Change ||Dramione, FF ✅

18. Kapitola

10. května

Hermiona seděla ve své kanceláři a neustále pokukovala po hodinách. Byl pátek, což znamenalo jediné. Oběd s Ginny. Velmi se na ni těšila. Byla sice už čtyři dny zpět v Londýně, ale ještě neměla možnost zrzku vidět.

Po několika minutách, které Hermioně připadaly jako celá věčnost, konečně začala obědová pauza. Rychle hodila dokumenty do šuplíku a přemístila se na Příčnou ulici. Rychlým krokem se vydala do restaurace. Skleněné dveře otevřela tak prudce, že je málem vysklila.

S úsměvem se rozhlédla po restauraci, ale Ginny nikde neviděla a tak si povzdechla a šla si sednout k volnému stolu. Téměř okamžitě u ní byl číšník a Hermiona si objednala. Poté si vytáhla z kabelky knihu a dala se do čtení, aby si čekání trochu zpříjemnila.

Po chvíli Hermiona vzhlédla ke dveřím a kniha jí málem vypadla z rukou. Mezi dveřmi stál Malfoy a zíral přímo na ni. Vykulila oči, když se po pár sekundách rozešel k ní. Ruce se jí samou nervozitou začaly třást. Schovala knihu do kabelky a upřela pohled na blonďáka, který se posadil naproti ní.

„Ahoj," zamumlal s pohledem upřeným na stůl. Hermiona jej pozdravila jen koutkem úst a napodobila jej, takže oba dva zírali do stolu jak tupci. Jak záživné, očumovat stůl...

„Máš se dobře?" prolomila nepříjemné ticho Hermiona.

Draco na ni pohlédl. „Ani ne," řekl s neutrálním výrazem na tváři. „A ty?"

„No, taky ani ne," chabě se pousmála.

Blonďák přikývl. „Čekáš na někoho?"

„Ano, čekám na Ginny. Měla tu být už před deseti minutami," odpověděla Hermiona netrpělivě. „A ty? Čekáš na někoho?"

„Na Blaise. Měl by tu být každou chvíli."

Hermiona pouze přikývla a zadívala se někam do prostoru. To ticho mezi nimi bylo velmi nepříjemné a napjaté. V Paříži si řekla, že až Draca uvidí, všechno mu řekne. Chtěla to nějak vyřešit, protože už jí to lezlo na mozek. Jenže teď, když tu před ní sedí, jako by všechno zapomněla. Najednou neměla tu odvahu, aby mu přiznala, co k němu cítí. A on se k mluvení taky zrovna neměl.

Modlila se, aby už Ginny konečně přišla, jenže obědová pauza už se pomalu, ale jistě blížila ke konci a jí začalo docházet, že zrzka nepřijde. I blonďák nejspíš pochopil, že jeho kamarád nedorazí.

„No, očividně jsem tu byl zbytečně, takže... odcházím," řekl a vstal. „Ať se ti daří," dodal, než odešel tak rychle, že mu ani Hermiona nestihla odpovědět.

Povzdechla si a zakroutila hlavou. Měla možnost mu říct vše, co měla na srdci. Měla šanci a propásla ji. A moc toho lituje. Vzala si svou kabelku a vrátila se zpět do své kanceláře. Jedna věc jí ale vrtala hlavou.

Bylo dost divné, že oba měli schůzku téměř ve stejný čas, ve stejné restauraci, ale nedorazila ani Ginny, ani Blaise. Velice zvláštní...

***

„Nemůžu tomu uvěřit! Vždyť spolu prohodili jen pár slov a pak jen seděli a mlčeli, zabedněnci," odfrkl si Blaise, když spolu s Ginny vycházel z restaurace, ve které ještě před chvílí seděl Draco a Hermiona.