Change ||Dramione, FF ✅

13. Kapitola

O tři hodiny později se dav značně zmenšil. Větší polovina hostů už odešla. Každopádně, byla to další úspěšná sbírka a vybrala se velká suma galeonů.

Hermiona stála u stolu s jídlem, v jedné ruce držela své lodičky a ve druhé sklenici vína. Její nálada byla na bodu mrazu. Byla unavená a naštvaná. Těšila se domů, zůstala však, aby jako  vždycky pomohla Narcisse s úklidem.

Nevnímala svět kolem sebe, neb byla naprosto zahleděná do svých myšlenek, ve kterých byl jasným předmětem jistý blonďatý muž, takže si nevšimla, že k ní právě přišel.

„Nechci ti do toho kecat, ale myslím, že Adrian není nejlepší volba," řekl a Hermiona sebou polekaně škubla. „Asi před půl hodinou jsem ho viděl flirtovat s tou blonďatou servírkou," ukázal prstem na zmiňovanou blondýnku.

Hermiona mu věnovala znuděný výraz. „Ale kecáš," odsekla otráveně. „A dej mi pokoj."

„Tobě to nevadí?" zeptal se provokativně, ušklíbl se a ruce si založil na hrudi.

„O co ti jde?!" vyjela na něj naštvaně, když už to nemohla vydržet. No fakt, co má ten chlap jako za problém? A vůbec, neměl by se spíš věnovat té jeho černovlasé hitparádě?

Draco se znovu ušklíbl, neb beztak nic jiného neumí. „Máš na lepší, Grangerová," řekl a naprosto ignoroval její otázku. Moc dobře si uvědomoval, že se k ní nechová hezky a zcela zbytečně, ale bylo mu to jedno. Byl zkrátka naštvaný. „A hele! Adrian odchází s nějakou zrzkou! No vážně, Hermiono, máš vážně zvláštní vkus na chlapy," zakroutil posměšně hlavou a odfrkl si.

Hermiona, která se chtěla napít vína, ustala v pohybu. Přimhouřila oči a sjela ho ostrým pohledem od hlavy až k patě. „Ano, to mám," odsekla a nejraději by mu tu sklenku s vínem rozbila o hlavu a dala mu čelo. Pro jistotu by ho ještě sestřelila omračovací kletbou.

Blonďák její poznámku očividně pochopil a nejspíš na ni chtěl začít něco hučet, ale nestihl to, jelikož se u nich objevila Astorie, která se na Hermionu usmála. Nebelvírka poznala, že ten úsměv nebyl upřímný. Ta faleš byla téměř hmatatelná. Možná, že tu sklonku rozbije spíš o její hlavu.

Černovlasá žena jemně položila ruku na Dracovo rameno. „Jsem připravená jít domů, Draco," mrkla na něj svůdně. Blonďák přikývl a aniž by se na Hermionu podíval, odešel s Astorií.

Nebelvírka je pronásledovala znechuceným pohledem dokud jí nezmizeli z dohledu. Odfrkla si. Nejraději by tu cácoru proklela do pekla a zpět. A toho blonďatého blbce s ní. Zakroutila nad tím hlavou a povzdechla si, načež zamířila k Narcisse, aby zjistila, s čím může pomoci.

„Hermiono, tady jsi. Bylo to naprosto perfektní. Vybralo se tolik peněz! Jsem ti moc vděčná. Musím také poděkovat Dracovi. Viděla jsi ho?"

„Právě někam odešel s Astorií," odpověděla Hermiona a snažila se potlačit protočení očí a znechucený tón.

Narcissa obrátila oči v sloup, což Hermionu překvapilo. Poté si starší čarodějka povzdechla „Chci, aby byl můj syn šťastný, ale nejsem si jistá, jestli je Astorie tou správnou volbou. Dříve bych s tím souhlasila a byla ráda, že je to právě ona, ale teď...no, doufám, že můj syn ví, co dělá."

***

Poslední skupinka hostů se přemístila pryč. Hermiona, Narcissa a Pansy, která také nabídla svojí pomoc, se věnovaly nejnutnějšímu úklidu. Zbytek se uklidí až druhý den, neboť je všechny večírek dost vyčerpal.

Hermiona se věnovala úklidu stolů tím, že z nich vlastně všechno nechala zmizet pomocí hůlky. Uslyšela zvuk přemístění a ohlédla se přes rameno. Když uviděla, jak se k ní blíží blonďatý muž, zatnula čelisti a musela se hodně ovládat, aby ho netrefila nějakou kletbou mezi oči.

„Astorie už spinká?" zeptala se provokativním tónem dřív, než to stihla zastavit. A možná ani nechtěla. Jak on na ni, tak ona na něj...

Draco ji probodl ostrým pohledem. „Přestaň," zasyčel na ni výhružně.

„Draco! Dobře, že jsi tady, vystřídáš Hermionu. Hermiono, moc ti děkuji, můžeš jít," usmála se na čarodějku právě příchozí Narcissa.

Hermiona unaveně přikývla. „Dobrou noc, Narcisso."

***

Když Hermiona té noci ležela v posteli, nedokázala zabránit tomu, aby si přehrávala okamžik, kdy spatřila Astorii, jak se promenáduje stanem, jako by jí to tam patřilo. To jak se na ni falešně usmála. A taky to, jak položila svůj pařát na Dracovo rameno. Merline, jak jí ta ženská pila krev. Hermiona nebývala nikdy škodolibá a ani nepřála nikomu nic zlého, ale nyní si přála, aby té hitparádě do rána slezly vlasy.

Já v tom mám alespoň jasno...

Co tím jako myslel? To se jí jako snažil naznačit, že neví co nebo koho vlastně chce, nebo tak něco? To jí tím chtěl dát najevo, že si má škubnout nohou, protože on má zájem o Astorii? A jak vůbec věděl o Marcusovi? Měla tolik otázek a velmi jí frustrovalo, že ani na jednu neznala odpověď.

Každopádně, s Adrianem nic neměla, byli jen na jedné schůzce, která dopadla katastrofálně. Kdyby to ten hňup věděl... A ano, s Marcusem se chystá jít na večeři. To ale neznamená, že spolu budou chodit, nebo že na to po večeři hupsnou. Navíc, nebrala tu večeři nijak vážně. Prostě se sejdou jen dva přátelé. Nebo spíše známý. A pak se z nich třeba přátelé stanou. Ale určitě od toho neočekává nic velkého. Nebere to tak, že se z toho vyklube něco romantického.

Když nad tím Hermiona přemýšlela, všechno jí to připadalo velmi zvláštní. Draco se ji snažil několikrát políbit. A ona to chtěla. Zatraceně moc. Jenže, co se změnilo? Proč se ten zpropadený blonďák najednou chová, jako by se vůbec nic nestalo a plazí se po Astorii? No, dobře, to je trochu přehnané, ale i tak.

Hermiona byla zmatená, naštvaná a smutná zároveň. Velmi ji mrzelo Dracovo chování. Nejlíp by udělal, kdyby jí sakra řekl, co má za problém. Jasně, ona se mu nějakou dobu vyhýbala a ještě pořád mu vlastně nevysvětlila proč. Ale to je jedno. To není vůbec podstatné. Už se jí na to víckrát neptal, takže to bude brát za zapomenuté. Tečka. Každopádně, měl by jí narovinu říct, že má zájem o Astorii. Smířila by se s tím. Bolelo by to, ale ustála by to.

I tak se jí z té představy těch dvou zvedal žaludek. Úplně to viděla; Draco se spokojeným výrazem na tváři a Astorie se zářivým úsměvem po jeho boku. Hnus... A protože má Hermiona někdy sklony k dramatičnosti, rozhodla se, že jestli té čarodějnici ty vlasy neslezou, oholí jí je. Opravdu!

Teď už si Hermiona musela přiznat, že se do něj zakoukala. Spadla do toho až po uši. Nevěděla, kdy a jak se to přesně stalo, ale bylo to tak. Jenže co s tím? Bude se nejspíš muset smířit s tím, že si Draco nejspíš vezme Astorii. A budou mít kupu dětí. Hermiona se nad tou představou zašklebila.

Nakonec bude možná dobře, že si vyrazí na večeři s Marcusem. Ne, že by od toho čekala něco víc, ale spíše proto, že na Malfoye nebude myslet. Alespoň na chvíli. Vlastně by si měla naplánovat více aktivit, aby nějak zaměstnala hlavu. Nejlépe už napořád. Nebo spíše dokud ji ta věc s Malfoyem nepřejde. Mohla se jen modlit, aby to netrvalo příliš dlouho.

Bylo jí jasné, že ho bude muset občas vídat, když bude Narcisse pomáhat s přípravami další sbírky. A proto se rozhodla, že na sobě nedá nic znát. Bude se chovat normálně, jako by se nic nestalo. Bude to sice těžké, ale zvládne to.

Snad...