Change ||Dramione, FF ✅

12. Kapitola

1. dubna

Uběhly dva týdny od setkání s Theodorem a následném setkání s ostatními přáteli v baru. Dva týdny, co poznala Marcuse Flinta.

Ačkoli tvrdě pracovala na tom, aby měla co nejvíce volného času, během těch dvou týdnů neměla čas, aby s ním zašla na večeři, na kterou ji v baru pozval. A taky na to neměla náladu.

Něco bylo špatně. Draco se jí ani jednou neozval ohledně velké charitativní sbírky, jak byli domluvení. Ozvala se jí pouze Narcissa. Hermiona si myslela, že má třeba Draco jen hodně práce nebo na to jednoduše zapomněl.

Minulý týden, když ji Narcissa kontaktovala, odložila svou práci a rychle spěchala na Malfoy Manor. Ani ne tak kvůli Narcisse, ale spíše kvůli němu. Když vystoupila z krbu v sídle, neseděl v křesle, jak měl poslední dobou ve zvyku, nečekal na ni. Hermiona tedy zamířila do salónku, kde na ni čekala Narcissa. A on tam byl. Jenže jakmile kudrnatá čarodějka vešla, on se zvedl a odešel, aniž by o ni zavadil koutkem oka.

Hermiona z toho byla zmatená. Nechápala, co mu jako přeletělo přes nos. Otočila se na podpatku a chtěla vyrazit za ním, ale Narcissa ji zastavila. Řekla jí, že ho má nechat vychladnout, což kudrnatá čarodějka už vůbec nechápala. Vyhýbal se jí, to bylo jasné. Ptala se jeho matky, o co jde, ale ta ji řekla, že jednoduše neví, čemuž se mladší čarodějce nechtělo moc věřit, ale nechala to být.

Určitě se ozve, až bude chtít.

Snažila se na to nemyslet, ale mrzelo ji to, hodně. Snažila se soustředit na jiné věci, ale pokaždé se její myšlenky stočily k němu. Zkoušela jít za ním do jeho kanceláře, ale Draco tam pokaždé nebyl. Nebo spíše jen dělal, že tam není. To Hermionu hrozně naštvalo. Proto si zakázala na něj myslet. A docela se jí to dařilo, jenže pak si uvědomila, že za týden se koná velká sbírka Narcissy, na které musí být. Možná, že se jí konečně podaří si s ním promluvit a zjistit, co má ten zatracený blonďák za problém. Vždyť...párkrát se ji snažil políbit, choval se k ní, jako by k ní něco cítil a najednou se jí vyhýbá.

Hermiona nevěděla, co má dělat. Tolik prahla po odpovědích, že z toho začínala být zoufalá. Pokaždé, když jí přišly nějaké dopisy, zběsile je začala otevírat, div je nerozcupovala na kousky. V každém dopise hledala jeho podpis. V žádném ho ale nenašla.

Před třemi dny jí přišel jen jeden jediný dopis. Modlila se ke všem bohům, aby byl od něj. Jenže nebyl. Byl od Marcuse, který se jí v dopise ptal, kdy zajdou na tu večeři. Hermiona si s odpovědí dávala na čas.

Přemýšlela, zda jít nebo ne. Najednou jí to nepřipadalo jako dobrý nápad. Nejspíš to bylo jen vlivem alkoholu, že ji Marcus v tom baru přitahoval jako magnet. Chtěla o něm vědět víc, chtěla se na něj dívat, poslouchat ho. Jenže když vystřízlivěla...

Pravdou je, že když se bavila s Marcusem, naprosto zapomněla na Malfoye, kterého ten večer pořád vyhlížela. Hermionu napadlo, že když půjde s Marcusem na večeři, možná že zase na toho muže, který jí naprosto ignoruje, nebude myslet.

A tak se rozhodla. Domluvila si s Marcusem večeři. Ať si ten blonďatý ignorant škubne nohou...

***