu ohledně-“

Čaroděj za pultem se zatvářil uvědoměle. „Jistě, madam, následujte mě," přerušil ji a prošel dveřmi, které byli za jeho pultem.

Pansy nakoukla přes rameno na dvě čarodějky, které stály za ní, a které pořád neměly absolutní tušení, proč tam vůbec jsou.

„Kam to jdeme?" zeptala se zvědavě Hermiona. Ginny by o tom měla vědět víc než ona, protože hrála famfrpál, ale zrzka jen pokrčila rameny.

Starší kouzelník je vedl krátkou chodbou, na jejímž konci bylo schodiště. Když vyšli schody, čekali je další dveře z mahagonu. Kouzelníkovi trvalo asi dvě minuty, než našel správný klíč. Když se mu konečně podařilo dveře odemknout, ustoupil ode dveří a pokynul děvčatům rukou, aby vstoupily.

Ginny zalapala po dechu. V místnosti byla mramorová podlaha, ze stropu visel velký křišťálový lustr a veškerý nábytek byl z leštěného dřeva se zlatým lemováním. Zrzku však mnohem víc zaujalo něco jiného. Byla tam totiž vystavena různá závodní košťata a vysoce kvalitní famfrpálová výstroj. Opatrně přejela prstem po délce nejbližšího koště a zašeptala: „Páni.“

„Mladá dámo, buďte tak laskavá a nesahejte na ta košťata. Jsou velmi drahá," vyhrkl prodavač a hluboce se na zrzku zamračil. Ta jen protočila očima a nevěnovala mu žádnou pozornost.

Hermiona se uchechtla. „Pansy, řekneš nám konečně, proč jsme tady?"

Oslovená žena se kousla do rtu a svraštila obočí. „Potřebuji vaši pomoc. Jde o Rona. Brzy máme tříměsíční výročí a já mu chci koupit něco hezkého. Takže…“

Hermiona pozvedla obočí a Ginny na černovlásku hleděla jako na blázna.
„Tři měsíce?! Kdo sakra slaví tříměsíční výročí?" zeptala se zrzka nechápavě.

„Ginny má pravdu," přitakala kudrnatá čarodějka. „Nebylo by lepší mu koupit třeba... bonboniéru?" navrhla opatrně, jako by se bála, že se na ni Pansy vrhne a uškrtí ji, neb se hluboce mračila. „Vždyť, jedno koště stojí snad celý můj roční ministerský plat."